Teplota, nemoc a velké změny

Bylo jednou jedno bad-mintonové utkání, které vzalo sobě konání týden před psaním tohoto zápisku. Utkání ukázalo se jako chybné, neb jsem se po něm značně nastydl. A to se prosím stydím zejména jsem-li obnažen před vesměs oblečenými ženami jejichž IQ přesahuje dohromady hodnotu 50 a to včetně mikrovlnné trouby, jež se v místnosti nachází.

Ale to bychom odbočili. Faktem je, že jsem nějaký dojebaný (čti: polámaný) z počasí a sportu. Není to obyčejná rýmička, která skolí každého muže na přinejmenším měsíc – není tomu tak, nemějte obav. Jde o nějakou malichernou virózu s průduškovými problémy – nějak zle se mi dýchá a nemohu normálně spát. Vinu svádím na léta inaktivním TBC kalcifikované plíce, případně nedostatek aerobního cvičení, které bohužel nečiním tak často jak bych rád.

Tudíž jsem dnes nemohl jít do práce a pracovat. Tedy až do pozdních večerních hodin. Jsem totiž toliko zdravotně-empatický, že jsem nechtěl nakazit kolegy v kanceláři. Když jsem dorazil, byla v kanceláři už jen jedna kolegyně. Musel jsem svým aktuálním vzezřením budit poměrně hrůzu, protože záhy po mém příchodu se sebrala a spěšně odešla. Ale to určitě nebylo tím, beztak je zase těhotná nebo co.

Nakonec mi to však nedalo a šel jsem se raději na toalety podívat do zrcadla, zdali se mnou není něco v nepořádku. Při pohledu na sebe jsem zjistil, že nosím brýle a že jsem poněkud tlustý prostorově výraznější. Což mě rozesmutnilo a musel jsem se vrátit a dát si na uklidnění selskou bagetu. A k tomu další čtyři. Byly se salámem a sýrem. A zpětně mám pocit, že to byly jakoby pizza bagetky, ale upečené z vykynutého těsta, a že pouze štítek na regálu, ze kterého jsem je bral, byl chybný. Ne že by to bylo důležité pro kontinuum kteréhokoliv z vesmírů – kromě toho bagetového, samozřejmě, to ví i Koláček.

V práci jsem všude na chodbě viděl se válet konfety, lahve od šampaňského a jedna zeď byla dokonce poblitá něčím, co připomínalo směs pizzy a bramborového salátu (ačkoliv vlastně cokoliv co z člověka vypadne vypadá vždy jako směs pizzy a bramborového salátu – a není bez zajímavosti, že je tam vždy mrkev, bez ohledu na to, zdali jste nějakou v nedávné době jedli). Jednoduše řečeno, nějací lidé zde museli oslavovat jako zvířata!

Nedalo mi to a pídil jsem se tedy po zdroji a důvodu těchto oslav. Od opodál pocintaného náhodného stojícího jsem se dozvěděl, že už nemáme vedoucího! Tuze mě to šokovalo, asi jako když vám na diskotéce holka zajede rukou do kalhot a nechce vám pouze z opačné strany spočítat mince v kapse – celkem vás to překvapí, ale zároveň tam někde vzadu cítíte ten velmi příjemný, teplý pocit a srdce vám takříkajíc poskočí radostí.

Nutno však říct, že to bylo jako blesk z čistého nebe. Ten člověk byl v kolektivu tak oblíbený, že když pořádal narozeninovou oslavu, byly tam stovky lidí – ač většina z nich byli komparzisté najatí pouze za účelem ega hoblování, to přece stejně znamená, že to byl v kolektivu velký muž, no ne? Možná by mu mohli na některém z velkých náměstí třeba v Brně postavit pomník či sochu – ne, moment, tam už jedna je a ta ho už asi docela vystihuje. Tak vidíte, jak se věci dějí s předstihem, stívn hókingů (čti: stephen hawking) měl zase pravdu.

A navíc o tom, že to byl vskutku velikán svědčí i fakt, že jej museli nahradit hned 2 (dva!) náhradníci! Takže jak vidíte, byl to v podstatě takový pompézní lenin s oblíbeností mao ce tunga. Posílám písničku na rozloučenou:

4Tet – Já to tady vedu

YouTube Preview Image

Nuže, toliko zpráv špatných, dobrých a skvostných. Nyní již nezbývá než vyčkat na další den a doufat, že bude zase o něco lepší.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *