Zavíráme, už nikdy více

Dnes, když jsem sobě před posledním odchodem z práce balil do igelitky papuče a rezervní erární trenýrky s firemním logem, které byly v korporátu nedílnou povinnou součástí každodenní výbavy, jsem se zamýšlel nad tím, jak zbytečných těch skoro šest posledních let bylo. Nic jsem neudělal, ničeho jsem nedosáhl a nástěnku mi nesvěřili.

Mohlo by se to jevit jako malinko depresivní myšlenky, ale nenechte se zmást – pocity to byly maximálně zkličující, popřípadě pochmurné. Takže rozhodně žádná tragédie!

Při balení jednotlivých propriet jsem uvažoval, zdali jsou dvě krabice krámů za šest let pracovního života moc nebo málo. Došel jsem k závěru, že je to tak akorát, především s přihlédnutím k faktu, že většinu z toho tvořily masérské potřeby a oblečení, které s výkonem hlavní činnosti měly pramálo společného.

Nuže, co dodat. Nebylo to krásné, odcházím. Odcházím s výrazem, který by anglosasané označili nejpravděpodobněji citovým slovcem „huh?“.

Odcházím ze společnosti, která ač působí na mnoha zahraničních trzích a prodává mj. také počítačový software, rozdává zaměstnancům firemní platební karty jako španělé indiánům syfilis, tak není schopna disponovat firemním paypal účtem, ze kterého by bylo možné zaplatit fakturu za služby. Což je… A předně v tomto století to je… ani nemohu napsat co to je, protože takové slovo ještě nikdo nevymyslel a já nechci být vyjímečně první.

Ale dost toho melancholerického žvanění. Dnes ještě přišel e-mail s obezřetným globálním varováním, že v případě poplachu požárního, který bude signalizován výstražným tónem, se máme shromáždit na shromáždišti naproti budovy u jezírka. Nelze však k těmto účelům použít výtah, pouze dvou typů schodišť. Zadání ve zprávě nebylo úplné, proto jsem si dovolil reagovat všetečnými dotazy:

Jak mám činit, budu-li se zrovna v době poplachu nacházet někde mezi vyznačenými trasami k únikovým schodištím – mohu si v takovém případě vybrat, které schodiště použiji?

Zároveň – mám-li pracovní místo v patře pátém a při vypuknutí poplachu se budu nacházet třeba v patře čtvrtém, je potřeba jít nejprve do patra pátého a až tam využít některého z únikových schodišť dle zaslaného plánu?

Bude po cestě rozdáváno občerstvení nebo je vhodné si předem připravit gáblík svůj?

A poslední otázka – lze shromažďování na základě cvičného poplachu považovat za služební cestu? Případně za demonstraci?

Zatím jsem se žádné odpovědi nedočkal.

Ať tak či tak, den poslední byl dnem všedním, nezajímavým a nudným. Ani nevím, očekával-li jsem vlastně vůbec něco jiného…

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *