Beatles to ostatně řekli správně: she loves you, jó jo jó. Už oni věděli, že láska je jen těkavá kapalina na šest měsíců.

Všech 5 milionů 215 tisíc a 147 ks žen v tomto státě žijících mají jedno společné. Nemám teď na mysli zvláštní pozici při řízení vozidla, tzv. chybový multitasking nebo neschopnost povznést se nad předchozí zmíněné předsudky. Tentokráte mám na mysli fakt, že ženy (uznávám, že pouze v rozmezí určité věkové periody) ze zásady nechtějí toho, kdo o ně jeví reálný zájem, nabízí zázemí, stabilitu a slušné chování. Vždy jsem si myslil, že se to týká jenom mě, neb jsem se naivně dlouhou předlouhou dobu domníval, že s upřímností nejdál dojdu a toho jsem se také držel. Chyba. S upřímností jsem došel zhruba tak daleko jako NASA s kolonizací měsíce. Navíc, v průběhu let mi mých tucet alter eg potvrdilo pravdivost předchozí domněnky zcela a do písmene.

Začínám tedy tento dlouhodobě fungující fakt respektovat. Čili milé ženy a dívky, od této chvíle, vás žádnou nechci! ;-). Je to šok, vím. Leč, dejte mi vteřinku na zotavení… nebo možná 757 344 135 vteřinek. Tolik totiž zbývá nyní do mé svatby! Ó jak magnificentní!

Dokonce tak magnificentní, že jsem si musel přidat odpočet do pravého organizačního sloupce. Nyní můžete každý den s dobrým pocitem sledovat, kolik přesně dní do mé svatby zbývá.

A aby nedošlo k mýlce, nehodlám konvertovat k asexuálům nebo homosexuálům. Zůstanu u své staré orientace, pouze dotazníku pro jednotlivé samičky ubude několik kolonek – například „jakou barvu a tvrdost kartáčku preferuješ“ nebo „velikost levé a pravé nohy“. Nyní jsou tyto a samozřejmě i další atributy nepodstatné. Kolonka pohlaví zůstane pochopitelně zachována! Tak.

Což mi připomíná, že mi tuhle volali nějací kolíci z patrně jakéhosi marketingového dělění-o a chtěli mi prodat holící strojek. Protože jsem povaha dobrodružná a kuriózní, oznámil jsem bodré ženě na drátu, že si strojek objednám, pakliže mi odpoví správně na otázku, kdo si podal patent na telefonní aparát ve stejný den, jako Alexandr Graham Bell. Paní začala poněkud koktat (asi to v callscriptu nemohla najít) a vydávat „é“ zvuky, které mě jemně iritují, tak jsem se rozhodl, že jí trochu napovím. Bohužel ani informace, že událost se stala v pondělí 132 let zpátky, jí neosvěžila paměť. Mrzuté. Jednoho dne však někdo na mou otázku odpoví správně, pevně tomu důvěřuji.

Ještě jsem se dodatečně mrzuté ženštiny optal, zdali neprodávají též ratolesti hrnců. To hned nevěděla co je, tak jsem jí musel osvětlit, že se jedná o tzv. hrnečky. Že bych rád nějaký půllitrový čiré nebo bílé barvy sobě zakoupil. Bohužel, hrnečky nevedli, jen prý ty strojky, hmmm.

S tím hrnečkem je to totiž tak, že se mi oba odřely o zeď. Respektive nárazem do zdi z nich upadly některé poměrně životně důležité části. Zejména ty části, které drží kapalinu vcelku a zmocňují hrníček k umožnění činnosti opakované konzumace obsahu třetí osobou (případně nefiktivní osobou blízkou). Střepy prý znamenají štěstí, ale podobně jako generální ředitel Karlovarského porcelánu, si to nemyslím.

Závěrem tohoto blábolu můžete se podívat, jak by svět vypadal bez číslovek. Snímek trvá něco málo přes minutu minutu minutu minutu minutu.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *