Sněz co dokážeš po španělsku

V pátek přišel polský kolega s tím, že mu český kolega (jiný než já), řekl informaci od Ježíše, že někde v technologickém parku se nachází tajemné krmící místo, kde za osm euro lze formou bufetu sníst co hrdlo ráčí. Přestože jsem informaci vůbec nevěřil, vydal jsem se s ním na průzkum, který jsme po třech minutách chůze propocení na kost ve 41stupňovém vedru ukončili se slovy, že raději zajdeme do hnusné blízké maloporcové restaurace, než pokračovat dále a umřít strašnou smrtí vysílením a vysluněním.

Tím, jak trávím poslední dny spoustu času v kuchyňce, potkávám občas lidi, kteří si myslí, že chci konverzovat. A tak konverzují a občas mi i něco sdělí. Většinou jsou to blbosti, každopádně v pátek mi u pozdní snídaně jeden nejmenovaný kolega ze severské země na dotaz „jak se máš“ odpověděl, že každé ráno po probuzení hledá důvody, proč se nezabít a proč vlastně pokračovat v žití. Odvětil jsem, že to sdílíme přinejmenším jednu společnou věc, přičemž náklonnost k piglování žen to v tomto případě nebyla. Dále jsme už jen tiše pokračovali v mazání chlebů (já) a pojídání mandlí (on). Jen doufám, že to není soutěž „kdo s koho“, je totiž docela sympatický. A já ostatně taky.

Také jsem v pátek ukončil spolupráci s jednou španělskou agenturou překládací, jelikož zadání od nich proudilo v (megachaotickém)2 duchu, za nízké peníze a všechny jejich projekty byly připraveny tak, že by tomu jen málokdo věřil. Poučení pro příště: zakázky od španělských překladatelských agentur NEBRAT!

Teď už jen přežít zbývající čas v agentuře stávající a vymyslet co dál. Howgh. Je to kokotské ukončení textu, ale už jsem ho tam dal. Tak.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *