V posledních dnech, ba možná týdnech, padá poměrně dost sněhu. Za normálních okolností, kdybych se nacházel jinde, by mi to asi nevadilo. Zejména však proto, že mám za úkol odhrnovat sníh před mým 9+1 bytem, mi to docela vadí. Nejen proto, že sníh musím odhrnovat a fyzicky se u toho namáhat, vadí mi zejména víceméně filozofická podstata celého problému. A taky, že jsem si musel pořídit nové boty.

To bylo totiž tak. Jednoho krásného dne se namísto slunce zjevilo venku zmrzlé pršení v podobě sněhu a namísto plus pěti stupínků pana Celsia hnusná kosa. Což byl poněkud šok zejména pro můj byt, kde se znenadání učinilo pouze patnáct stupňů výše zmíněného pána nad nulou.

Smutně jsem se zahleděl na vkusné oranžové trenýrky se srdíčky, ve kterých jsem se doposavad poflakoval po bytě či okolí a šel najít něco teplého. Protože doma nemám žádných kompaktních disků s Eltonem Johnem, musel jsem se spokojit s tepláky. Brzy jsem zjistil, že výraz tepláky rozhodně nemá základ ve slově teplo. Čert ví proč. Je to asi podobně jako s fóry petra novotného – taky nejsou nikdy nové (nebo snesitelné).

Následně jsem se rozhodl obhledat nářadí, které zde bylo určeno k odhazování zmíněného bílého vtíravého sajrajtu zvaného poeticky sníh. Mrzutě jsem zjistil, že nářadí sestává z odhrnovadla plastového křivého, velmi podivného smetáku, který svým zakřivením rozhodně neodpovídal směrnicím EU o smetácích a kovového odhrnovadla, které pamatovalo minimálně Františka Josefa prvního.

Velmi nerad jsem se odebral do nákupního střediska, bych sobě pořádného odhrnovadla a smetáku nakoupil. Toto se v podstatě zdařilo a již o tři hodiny a pět stokorun později jsem mohl začít s úpravami veřejného prostranství před domem. Velmi záhy jsem však bohužel naznal, že odhrnovadlo je poměrně hodně na ženský pohlavní orgán (rozuměj na piču), protože jeho pohyby mezi podivnými kachličkami nefungují úplně tak, jak jsem si představoval ve svých nejdivočejších snech.

K odhrnování sněhu bylo potřeba užít namísto odhrnovadla silniční smeták. Učinil jsem několik prvních silničně uklízecích pohybů. Šlo to dobře. „Ty hloupá násado!“ Zaklel jsem a zarazil ji zpátky do smetací části co to jen šlo. Hrubé síle nakonec musel pomoct ještě pan hřebík, ale nakonec se dílo poměrně hodně úspěšně zdařilo. Chodník byl čistý, blýskal se jako nový, dokonce bych se vůbec nestyděl na něm dělat věci, které za normálních okolností dělám doma na stole.

Pomyslné vítězství brzy zkalila nově nabytá informace o díře v botě. Ano přátelé. V mé letní obuvi od renomovaného čínského výrobce se díky náročné pracovní činnosti objevila díra. Další den jsem byl tedy nucen jít sobě boty zakoupiti, ale o tom raději až nikdy.

Uklízení sněhu je nejen činnost riziková, ale také ztěží pochopitelná. Posuďte sami: Chodník obec vybudovala z rozpočtu, který získala od státu, který peníze získal od daňových (svéprávných!) poplatníků. Chodník poplatníkovi nepatří, ale přesto jej musí udržovat ve stavu, aby na něm jiný poplatník neuklouzl a neulomil si hnátu. Na druhou stranu když si na tentýž chodník dočasně složí poplatník paletu s cihlama, přiběhne za ním poplatník-úředník a naúčtuje mu za každý den poplatek za pronájem tohotéž chodníku, který si poplatník již jednou zaplatil.

Tento stát je prostě zejména díky úředníkům postaven na hlavu a občan, který si nevšimne, že venku sněží a „klouže to“, je kokot, podobně jako ten, kdo jezdí v zimě na letních pneumatikách a diví se, že to nebrzdí. Tak.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *