Jste dozajista plni očekávání, co se skrývá pod tímto magnificentním nadpisem, přitom jsem se pouze nemohl rozhodnout, jaký nadpis pro dnešní blábol zvolit. A nezapomeňte poukázat na ten vymyšlený výraz v předchozí větě! Pche. Já bych to tu nemohl číst.

Víkend… vlastně poslední dva dny nebyl víkend. Takže jinak. Poslední dva dny jsem bohužel strávil v přítmí tzv. budování hejna, jak by se volně dal výraz týmbylding (čti teambuilding) přeložit. Jednalo se o mrzutých 23 hodin života, které mi již nikdo nevrátí. Bohužel.

Přitom se vlastně ani na žádnou ortodoxní týmově-sestavovací akci nedostalo. Tedy pokoušel jsem se sestavit nějaký reciproční (rozuměj komplementární) program s jistou dívkou, podle všeho pannou (mořskou). Můj plán byl, stejně jako mozek šéfa marketingového oddělení, velmi prostý – využít jisté organické sloučeniny s hydroxylovou – OH – skupinou k otupění některých základních smyslů samičky a zbytek nechat na matce přírodě.

Jak se později ukázalo, nebyl to nejlepší nápad, neboť to příliš daleko nevedlo. Ani po třech lahvích kvalitního odrůdového vína nejevila samička známky euforie v kombinaci s narušením centrální nervové soustavy, jak se píše na zadní straně etikety v návodu na použití vína. Což mě přivedlo na jedinou myšlenku a totiž, že alkoholu bylo znatelně málo. Neb jsem však již neměl sílu tu břečku pít, odešel jsem se pokusit loudit horizontální dobrodružství jinam. Což se ani po pěti pokusech ne úplně zdařilo, bohužel, a tak jsem znechuceně odešel spát.

No, spát. Spánek je silný výraz, kterého se mi bohužel příliš nedostalo, neboť firma, kterou nebudu jmenovat, si sice může dovolit sponzorovat kdejakou lamu či pro marketingové účely vyrobit hajzlpapír s logem vygravírovaným na každém útržku, ale na pokojích v hotelu se musíme hnízdit po dvou.

Jakoby prostě nestačilo, že se ti smradlaví (č)vuťáci nacházejí všude kam se podívám, jakoby se už na večerní „party“ necpali pořád ke stolu a neotravovali s debilníma dotazama, jednoho mi samozřejmě nacpali i do cimry.

Dokázal jsem prve relativně tolerovat absenci osobní hygieny a cigaretový smrad, ale to chrápání… V minutových intervalech, kdy jsem usnul, se mi zdály sny tak brutálního charakteru, že jsem sám dostal strach, jestli nejsem nějaký skrytý psychotik. Nejsem! Chrápání, které nelze přebít ani ultralehkým mp3 přehrávačem z čínské provincie Fu-ťien nastaveným na maximální hlasitost, prostě vyžaduje manuální intervenci.

V intervalech mezi zvukově nechutným a méně nechutným chrápáním, kdy jsem byl vzhůru, jsem poprvé začal závidět panu fritzlovi. Jak ten si uměl svůj život zařídit! Jste hluční, otravujete? Hybaj do sklepa! Odhlučeněné místnosti, ach, ta balada…

Usilovně jsem tedy hledal konečné řešení podobného rázu, neboť mé asertivně vyřčené věty, kterými jsem spolunocležníka žádal, aby nechrápal, se jaksi minuly účinkem.

Chvíli jsem sice váhal, ale brzy jsem vstal, v záchvatu popadl poblíž ležící pet lahev a jal se s ní dotyčného mlátit přičemž jsem se mu (inspirován paní tachecí) snažil klidným hlasem vysvětlit, „ať kurva přestane chrápat nebo ho zamknu na balkon“. Dostalo se mi poněkud nechápavě-vyjeveného výrazu od člověka, který je právě mohutně probuzen jiným člověkem s krví podlitýma očima, který drží v ruce poloprázdnou jeden a půl litrovou pet lahev a napřahuje se k finálnímu úderu…

Víte kolik lidí každoročně nepřežije útok pet lahví? Nemám zdání, ale letos to byl skoro jeden „člověk“. Ano, „člověk“, protože tak brutální chrápání byste nečekali ani u zvířete.

Což mě přivádí na myšlenku, že hitler nejen, že musel svou nenávist budovat zejména při cestách hromadnými dopravními prostředky, ale také spal asi poblíž nějaké takové chrápající entity.

Ráno jsem se sbalil a odjel směr klid. Pryč od těchto mrzutých zážitků a také nevzdělaných či chrápajících lidí. Tak.

Jo a mimochodem, plavky nikdo na balkoně nevěšel.

Sdílej tento článek

2 Responses to “Zatím bez nadpisu”

  1. Klarka says:

    Moje maminka resila chrapajici entity dvema zpusoby:

    Budto jim strcila do otevrene huby bonbon, cimz se mely preorientovat na cucani, zavrit hubu a tudiz prestat chrapat, vetsinou se vsak udusily, a tudiz prestaly chrapat.

    Anebo, kdyz po nekolika navstevach s dusici se entitou na pohotovosti vymekla, jim podvazovala hubu srolovanym satkem – zespod a s kralicima usima nahore, jako kdyz te boli zuby. Tim jim prirazila celist ke zbytku obliceje a uzavrela pruduch pro chrapani. Celkem neskodne a efektivni.

    No a nebo se na ten tymbildyng priste vyser :-)

  2. Bonbón… ale zase to by mlaskal, to taky nesnáším. Ten šátek je zajímavá možnost… Příště zkusím, ale vidím to spíše na tu třetí možnost.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *