Jedna moje kamarádka mi v konverzaci mezi řečí sdělila, že bych zde měl více psát o tom, co dělám. Něco obyčejného, prý. Dlouze jsem se nad tímto jejím požadavkem zamyslil a po zralé úvaze, která zahrnovala obscénní návrh na felaci a spoustu jiných šikmých ploch sdělených ústně (perorálně, chtělo by se říct), jsem naznal, že zde napíši něco obyčejného o tom, co dělám.

Tak třeba dnes, dnes jsem celý den uklízel. Vlastně jsem jen zapnul vysavač a nechal ho v bytě takříkajíc dýchat. A také jsem utřel prach. Všude. Všude okolo monitoru, neboť už nebylo jisté, zdali se v levé horní části plochy nacházejí nějaké ikony nebo ne a bylo mi líto klikat pokaždé naslepo.Vlastně jsem ho jen tak otřel rukávem, no… Prostě jsem se snažil udělat domov zákusek domov (home sweet home). A docela se mi to daří!

To bylo nudné, že? A co dál jsem prováděl. Inu koukal jsem na mravence, kterak kradou doritos a přemísťují jej do svého brlohu. Mravenci, to je vůbec takový zajímavý schopný oddíl tuze bravurních artistů, kteří dokážou přemýšlet jako jedna veliká masa, aniž by uměli mluvit. Dodnes nikdo neví, jak slabší mravenec sdělí silnějšímu, že má břemeno vzít na těžší straně, páč se jim to tak snadněji ponese. Prostě to nějak v rámci společného vědomí dají dohromady a odnesou. A ta kooperace při zpracování doritos, no to už vůbec ani nekomentuji. Prostě skvostné.

Což mě přivádí na myšlenku, že bych klidně chtěl být mravencem. Tedy za určitých okolností. Náplní mého života by bylo shánět doritos, následně se jimi cpát a píchat kdy se mi zamane (byl bych pochopitelně mravenec zrůdného rázu – laicky řečeno červený). Což mě přivádí na dvě další myšlenky – za prvé, že jsem použil již podruhé v jednom odstavci výraz „což“, vlastně už potřetí – fuj – stydím se, a za druhé, že jsem neznalým nevysvětlil, co jsou to doritos. Tak Doritos, milí čitatelé, je značka tortilla chipsů vyráběných z kukuřice, oleje a koření, které často obsahovalo též příměs masa. A jsou velmi dobré, proto se ve východní evropě oficiálně neprodávají. Není tomu tak dávno, co si lidé z arabských zemí tuze mnoho pochutnávali právě na této košér pochoutce do doby, než zjistili, že tam může být maso. Rvali si pak vlasy, kvíleli na věži víc než obvykle a prostě samé velké problémy z toho byly. Hrůzné.

Není bez zajímavosti, že se vůbec do východní evropy, tzv. anusu evropy, nedovážejí věci chutné, zdravé, případně čerstvé. Osobně si myslím, že je to tím, že se nás snaží ostatní státy (rozuměj neanální státy) evropy šikanovat a postupně zbavit. Kdybychom zde neměli tolik dívek, které se samy exportují na západ pod vidinou pečování o voňavé muže a jejich smradlavé šklebáky, asi bychom už dávno vymřeli. Takto si nás nejspíše ještě částečně drží právě proto, že produkujeme ty pěkné děvy. Inu, optimista by řekl, že alespoň k něčemu je ten anus evropy užitečný.

Ale to jsem asi odbočil, že. Tak tedy zpátky na trať. Co dále se dělo tento obyčejný den? Byl jsem venku, koupil jsem šunku od kosti, francouzské máslo a pak jsem zase šel zpátky domů, dá li se tak ta studená garáž nazvat. Zapomněl jsem koupit toaletní papír a nějakou chutnou čokoládu. To první proto, že jsem si to nenapsal do seznamu položek k zakoupení a to druhé proto, že se v ČR žádná chutná čokoláda nevyrábí. A pokud lžu, nechť mě okamžitě sežehne blesk. Tak. Nesežehl, což je důkaz, že nelžu.

Dále se zde zastavil soused, neb potřeboval s něčím pomoct. Zrovna jsem se sprchoval. V rámci diskuze mi sdělil, že občas lituje, že se narodil v této republice. Já taky. Asi založíme klub. Hlouběji jsem nad tím nepřemýšlel, takže nevím, jak se bude jmenovat. Ten klub, pochopitelně.

No a co říci závěrem. Závěrem jsem dnes četl, vlastně možná včera, nevím, kterak jedna bystrá 10i letá holčička z Londýna prodala svou babičku v aukci na ebay. Jmenovala se Zoe Pemberton, pokud mě paměť neklame a rozhodla se svou 61letou babičku prodat v aukci bez cenové rezervy (což znamená, že babičku by dle pravidel měla po skončení aukce prodat za jakoukoliv nabídku). V popisu aukce holčička uvedla, že babička je „otravná a neustále si na něco stěžuje“, ale zároveň dodala, že je také „velmi roztomilá a miluje osmisměrky“.

No nebudu vás napínat, cena se vyšplhala na 31 860 dolarů (což je podle dnešního kurzu něco zhruba kolem 2,3 milionů alžírských dinárů a tento údaj je vám asi tolik platný, co české republice zákony – nebojte se na tuto absurditu poukázat), bohužel ebay celou transakci zrušila s argumentem, že aukce porušuje „striktní prodejní pravidla“, která říkají, že nelze prodávat lidskou bytost.

Takže není bez zajímavosti, že by tam nebyl problém prodat třeba majkla džeksna, a to ani v době, kdy byl ještě naživu. Zajímavé.

Co se týče Zoe, ta se nechala slyšet, že to nemyslela zle. Prý se snažila pro babičku sehnat někoho, kdo by se o ni postaral. No, krásný příběh.

A kdo se snad domníváte, že se jednalo o výjimečnou aukci, pak vězte, že ani omylem. Letos v květnu prodala v aukci 45letému italskému bycnycmanovi své panenství jistá rumunská dívka (18letá). Co s tím dělal onen podnikatelskýmuž není jasné. A pro změnu ještě jistá dvaadvacetiletá (22) studentka ze San Diega (to je v Kalifornii) (Kalifornie je ve spojených státech amerických) (což je dáleko) vydražila své panenství (huh) za 3,7 milionu. Skvostné.

Toliko denního chleba mého. A jaký je ten váš?

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *