To je teda dost debilní nadpis, ale jsem od přírody neskutečně líný člověk, pročež už klikat zpátky nehodlám. Tak.

Tedy abych to trošku uvedl na pravou míru – být líný je tuze moc dobré. Už na základní škole (nebo střední, juž nevím) mi jeden chytrý kantor vyprávěl, že být líný je pro matematika či vědce velmi důležité, protože jenom to ho přinutí najít nějaké efektivní a zároveň jednoduché řešení jakéhokoliv problému. Věděl o čem mluví, neboť sám pod rouškou morality morálky a výhružkou dekapitace školní docházky pro přistižené jedince, zabavoval a konzumoval studentům chlazené alkoholické moky, které si tito schovávali za třídními okny zvenku. Inu, moudrý to muž, moudrá to slova.

Pročež, být líný je tuze mnoho dobré. To už jsem psal. Povšimněte si, že jsem líný to i mazat. Ach! Tak. Důkazem tohoto tvrzení budiž též fakt, že jistý italský skladatel byl tak tlustý korpulentního rázu, že většinu času trávil v posteli, kde mu bylo zatěžko zvednout rozepsaný part, pakliže mu tento vypadl a zapadl dál, než kam dosáhl. Raději vzal sobě listu čerstvého a jal se part psáti od píky. Je to vlastně celkem zajímavé, protože když se zamyslíme, kolik asi tak vysoce kvalitních děl bylo ztraceno nebo naopak zachráněno jen kvůli pomyslné lenosti… Nikdy se to nejspíše nedozvíme – a to je dobře.

Ale původně jsem chtěl psát o něčem úplně jiném. V republice polské se utopil soudruh. To by samo o sobě zajímavé nebylo, kdyby se tento neobjevil na vlastním pohřbu a domáhal se zrušení statusu „nieżywy“. Což je pro většinu lidí poměrně mrzutý stav, neboť při něm, podobně jako supermuž, nemohou souložit, konati dobro, ni platiti daně. Ne tak pan Piotr Kucy, kterému se toto událo. Ten z vyjmenovaného nemůže pouze platit daně. A jelikož ho to již od roku minulého, kdy byl prohlášen za neživého, strašlivě mrzí, snaží se o nápravu.

Leč úřady mu až do dnešního dne stále tvrdí „Pan już dużo miesiącu dobrze nieżywy!“ A požadují po něm doložení, že živy jest. Vcelku by mě zajímalo, jak chudák dopadne. Co když se mu podaří v mezičase někoho zabít? Nebo někoho (něco) ukrást? Jak se to bude řešit? Mrtví lidé přeci nekradou! To dá rozum.

Pro jeho dobro doufám, že situaci brzy vyřeší, neb v silně katolickém Polsku by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby ho třeba ve jménu kristaježíše ukamenovali, prokláli ostrým kůlem (či co se takhle běžně dělá) nebo symbolicky ukřižovali. Přece jen, technicky vzato, vstal z mrtvých. Dokonce o tři dny dříve, než samotný hlavní biblický hrdina a sice je fakt, že se předtím pouze „utopil“, ale zase navštívil vlastní funus a to se taky počítá…

Příště si povíme něco o tom tlusťochovi s lukem a šípem (nemám teď na mysli ani tak špatný remake Robina Hooda jako spíše ten umělý svátek, jehož jméno zde nebudu brát nadarmo).

A ano – o žlutém ďáblu taktéž příště.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *