Stěhování – finanční propad, kulatá záda a bolavé nohy

Jak se říká masérovi se špatnými zády jsem už myslím psal (=nezaměstnaný), ale víte co je na tom povolání úplně nejhorší? Úplně, totálně a absolutně nejtragičtější na tom být masérem je fakt, že si nepomůžete sami. Bolí vás záda? Smůla. Bolí vás za krkem? Smůla. Bolí vás nohy? Pche, hádáte správně – opět smůla. Třeba když vystudujete na matematika, můžete všechny ty zapeklité příklady spočítat nejen všem ostatním, ale také sobě. To je značná výhoda. Podobně je na tom pekař, odrozinkovávač, prodavač ložisek nebo třeba osvětlovač pornografických filmů (ano ano, pornografické filmy zmiňuji v poslední době nějak příliš mnoho – nebojte se na to poukázat svým prstem), ale masér? Ten má prostě smůlu.

Nenaděláme s tím nic. Mrzuté.

Má te už nakoupeny dárky na letošní vánoce? Já touto dobou už obvykle mívám seznam z půli vyškrtaný, dárky úspěšně nakoupeny, úhledně zabaleny a poskládány do úhledných soustředných kvadratických celků. Ne tak letos. Nedostává se mi díky mrzutým životním okolnostem koleček a papírků s obrázkama dvouocasých lvů a mrtvých panovníků – nenasytní židé (ano, čicháte správně semitismusanti!) zvedají tržní nájemné do stropních výšin a vůbec jsem blbej, nechávám se lidmi zneužívat a přesto, že toho každý rok tuze uboze lituji a slibuji si, že již nikdy, pokud protihodnotou nebude alespoň kvalifikovaný blowjob (foukaná – v kadeřnictví). A stejně se nepoučím. Nikdy. Je to smutné znamení, že člověk je nepoučitelné hloupé zvíře, které se od ptáka dodo (čti: dronte mauricijského) liší snad jen v tom, že ještě nevymřel. Ještě. Ne že by na tom tvrdě nepracoval. Smutné. A proto nemám peníze na dárky. Letos tedy dostanete kulové.

Jednou z těch okolností finančního propadu je i všudypřítomná relokace pracovního místa na výpadovku kamsi do prdele do distantních míst kde tráva neroste. Ano, relokace, která způsobila zhroucení několika zaměstnanců a poztrácení několika dalších. Nová budova, jaká je, ptáte se? Mrzutá, hnusná – taková kombinace krematoria (z hlediska barev) s želvím teráriem (z hlediska prostoru).

(Obrázek želvy nemám po ruce – obrázek psa předstírajícího želvičku musí stačit. Tak.)

Prostoru v novém umístění opravdu není příliš mnoho. Chodby jsou užší než (dobře, tohle přirovnání dnes vynechám) a když jimi procházíte, cítíte, jak na vás vše padá. Prostě píči (peachy, broskvové). Ale nejde jen o to. Jsou to ty drobné detaily, které z dané lokace činí neradostné místo pro práci (natož život). Například zvukové utěsnění je tristní aneb žádné. Částečně jsou na vině zdi vyrobené z těsta určeného původně na sušenky, částečně hluční (ne)kolegiální sousedé, částečně také značné přelidnění. Třeba na stěnách se šetřilo do té míry, že ač například dveře sice sahají až ke stropu, tak po stranách je namísto zdi sklo. Rozuměj okénko (vedoucí také až ke stropu). Proč? Protože architekt byl… ne já to nenapíšu.

Je sice hezké, že firma zařídila „telefonní“ místnosti – odhlučněné – určené pro telefonování (tedy doufejme – v jedné místnosti jsou naproti sobě umístěny dvě podivné, ehm, sedačky, kdoví jaký účel mají – pro společné hovory při svíčkách?? cílem hovoru by vždy mělo být soukromí, ale možná jsem tuze staromódní). Což je vše hezké, bohužel zmíněné sedačky nebyly moderní, natož pohodlné už když si do nich ve filmu Men in Black nemohl pořádně sednout Will Smith. Pokud náhodou nemáte zdání o co se jedná, tak vězte že jde o kokóny tohoto typu:

Kokóny, do kterých si můžete vlézt a sedět v nich. Omyl! Lze tak učinit pouze pokud měříte méně jak 185 centimetrů (bez bot). Pokud někomu jen vzdáleně tyto vejcovité útvary přijdou ergnonomické, pak vězte že jsou – pokud rádi sedíte zkroucení jako fetus (plod). Neznám však nikoho, kdo by dokázal ležet jako fetus a zároveň u toho pohodlně telefonovat. Kdo zná nebo i nezná Muže v černém, může si nyní jako intermezzo připomenout skvostnou scénu, kde jednu z hlavních rolí hrají právě zmíněné ergonomické sedací záležitosti:

YouTube Preview Image

Nadarmo braly ženy vybavující kanceláře má slova, když jsem už dle zhlédnutí renderových návrhů tvrdil, že se do takových věcí nelze pohodlně posadit, pokud nejsou dostatečně velké. Říkaly, že jsem předpojatý, že to bude tak akorát pro většinu a nakonec se mě snažily ukonejšit chabými výmluvami, že na velikosti vůbec nezáleží. Pche. Dostal jsem, pravda, možnost jít tyto vyzkoušet ještě před relokací, ale byl jsem zrovna v ten den na dovolené (ó, jak příhodné), tudíž jsem nemohl, ale insistoval (trval) jsem na tom, aby vzaly sebou jiné vysoké muže. Jestli tak učinily nevím, faktem však zůstává, že firma je doslova poseta těmito neergonomickými kokónovitými předraženými zrůdami, do kterých já si nesednu, takže při telefonování budu v budce 1×1 metr stát vedle kokónu jak kokot. Ano, čtete správně, napsal jsem kokot. KOKOT! Nejsem žádný kněz, tudíž si to mohu plně dovolit. Tak.

A co židle? Nové židle pro všechny, hlásalo se benefitně. To je krásné, leč… Všechno má své leč. Musím přiznat, že na sesli nové jsem zatím déle neseděl, ale faktem zůstává, že opět není ergonomicky stavěná na těla nad 190 cm. Prostě není. Opěrka podle mě musí být výškově stavitelná, neboť bedra má každý přece jenom trochu jinde. Ale to je jen drobnost.

A co hygiena, co toalety? Hranaté záchodové mísy i umyvadla zůstaly. To snad ani nemá smysl komentovat – schválně, kolik znáte lidí s hranatou prdelí? Já měl na základní škole spolužáka s hranatou hlavou, který nosil účes s ocáskem, že vypadal zezadu jako hranatá cibule. To bylo… avantgardní, ale vůbec to neopodstatňuje existenci hranatých čepic. Tak proč takové vybavení koupelen?

Také mi jeden sprchový kout na dvěstě lidí přijde jako poněkud podhodnocená komodita. Proč ne, jsou to (č)vuťáci, ti se stejně nemejou. Takový si představuji rozkaz, jinak si tuto jednu jedinou sprchu vysvětlit nedokážu. Mohli aspoň udělat jednu zvlášť pro ženy, by se toliko neštítily do ní po mužích vstoupit.

Lidé na patře jsou také podivní – v kuchyňce jsem například potkal německého výměnného studenta vendelina, kterého jsem okamžitě uvítal slovy „koukám, že tebe taky přesunuli!“ v jeho mateřském jazyce. On se z nepochopitelných důvodů naštval, opáčil nějakými invektivami a spěšně se odplacatil. Prostě se ani komplimentem nezavděčíte, komunikace nulová. Nulová.

A našel bych jistě další a další benefity celého tohoto komplexního stěhovacího manévru. Bohužel, zbytečně bych se roze(na)sral – ony i ty anglické rohlíky v místní pekárně jsou gumové a hnusné, co si budeme povídat.

A s tím vším se ruku v ruce nesou další výdaje – na jízdní kartičku na tramvaj, benzín a zimní boty, které bych si v případě, že bychom se nestěhovali, mohl klidně odpustit.

Nehledě na fakt, že cesta do práce mi nyní trvá skoro o 40 minut déle, což je smutné. Pravda, dnes jsem nastoupil do špatné tramvaje, takže cesta si vzala skorem hodinu, ale to pouze značí, že jsem debil a nikoliv, že je to jindy doba akceptovatelná.

Milé zletilé ženy čtenářky – uvítám veškerá slova útěchy v podobě vaší nahé či polonahé fotografie zaslané na adresu:

Díky. Muži mohou posílat peníze.



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

nude yoga


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *