V posledních dnech rozvířil opět po čase debatu nad svým kvocientem inteligenčním jistý leoš, který sobě zakoupil lcd televizor s megaobří úhlovou příčkou za miliony čtyři, ke kterému mohl (v rámci „akční nabídky“) dostat také vozidlo Toyota. To si ovšem nevzal, raději zvolil diesel agregát, který prý použije pro napájení zmíněného televizoru. Také se nechal slyšet, že nový televizní aparát je skvělým doplňkem jeho domácího kina, které má na zahradě. Na dotaz, zdali se nebojí zimy odvětil, že nikoliv, neb ho bude hřát dobrý pocit z velmi výhodného obchodu.

Inu, tak se na to musí a nám nezbývá, než leošovi virtuálně pogratulovat k jeho nově nalezenému rozlišení.

Když jsem se o víkendu vracel vozidlem taxiho služby z podniku pro dospělé, uvažoval jsem nad homosexuály. Totiž věc se má tak, že šofér se mě optal, kam to bude. Já odvětil název ulice, kde v tento čas nechávám své ostatky po většinu večerů. Řidič se tedy rozjel a začal nahlas uvažovat, kde se asi ta ulice nachází? Nebyl jsem ve stavu se s ním jakkoliv přít či mu snad osvětlovat, kudy má jet, a počkal jsem tedy, až ve svých hlasitých úvahách ulici najde… Po chvíli na to nadšeně přišel, netečně jsem tedy pokýval úložištěm mozkovým a hodlal dál zabývat se svými vlastními myšlenkami.

Kormidelník taxíkový se však nedal odbýt a když viděl, kterak málo otevírám ústní dutinu a vydávám z ní zvuky komunikační, začal mi osvětlovat, že se nechce chlubit, ale že zná všechny ulice ve městě… Aby prý také ne, když jezdí už bez přestávky 23 let! V tom pravděpodobně nekecal, protože se podle odéru i stejně dlouhou dobu nemyl. Ale je to pochopitelné, když neměl ani tu přestávku, že…

Nu a v tu chvíli se mé myšlenkové pochody stočily k homosexuálům. Přesněji ke dvěma konkrétním případům, kdy mě příslušníci tohoto, řekněme etnika, takříkajíc obtékali (rozuměj balili). Nebudu to  nijak blíže rozvádět, nebo až jindy, každopádně v obou případech se jednalo o voňavé jedince, kteří se rozhodně přinejmenším dokázali sprchovat. Ale jestli to platí na celé toto společenství neheterosexuálů, to lze jen těžko říct. Možná to prostě jen nebyli (č)vuťáci…

Ale o tom jsem psát asi nechtěl. Chtěl jsem psát o večerníčcích. To jsou pořady, údajně pro děti. Tam se to však podivnými existencemi jenom hemží! Nikomu třeba nepřijde divné, že křemílek žil s vochomůrkou ve společné domácnosti, chodili pořád spolu a ten druhý zmíněný navíc všude coural jen v noční košili! Když si k tomu přičtete, že se vlastně jednalo o asiaty, jde o velmi politicky korektní televizní show! V dnešní době, kdy v každém seriálu naleznete dle směrnic E-USA vždy minimálně jednoho afroameričana, homosexuála, asiata, domestikovaného asiata, těhotnou ženu a úchyláka, vlastně tento večerníček náramně zapadá, neb splňuje většinu požadovaného!

Nebo třeba maková panenka a motýl emanuel – pět dílů po sobě vám připadá jako věčnost a máte chuť, podobně jako při poslechu daniela hůlky, si vydloubnout mozek z hlavy nosní dírkou. Ale předně – maková panenka jako dominantní žena, která emanuela vždy ze všeho vysekala? V socialistickém světě? Nesmysl! Jedině, že by její kádrový posudek byl naprosto v pořádku. Ale to by potom znamenalo, že její názor na sovětskou okupaci v roce 1968 je… Ne, ani nemám sílu to dopsat, to prostě jednoznačně není možné!!

Ano, dva vykřičníky jsem užil. Tak. Alespoň tyhle večerníčky psal Čtvrtek. Kdyby je psal Sobota nebo třeba Pátek, bylo by to skutečně úplně něco jiného a možná by pak ani tento post nikdy nevznikl. Ó jak mohou být cesty osudové penetrace mnohdy nevyzpytatelné, že?

Ale to jsem poněkud odbočil. Naštěstí se mi to mnoho nestává, pročež není čeho se bát.

Á ano, zapomněl jsem na tu církev. V 17. století se římskokatolická církev rozhodla, že bobr je ryba. Čtete správně. Bobr = ryba. A to v zásadě proto, aby se nenažraný plebs mohl ládovat tímto hlodavcem i o velikonočním půstu. Oni totiž křestani nemůžou během čtyřiceti dní před velikonocemi v pátek konzumovat maso, ryb se to však netýká. Za tuto podivnou poučku může nejspíše Tomáš Akvinský, což byl něco jako filozof, katolický mnich a teolog v jednom, který jednoho dne zplodil veledílo Summa theologica, kde popsal zvířecí druhy podle prostředí, ve kterém se vyskytují a konkrétní anatomie ho příliš nezajímala.

A závěrem slíbená tatranka. Jsem tuhle seděl v práci nedávno. Na židli. Modro-černě polstrované židli. Na podlaze. Tedy ta židle byla na podlaze, pochopitelně, já byl až na té židli. To jen kdyby to nebylo zřejmé. Lelkoval jsem, pozoroval labutě, když v tu ránu jsem učinil rázné rozhodnutí a otevřel jsem šuplík. V něm jsem objevil tatranku! I dal jsem si tedy bagetu. A jak s tím souvisí tatranka? Tu jsem si dal potom. Byla po rozbalení nahá. Kompletně. Odčokoládovaná. Mrcha. V šuplíku totiž, jak se ukázalo, je příliš velké parno. Bylo jí prostě vedro, tak se  mrcha svlékla, ale už se nehodlala obléci. Kéž by to podobně fungovalo i se samičkami od lidské rasy a nejen od tatarů… A doma mám pořad zimu. Ach jo.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *