Události dnešního dne – je hotovo, zavíráme!

Dnes byl takový obyčejně obskurní den. Respektive začal už včera, což je pochopitelně blbost (den nemůže začít včera) – nebojte se na tuto nesrovnalost poukázat – každopádně včera večer jsem měl něco domluveno na zítřejší časné ráno, natočil jsem tedy sobě budík na hodin pět a patnáct minut k tomu a šel spát raději již ve dvacet nula nula, bych následující den byl jako správný stejk (čti: steak) – navrch křehký a uvnitř plný šťávy. Nebo, tak nějak.

Nuže si tak krásně spím a spím a najednou šok – budík, zvoní jako nadržená kobylka, že prej vstávat vstávat. K buzení používám telefonní aparát, který vyluzuje líbivé zvuky, bohužel soudruzi z finského závodu na výrobu těchto aparátů nedomysleli drobný detail, že hlasitost je při budíku rostoucí, což je asi v pořádku, pokud chcete vstávat na zvuk crrrr – crrrrr či něco podobně pitomého, ale už horší v případě, že rádi posloucháte za jiných okolností líbivou muziku.

Takže telefon popadnu, že teda budu vstávat, ale cítil jsem se hrozně rozlámaný, tedy víc než obvykle. Kouknu mimoděk rozespale na displej a tam čtu: volá xxx, kde xxx je jméno pro člověka, se kterým jsem měl mít následujícího dne ráno onen sraz. Což mě zmátlo ještě víc, protože venku byla tma a myslil jsem, že je kolem pěti hodin ráno, takže rozhodně nejdu pozdě! No jak jsem byl rozespalý, tak jsem také byl tupý! Ano, tupý jako výslovnost paroubkovic družky. Ono totiž nebylo ráno, ale pouhých dvacet dva nula nula (čti deset hodin večer) a dotyčný volal, aby mi řekl, že mě vzbudil, a že zítřejší sraz již neplatí. To mě tuze „potěšilo“ a odporoučel jsem se v následující hodině do říše snů.

Toliko pro včerejšek, tedy začátek dneška, tedy vlastně včerejšek. Nu a dnes, dnes jeden z vedoucích manažerů naší perníkové chaloupky, zaslal e-mail, že již vše je hotovo, a že všem děkuje za vynaloženou práci na projektu, na kterém jsme prý pracovali. A poslal e-mail všem, což mě překvapilo, protože dobrá polovina osazenstva v této špeluňce skutečně pracuje jen jako přeposílači e-mailových zpráv, což je veselé, ale jen pouze pokud nad tím nepřemýšlíte nebo případně dokud vám nesníží mzdu (rozuměj: plat).

Každopádně daná zpráva byla obskurní ještě z jednoho hlediska a totiž, že finální vydání bylo plánováno až na nejdříve příští měsíc. Proto jsem tomu vůbec neporozumněl. A také protože se ve zprávě psalo o plínkách (takové ty věci, které některé děti nebo hodně staří lidé používají k zadržení toku dat do éteru). Již z definice je zřejmo, že v technickém pep talku nemají pleny moc co dělat, leč (!) ničeho jsem nedbal a e-mail přečetl sobě ještě jednou, když tu, pozor, objevil jsem dříve chybějící výraz: skoro! Skoro, ano, to je ten výraz. Práce je tedy SKORO hotova a tudíž vám všem DĚKUJEME.

No, není to krásné, že nás ve firmě zásobují takovýmito naprosto zbytečnými e-maily, jejich informační hodnotu by předčily i rané husákovy projevy s písněmi michala davida dohromady? Ano! Těch dvanáct minut, které mi zabralo čtení a komentování této podivnosti jsem mohl strávit hraním her na přístroji iphone 3gs, kdybych nějaký měl. Mrzuté.

Tak, uvození těmito nudnými zážitky muselo být, protože teď přijde taková vesele tragikomická pecka, která ovšem ze života mého zatím nepochází:

Pod ženou seniorského věku 88 let se prolomila židlička a uvěznila tuto (ženu) na tři dny (slovy: 3d)! Dokážete si to představit? Cituji:

Stará kempinková židlička se stala vězením na tři dny. Osmaosmdesátiletá žena z Brna musela  strávit tři dny bez pomoci ve svém bytě poté, co se pod ní prolomila kempinková židlička a žena v ní zůstala uvězněna bez možnosti pohybu. Policii zalarmovala čtyřiašedesátiletá dcera majitelky bytu poté, kdy se jí matka, trpící zdravotními obtížemi několik dní nehlásila.

„Strážníci uslyšeli za zavřenými dveřmi bytu slabé volání o pomoc. Povolali proto hasiče, kteří vyrazili dveře, za kterými našli zraněnou osmaosmdesátiletou ženu“.

kempingovic_stolicka

Z příhody, která by se bez škrupulí dala nazvat bajkou (ano, nevystupují v ní žádná zvířátka, nebojte se na to poukázat i přesto, že v bajce zvířátka pouze MOHOU vystupovat, ne nutně musí!) vyplývá následující:

  • Stoličky kempingové koupené v Brně pocházejí z číny a jejich kvalita není nejlepší.
  • Ve stoličce prolomená žena porodila dceru již ve svých 24 letech.
  • Bez jídla, na studené zemi, v 88 letech a bez přístupu k e-mailu lze přežít minimálně 72 hodin.
  • V americe by na takové nehodě vysoudili minimálně osm milionů tamní měny.
  • Máte-li zdravotní obtíže, nepočítejte s pořízením potomků, neboť ti vám během vaší potenciální tragedie nepomohou minimálně po dobu 72 hodin.
  • Policie vám pomůže až poté, co bude notnou chvíli stát na chodbě před vaším bytem a vy budete slabě volat o pomoc.
  • Policie vám pomůže tak, že zavolá hasičský sbor.
  • Hasičský sbor vám zničí vstupní bytové dveře.

Ergo Proto pokud se vám někdy stane něco podobného, křičte namísto „pomoc!“, „hoří!“, neboť jen tak vás někdo zachrání. Jakmile dosáhnete věku, že si budete moci pořídit do bytu kempingovou stoličku, pořiďte si zároveň i nové vstupní dveře.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *