Jsou dva stupně pana Celsia nad nulou, budík ukazuje nula hodin a padesátdva minut, venku je tma, v české republice stále nejsou kvalitní dálnice a já zrovna píši tato slova. Zrovna jsem napsalo slovo slovo. Tudíž den jako každý jiný. O víkendu jsem připravil Tiramisu, abych ho v pondělí donesl ochutnat kolegům v práci, by si mě pamatovali jako člověka, který připravoval Tiramisu a v pondělí ho nosil ochutnat...

Posledních pět dní mě sužují kritické bolesti zad. A proto zde nyní patrně nebude toliko zajímavých článlů a informací jako doposud. Což je mrzuté. Co je ještě mrzutější je, že bolesti se periodicky opakují a neustále se zhoršují. Dostalo se to až do stavu, kdy jsem teď bez cizí pomoci nedokázal ani ležet na zemi. Respektive vlastně dokázal, neboť předvčerejšek jsem strávil v poloze ležmo a sledoval...

Za zvuku shluku podivně vyhlížejících nordických entit, jež na mě kladou svou veškerou lásku (alespoň tedy po následujících 268 vteřin) svým maximálně kvalitním způsobem, jsem se rozhodl popsat vám průběh mého nyní již sedmidenního půstu, který se v důsledku událostí nepředvídatelných rozrostl na půst prakticky devítidenní. Tedy, čas ukáže, ještě není všemu konec. Rád bych napsal, že jsem půst...