Zaspal jsem

Dnes jsem se vzbudil o pět hodin později a s hrůzou jsem si uvědomil, že jsem ZASPAL! Pamatujete si na ten provinilý pocit, když jste zaspali na základní škole? Tak podobně jsem se cítil dnes. Při pohledu na hodinky jsem však zjistil, že je teprve sedm hodin a dvacetdva minut. Normálně by to měla být úleva, ale dnes jsem se cítil znásilněný a bez špetky energie vhodné k radování. A také se mi chtělo čůrat.

Jelikož už venku zní symfonie pneumatických kladiv, popíši vám alespoň něco z mého b(l)ití tady v tomto bohem nezapomenutém, ale vlastně zapomenutém místě plném kostelů, hluku, švábů a vousatých vítečeho.

Včerejšek jsem strávil prací v práci abych se následně přesunul do místní restaurace s rozumně rychlými internety a jal se pracovat dále ve stejném duchu. To bylo… tristní.

Nějakou dobu zpátky jsem dostal chuť na palačinky s tvarohem přelité javorovým sirupem a servírované ideálně polonahou ženou ráno u mého lože. Jelikož nemám ženu, rozhodl jsem se na palačinky zajít někam do města. Bohužel nikde je nedělají s tvarohem a zároveň žádná palačinkárna neotevírá před osmou hodinou a třicátou minutou, tudíž forma snídaně tak odpadá. Nezbylo tedy, než si palačinky udělat sám. Bohužel k tomuto účelu mi chybí mléko, tvaroh a javorový sirup. V podstatě i pánev, ale to už byste si mysleli, že si vymýšlím. Částečně byste měli pravdu, jelikož pánev mám, ale vypouklou a poškrábanou od jejího frenetického mytí lžící před třemi měsíci, které prováděla v rámci mentálního PMS zebra (polská kolegyně). To jsem vám dokonce si myslím ani nepopisoval a má to svůj pragmatický důvod – jednak bych z té traumatické události zase chytl nerva jak padesátiletej kardiak a jednak je to tak neuvěřitelné, že byste si mysleli, že si vymýšlím a já bych se cítil tuze ukřivděn.

Tak či tak, pár dní zpátky jsem se snažil v místním super slunečním marketu nakoupit sobě tvaroh, který se tady moc běžně neprodává a také mám pocit, že nebude úplně totožný s tím, který je dostupný u nás a to i přesto, že je to pouze sražené mléko. Bohužel se mi ho nepodařilo najít a do většího marketu jsem se ještě neměl kdy dostat, tudíž se zatím žádných palačinek nedočkám. Docela bych si ho i vyrobil sám, ale mám obavu, že díky Lojzovi Pasteurů jsou dnes všechna mlíka ošetřena tak kvalitně, že z nich tvaroh nevznikne ani když je necháte ležet na sluníčku hned vedle majonézy s trvanlivostí osm let.

Stejně bych raději preferoval dát si palačinku v normálním sedacím krámě (čti: restauraci), ideálně servírovanou nějakou pěknou ženou, nemusí být nakonec ani nahá či polonahá, stačí když bude rozumně oholená, protože v opačném případě to znamená koupit spoustu ingrediencí, které dále nevyužiju, třeba javorový sirup nebo pánev. Fok.

Což mě přivádí na fakt, že mi norský spolubydlící konečně po dvou měsících zaplatil poprvé nájem, přestože se spoustou prupovídek, brblání a jiných librik. Vedlo ho k tomu mé opakované naléhání. Na norského občana, co vypadá jako ir, má dost mizernou platební morálku. Z neplatičů je mi smutno, z těch norských ještě víc a z neplatičů nájmů ještě o stupínek více. Zároveň jsme zabředli do debaty nad nákupem spotřebních věcí do domácnosti (toaletní papír, prací prášek, utěrky, mýdlo atp.), nad kterou se hluboce zamyslil a zcela vážně pronesl: „Hmm, teď už je asi řada na mě něco takového koupit, že?“ Po dvou měsících bydlení? Depááák. Nevěděl jsem každopádně, jak na to rozumně reagovat, takže jsem jen pronesl, že jsem opravdu příliš starý na to, abych dospělému člověku připomínal, že by měl koupit esenciální potřeby do domácnosti. V opačném případě bych ho totiž musel asi praštit. Asi tak učiním při debatě o úklidu, pokud tu teda ještě budu v tu dobu bydlet.

Což mi připomíná, že se mi bytná ještě neozvala. Čas se nám nachýlil, pročež odeberu se do útrob sprchy a vy si můžete dělat co chcete. Rozchod.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *