Nadcházející pondělí (ono už vlastně bylo, ale představte si, že ještě ne) je významné hned z několika důvodů. V Laosu a Kambodži se slaví Nový rok. Což není vůbec divné. Také srdce knihovníků na celém světě zaplesá, neboť právě v tento den se slaví Zvláštní mezinárodní den knihovníků (čti International Special Librarians‘ Day). Kdo si tedy doposavad myslel, že se knihovníci nedokážou odvázat, nyní ví, že jeden den v roce všichni knihovníci svorně zahodí fádní výraz v obličeji, zatnou zuby a po celou dobu oslav se snaží s vypětím všech sil neokřikovat ostatní okolo, aby byli tiše.

Já však slavit nebudu. Ptáte se proč? Dnes jsem byl navštívit posilovací zařízení (čti: fitness centrum), kde jsem byl kongruencí (čti: shodou) okolností s jednou tuze milou slečnou, pro kterou šel bych světa kraj, kdybych doposavad jak debil kvůli ní neurazil tuto vzdálenost zhruba třikrát a bez valných výsledků. Ale ani to zdá se není stále dost, takže si takhle razím to čtvrté kolo a neprozřetelně se v průběhu postavím na váhu. Už prvotní skřípání mě mělo odradit, ale já to vydržel. Nápis Err mě však poněkud rozladil. Když už, tak už, řekl jsem si a odebral jsem se pořešit problém s místní posilovací servírkou. Sdělil jsem ženštině, že jim nefunguje váha na vážení lidí. A jelikož já se za člověka považuju, rád bych zjistil, kolik vážím.

Změřila si mě přísným pohledem od hlavy až k patě, což netrvalo déle, než minutu a pak šla tedy se mnou váhu ozkoušet. Stoupla si na váhu a ta, světe div se, ukázala číslo. Odhrnul jsem ženštinu bokem a demonstroval jsem jí, že váha skutečně nefunguje a to tak, že jsem se na ni postavil (na tu váhu, nikolivěk na ženštinu). Váha opět zaskřípala a ukázala Err. Ženská mi s povzdechem oznámila, že pro tuto váhu jsem příliš těžký. Oponoval jsem, že to není možné, neboť už více jak dva týdny přes den vůbec nejím a stravuji se na proteiny a tuky bohatými jídly mezi půlnocí a třetí hodinou ranní, čímž tento deficit kompenzuji. Pročež to znamená, že nemohu být nadvážený!

Takže výsledkem jest, že ve fitness centru mají pokaženou váhu. Tak.

No, ale nemění to nic na faktu, že letos skutečně slavit nebudu. Ale už jsem zapomněl proč. Ale vím teda důvod, proč jsem zapomněl – on totiž tento skvostný text lenivěl v kategorii nedokončených prací tak dlouho, až mi jej přišlo líto a tak jsem ho zveřejnil. Chm. Mrzuté i trapné, já vím, ale nenaděláte nic.

A kulinářská rada závěrem: Kvalitní párky poznáte tak, že jejich požití nevyvolá zvracení.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *