Copak jste dělali o víkendu? Já jsem dělal varlatové. V podstatě. To zní divně. Dělal jsem prostě kulové. Nějakou tu dvojhodinku jsem strávil v zařízení pro homosexuální svalovce či alespoň latentní homosexuály se sklony k obdivování vypracovaných těl a pro nepříliš bystré ženy (když ji ten stroj udeří už potřetí, člověk by si myslel, že pochopí a zeptá se jak na to). Ale to je hluboká (z hlediska hodin) historie.

Zbytek víkendu jsem trávil trénováním vyskosťování mrtvého kokodáka. Je to v posledních dnech taková moje libůstka – dosáhnout dokonalosti a vykostit kuře co nejdříve při zachování kompletní neporušené kůže (vyjma hlavního řezu, pochopitelně, vyskostit ho jako gynekolog zatím nedokáži). Je to docela legrace, z částí křídel vytvářím takový zvláštní primitivní fingerfood a vůbec je to celé strašně zajímavé, ale o tom vám psát nebudu.

O víkendu mi také volala bezmanželovská kamarádka a ptala se mě, zdali konzumuji výrobky jistého výrobce sladkých věcí, že prý sbírá obaly, aby pak mohla poslat kódy z těch obalů coby SMS zprávy a vyhrát. Hnidopišsky jsem hned neodvětil, že takové soutěže obvykle nemají příliš transparentní průběh a zeptal jsem se, co může vyhrát. “Rekonstrukci bytu za dvěstě tisíc!”, vyhrkla. Na malou vteřinu jsem přemýšlel, zdali je to hodně nebo málo, jestliže jen nejekonomičtější samotná kuchyň odněkud z nordického obchodu, kde se vše prodává jako puzzle, stojí několik desítek tisíc, ale pak jsem si uvědomil, že žije v pronájmu, což jsem jí také ihned opáčil. Chvíli bylo ticho a pak řekla, že to přeci nevadí, vždyť může nechat zrekonstruovat a zútulnit ten byt, kde žije. “A jak si to pak vezmeš do dalšího pronájmu, když ti vypoví smlouvu?”… “Aha”.

Snad je dobrá alespoň v posteli. Ach jo.

Pracovní týden začal zlehka pracovně. Do pracovního zařazení jsem vyrazil nakonec vozidlem, protože jsem předpokládal večer něco vyzvednout na poště. Abych zabral sobě to nej nej nej nejlepší parkovací místo, vyjel jsem těsně před osmou hodinou, bych sebe vyhnul té největší zácpě a křenícím se šklebákům v SUV vozidlech lepících rohlíky s marmeládou na boční sklo a zároveň urval to zmíněné místo. Jak hluboce jsem se mýlil. Pochopitelně podobný nápad mělo osmsetdevadesátdevět celých tři dalších vohnoutů, kteří všechna místa z(b)abrali předemnou a já tak parkoval v hromadě bahna jen těsně vedle řeky, kde obvykle parkuji levým zadním kolem. Začíná mě to tu pěkně srát.

Zítra vyrazím v šest třicet a běda, jak tam nebude prázdno, hovada!!!

Trocha zloby na úvod nikdy nezaškodí, tak. Na oběd se mnou dnes nechtěl nikdo jít, pročež jsem šel do jídelny plné milionů lidí zcela sám. Dal jsem si nevím proč řízek s kaší a rajčatový salát. Z toho nejpoživatelnější byl bohužel zbytek omáčky zanechaný na mém příboru, který jsem si hloupě vzal z příborníku na čisté nádobí (asi je to také reverzní, jako s těmi jídly). Každopádně řízek byl čerstvě vytažený z fritovacího hrnce, skvělé, aspoň mám něco čerstvého a vydezinfikovaného, říkal jsem sobě, zatímco jsem nožem šťoural do bramborové kaše, která na něm ulpívala a lehounce, téměř nepozorovatelně jej naleptávala nějakou neznámou kyselinou. Řekl jsem si, že člověk musí být odvážný a polk několik soust. Jak chybný byl tento krok se dozvíme za tři měsíce, kdy kaše projde celým trávícím traktem a milostivě se rozhodne jej opustit – tak těžce mi z žádného jídla ještě nebylo a to žeru skoro furt – třeba o víkendu jsem sežral celé kilo a čtvrt vážící kuře bez kostí. Hrozivé! Ještě měsíc a firma se s mou výpovědí vůbec nemusí namáhat. O-M-G.

A to jsem si ani nevzal polévku, neboť ta vypadala jako nastavená z vymačkaných vlhkých hadrů příchozích (venku značně mrazivě pršelo). Prostě mrzuté. Celou mou jídelní patálii jsem posléze povyprávěl jedné kolegyni a ta říkala, že jí tam chutná a že jsem si měl dát těstoviny. Zeptal jsem se, co měla. Prý takové kulaté těstoviny se zelím. Hmm.

Odpoledne kolegyním v kanceláři dorazily plakáty, které si objednaly ve snaze udělat naši kancelář útulnější. Chtěly abych si vybral také něco, ale můj druhý a pátý smysl mi říkaly, že by se jim to asi příliš nelíbilo, takže jsem je raději submisivně nechal vybrat si co uznají za vhodné, doufaje, že jako ženy decentní, milé a s velkými prsy vyberou něco decentního, milého nebo s velkými prsyy. Jak se ukázalo, ne vždy to funguje dle mých představ. Vybraly mapu (vzrůšo!) a obrázek, kterému bych nedal jiný název než děsivá kočka s francouzskými nápisy a hrubě kýčovitým pozadím. Inu, posuďte sami:

Brrr! Existují přitom tisíce krásných obrázků roztomilých kyprých koťátek. Ale ne, já budu koukat na creepiest cat, like, ever! (Když jsem rozčilený, píši jako hotentot)

Prý je to však umění. Umění my ass I say! Vždyť je na světě toliko daleko vstřebatelnějších výjevů, které se nepotřebují vydávat za umění a je k tomu pádný důvod – jsou totiž přijatelně líbivé:

Horší by snad byl už jenom poutač na představení “krále komiků” petra novotného za hudebního doporovodu daniela hůlky. Ech.

Jo, a ještě jedna věc – šetřivá kolegyně (ta z nedávné návštěvy jídelny) se nechala slyšet, že prý té skvělé ženštině, která ji onehdá “pohlídala” její peněženku, a řekla si za to o čokoládu v ceně padesáti korun, tuto zakoupila a já jsem prý uvedl mylné informace. Řekl jsem jí, že si to pamatuji jinak, ale pokud trvá na opravě, nechť svou verzi napíše do komentářů. Ona ovšem jak je spořivá, tak nechtěla nadužívat počítačovou klávesnici, tudíž to teď píši za ni, aby z toho neměla trauma nebo něco.

A ponaučení z dnešního záznamu? Ženy nebrat, zlo. Facebook nebrat, zlo.

Rozhodl jsem se, že již nebudu ženám podstrojovat tuny dárků, mobilních telefonů, aut, domů, alegorických vozů, ale zůstanu u základu – drobných gest, činů a možná malých dárků. Každý ví, že květiny jsou již dnes přežitek, motorová pila nebo osciloskop také již neosloví, pročež nafukovací balónek plněný heliem je to pravé! Květiny zvadnou, motorová pila zrezaví, osciloskop, no… ten je výjimka, ten je věčný, ale jinak vše nějakým způsobem pojde, leč (!) héliový balonek se vám bude u stropu vznášet i několik dní!

Nevěřili byste, jak složité je získat héliový balónek aniž byste vzbuzovali obavy o své mentální zdraví. Uznávám, že jsem se možná nemusel prve ptát v prodejně společnosti O2, ale přišlo mi to nejlogičtější, zejména když kyslík je od helia (napsal jsem helium s krátkým e, nebojte se na to poukázat, obojí je totiž správně saláti!) vzdálen v tabulce chemických prvků letos zhruba o tři políčka. Takže stačí hodit kostkou trojku a jste tam, že ano. Každopádně pihatá slečna ve zmíněné prodejně se mi snažila s úsměvem č. 3 vyjít vstříc, ačkoliv tipuji, že pod pultem aktivně mačkala panické tlačítko, sloužící k přivolání kolegyně, která prošla výcvikem skupiny ČEZu. Stihl jsem však slušně poděkovat a odejít s letáčkem v ruce dříve, takže jsem přežil. Uf.

Dále zde své patálie s hledáním helia či kombinace balonků s heliem popisovat nebudu, zejména proto, že se mi již nic zajímavého neudálo a také na rozdíl třeba od hledání v googlu jsem byl poměrně dost slušně neúspěšný, takže jsem po cestě koupil jen kytky a mobil. Trapné.

Jistě se tuze divíte, že kvalita mého blogu je stále stejně špatná. Nebo ne? Že to tu nečtete? Ale jděte! Zrovna teď se do vašeho počítače vloupává sušenka, která vám znepříjemní život víc než hitlerovi zdražení plynu. Hmm. Podle mě je to tu ok. Já jsem taky ok. Věřili byste, že člověk, který to tady za mě píše, nikdy nebral drogy a má k nim odpor větší než moskva k imigrantům?

To mě přivádí na myšlenku, že jsem se týden minulý (tato slova si prohoďte, jinak se dobrovský s komenským budou obracet v hrobě) (ne že by snad sdíleli jeden společný hrob) zúčastnil cirkusu. Ano, čtete správně. Já, odpůrce svazování zvířat do kozelce a lámání kloubů u mladých lidí, jsem navštívil cirkus. A ne jen tak ledajaký cirkus! Do tohoto stála vstupenka půl milionu korun českých! No není to skvostné?

A to tam byli jen dva klauni z nichž jeden mluvil špatně anglicky a druhý měl boty delší než je jeho historie zpustošených společností, které vedl. A co jsem se v cirkuse dozvěděl? V podstatě zhruba tolik, kolik jsem věděl předtím, než jsem do arény vstoupil. Tedy, vlastně ne. Zjistil jsem, že kick-off znamená “výkop”, a že firma bude globálně penetrovat počítače v zemi. Což je krásné. Také rád penetruji (fůůůůůj, hymen joke, nebojte se na to poukázat), ale rozhodně tedy nikoliv počítače. A také, že schopnosti některých entit pracovat s primitivní aplikací jako je point powerový, jsou i v tomto tisíciletí na úrovni houpacího koně. A to přesto, že si tyto entity do svých životopisů mastňácky píšou bodrá slovy “Znalost práce s emes Ofís”. Přesně tyto entity pak při pohovorech marně hledají záhlaví či zápatí v prosté aplikaci MS Word a na pobídnutí, že si mohou otevřít nápovědu a tuto funkci tam najít jen nechápavě otáčejí svou kulatou dutou hlavu směrem nahoru a vydávají “é?”, tzv. mečivě dunivé citoslovce, jež signalizuje, že zmíněná věta v životopise lhala přinejmenším ve dvou věcech.

Nemám takové lidi rád, pokud to snad z výše uvedeného není jasné. Také nemám rád právníky, státní úředníky, pracovníky státní pošty, rozinky a spoustu dalších věcí a ke všemu mám objektivní důvody. Bohužel.

No a nyní abychom se dostali k té krávě. O tom se mi psát nechce, takže k té změně pohlaví: tato se nekoná, jde o záměrně matoucí překlep, který na tento post naláká úchyláky, kteří hledají na seznamu návod na změnu pohlaví za pomoci domácí lékárničky. Takže milí: pokud se týče změny pohlaví, je to jako s interupcí či obřízkou: domácí lékárnička na takový zákrok vskutku nestačí. Věřte zkušenému.

To bychom měli. Nyní osvětlení: Ten překlep tedy měl původně být “změna povolání”. Ano, počínaje dnešním dnem za zhruba měsíc a deset (ne, moment, únor má vlastně nějaký pochroumaný počet dní) a patnáct dní zahájím svůj postupný přerod v něco, co ochromí ekonomiku minimálně dvou bloků v naší ulici. A na to budu patřičně hrdý.

Multi-taskingová hra zejména pro ženy

Zimbabwský prezident Robert Mugabe vyhrál ve loterii organizované státní bankou v přepočtu 2 639 amerických dolarů již v roce 2000. Od té doby se na něj štěstí usmálo ještě několikrát v podobných situacích.

Možná se to nezdá jako mnoho peněz, ale uvědomme si, že polovina lidí v Zimbabwe je nezaměstnaných, třetina si vydělává prostitucí a zbytek vydělává okolo 500 kč měsíčně.

V ČR vychází časopis o smrti

Ano, ač se to nezdá, tak v republice české skutečně vychází časopis o smrti. Nese zajímavý název Pieta a podle mě jde o takové bravíčko pro seniory. Co jim také zbývá, když důchod je malý, vidina něčeho přijatelného je mizivá a kdo nemá ani tu padesátikorunu, aby si zaplatil mladou studentku, která ho přijde čas od času pohladit po… vlasech, tomu nezbývá, než skutečně jen a pouze čekat na smrt. Nu a proč si to čekání nezkrátit nějakou rozumnou tematickou četbou?

Takže neváhejte a přeplaťte Pietu svému babičkovi nebo dědečce, uvidíte, že to jistě tuze ocení!

Mladé maso dobré maso

A neplatí to jenom o mase výsekovém (ač mnoho potravinových řetězců si to nemyslí), ale také o samičkách ženského pohlaví. Statisticky řečeno – s čím mladší ženou budete žít, tím delší váš život bude! A o kolik by asi tak měla být mladší? Vědci říkají, že zhruba o patnách až sedmnáct roků, tedy zhruba o jednu generaci. Takže můj svatební plán je naprosto dokonalý!

Díky správné volbě budu žít o pětinu déle než vy ostatní, cha chá!

A co ženy? Mají si také hledat zajíčky? Kdepak, říkájí odborníci. Pokud netrpíte obsesí na pevně tvarované nechlupaté prdelky -náctiletých mladíků, najděte si v podstatě co vaše hrdlo (či jiná tělní část) žádá, neboť bačkory natáhnete tak jako tak navzdory věku vašeho partnera. Život je ale tuze spravedlivý, což?

Badmintonový míček

Víte, kterak se badmintonovému míčku říká v anglickém jazyce? Ne? Shuttlecock. V překladu pendlujícíkohout. Ačkoliv slovník se mi teda snažil navrhovat i něco docela jiného, já se však nevzdal a nabídl vám překlad politicky korektní!

A když už hovoříme o kohoutech, nějak mi to připomnělo, že jsem kdesi kdysi četl, kterak se matka Michala Davida chlubila, že její syn byl geniální už v mládí – již v šesti letech se naučil jíst příborem! A co vaše dítě, je také tak geniální?