Zoo, sex ve škole a cosi dalšího

Jistě jste si taky jako já kladli často při návštěvě zoologické zahrady otázku, proč ti barevní velcí a tuční papagáji (ptáci, přesněji papoušci) neodletí… Pravda, kladl jsem si též jiné otázky související více s etymologií výrazu „papa-gáj“, ale o tom raději až nikdy.

Každopádně jak je tedy možné, že mohou být tito opeřenci volně, když mají křídla, směšné nožičky a dokonce inteligenci, že by si mohli zavolat taxík – prostě vše proto, aby mohli zdrhnout? A naproti tomu mroži, želvy nebo ryby jsou uzavřené, aby očividně nemohli utéci, ačkoliv k tomu rozhodně nejsou uzpůsobeny ni inteligencí ni ostatními proprietami.

Mají snad papoušci strach, že by se nedokázali venku uživit? To je také nesmysl – vždyť s takovým krásným peřím, kterým disponují, by se po nich na hlavním nádraží nebo v holešovické tržnici jenom zaprášilo!

Chápu třeba takové tukany, že se nesnaží utéct. S takovým rypákem bych se taky styděl. Ale ti pěkní papoušci… Mají snad smysl pro zodpovědnost a tudíž se zoo sympatizují po dobu, kdy mají s majiteli uzavřenou smlouvu, kde je vše ošetřeno? A myslíte, že jim takovou smlouvu řešil třeba Sokol? Nebo sokol naopak krouží vysoko nad klecemi a papoušci moc dobře vědí, že by z nich taky mohlo být jednoho dne papů?

Všechny tyto dohady se nakonec ukázaly jako liché; já na to totiž přišel empiricky! Tou záhadou je prosté vteřinové lepidlo! Jednoduše papoušky připlácnete a je to. Proto mají neustále ten smutný výraz a když po nich hodíte v nestřežené chvíli šutr, pouze se trochu zatřepou a nijak to s nimi nehne – a to ani když jim předčítáte stanovy čssd.

Mimochodem takové vteřinové lepidlo není vůbec nějaká lecjaká věc a je s ním tuze velká legrace! Ne ani tak v případě, kdy jej propašujete do tuby od šampónu, to rozhodně nedoporučuji, může to vést k jekotu, rozbíjení skla a dalších předmětů a následně předčasnému rozchodu.

Horší to je, když si třeba spletete lubrikační gel „ty&já“ s tubou sekundového lepidla Loctite Superbond. To je potom neskutečný zážitek téměř na celý život a žádný SPAM vás z toho už nedostane (na takové krajní situace autoři farmaceutických spamů zatím nemyslili).

Ale to je příliš smutné téma vyvolávající tuze tragické vzpomínky, takže se raději přesuneme k druhému slibovanému tématu – škola, přesněji sex v ní.

Bohužel zde nemohu popisovat své sexuální tuze zábavné a vzrušující zážitky právě ze školy (myšleno té specifické budovy), a to proto, že jsem stále nevymyslel filtr příspěvků, které jsou určeny pouze lidem, kteří dosáhli alespoň stopadesátisedmi tisíc šestiset osmdesáti hodin či více života. Každopádně kdo umí googlit a má více než tři smysly pohromadě, může se dostat na můj něcojakoblog pro dospělé „only“, který pravda již nemám čas aktualizovat, ale má bohatou (i obrazovou) historii, takže můžete brouzdat tam. Malá nápověda zde.

Každopádně softcore a nudné příspěvky jistě nevadí, pročež někdy nějaký takový zařadím, pakliže jsem to již dokonce neudělal.

V mezičase jeden obrázek:

Cyanide and Happiness, a daily webcomic
Cyanide & Happiness @ Explosm.net

Což je krutá (?) realita. Ještě by ten chlapec namísto kusu dříví mohl mít taky fotbalový míč a říkat neustále dokola synonyma pro výrazy jako nevěstka, zevní ženské či mužské pohlavní ústrojí a podobně – fungovalo by to na samičky úplně stejně. Proč? Mám pro to různé teorie, ale nechám si je pro sebe, neb to tady čte i jeden můj známý zatvrzelý hráč fotbalu; a jsem si plně vědom, že kdybych tady napsal, kterak s dívkami v převlékárně si pravidelně užívá, jeho manželka by ho za to vyhodila z domu. Takže to tu nenapíšu a bude mít klid. Tak.

Každopádně i já jsem se svého času pokoušel o umělecký směr. Zejména na daleko větší kus hudebního dříví, který jsem však sebou k táboráku rozhodně nemohl vzít. Popravdě jsem za život hrál na řadu nástrojů, z nichž většinu nelze k táboráku vzít. Buď proto, že 500 kg klavír prostě do krosny žádným ze známých způsobů nesbalíte, nebo jednoduše proto, že balit ženy hrou na trubku, flétnu natož tubu je stejně optimistické, jako nechat běžet motor auta zatímco partnerka odejde nakoupit „pár věcí“ do obchoďáku.

Ale na ženy to přece jen svým způsobem fungovalo, i když takovým trochu opačným způsobem. Stačilo se obvykle chvíli z daného nástroje snažit vyloudit nějaké zvuky a velmi brzy se ozvalo „miláčku, mě je v postýlce smutno…“, což v překladu znamená „už se na to vykašli, ten zvuk je fakt hrozný“. Ovšem i přesto jsem to bral jako pochvalu mému uměleckému snažení.

Také si pamatuji, že jednou mi jeden můj kamarád vyprávěl, kterak mu hudební nauka dala víc, než jen hudební vzdělání ve hře na housle. Jeho učitelka byla totiž přebornice v umění ne nepodobném japonskému jujutsu či aikidu – dokázala lámat prsty na houslový krk stejně dobře, jako legendární Morihei Ueshiba. Ačkoliv tedy mám takovou teorii, že vzhledem k době získala základy spíše z ruského Samba (patrně byla původně špionem kontrarozvědky, kdoví). Takže kamarád dnes na housle umí zahrát kulové, zato techniku lámání v pozdějších letech zúročil při návštěvách Aikido lekcí.

A jaké z toho všeho plyne ponaučení? Nechce-li vás rodič zapsat do bojových sportů, nezoufejte a řekněte si o lekce hry na housle; šance, že narazíte na podobnou entitu je dle mého názoru poměrně značná.

Sdílej tento článek

5 Responses to “Zoo, sex ve škole a cosi dalšího”

  1. hmm tak ty si pěknej kokot, takovou pičovinu napsat… 😀

  2. Ano, to mi tvrdí e-mailem spouta lidí, například ti, kteří se sem dostanou skrze frázi „zoo sex“ a pak jsou nepříjemně překvapeni. :-)

    A jak se tak dívám, tak ve tvém případě to sedí – „papoušky“ jsi zde úspěšně našel, ne? :-))

  3. Hehe, ja napsal „pták jula“ :)

  4. Pravda ale je, ze ‚hlavu a patu‘ jsem v tomto clanku moc nenasel 😀

  5. O sprostých údech jakou jsou hlavy či paty zde rozhodně nepíši, to je pravda.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *