Rumunská prostitutka

Před měsícem jsem si objednal sim kartu rumunského operátora. Proč rumunského, ptáte se. Inu, dobrá otázka. Je to proto, že v Málaze působí prostitutky zejména afrického a rumunského původu. Něco málo pak ruského a ukrajinského. Jelikož ty rumunské jsou statisticky nejlevnější, bylo zřejmé, že mít mobilní telefon rumunského operátora mi ušetří ve výsledku až tři eura každý měsíc přičemž budu mj. působit víc rumunsky a dostanu slevu. Také mohu volat přímo do rumunska za výhodných cen.

Takže jsem si objednal sim kartu rumunského operátora působícího ve španělsku a když čtrnáct dní nešla, začal jsem mít podezření, že už nedorazí ani během španělského týdne. Někdy v tu dobu jsem objevil na aparátu zmeškaný hovor ze španělského čísla. Vytočil jsem jej zpátky a ozvala se operátorka, světe div se, rumunského poskytovatele mobilního spojení. Vysvětlil jsem jí, že mi volali, a že patrně kvůli objednávce. Byla chápavá a přepojila mne na kolegyni.

Té jsem tedy vysvětlil můj požadavek. Byla chápavá a že mě přepojí dál. Přepojila. Třetí paní se mě zeptala na nějaké osobní údaje, třeba jak se jmenuji. Sdělil jsem jí své skvostné jméno a příjmení a jal jsem se ho hláskovat, jelikož bylo nepravděpodobné, že by věděla, jak se to píše. K mému překvapení mi sdělila, že to je jasné, že to má. Pak se optala, zda volám z Madridu nebo z Barcelony. Odvětil jsem, že z Málagy. Načež řekla, že no problem a přepojila mě… pozor… na další operátorku, tentokráte DO RUMUNSKA! Což bylo, přinejmenším velice zajímavé.

Ozvala se tedy rumunsky hovořící operátorka, sdělil jsem jí svůj příběh a zeptal se, zda mluví některým z jazyků, kterými hovořím též já. Hovořila anglicky. Prý mi zavolá za dvě minuty zpátky. Asi hledala slovník. Za dvanáct minut (close enough) se ozvala zpět s tím, že všechno chápe, všemu rozumí, babičku četla, stínadla ví kde jsou a objednávku vidí. Tudíž stačí, abych jí řekl všechny své osobní údaje znovu. To bylo logické. Španělsky logické. Nicméně obrněn trpělivostí jsem to vše paní znovu osvětlil a ta mi přislíbila zaslat sim kartu okamžitě speciálním kurýrem. Jak moc byl speciální se ukázalo přesně o šest dní později.

Jak jsem již naznačil v předchozím odstavci, o šest dní později klepal na pomyslné okénko mého mobilního telefonu agilní kurýr s dotazem, kdy budu doma, že pro mě má balíček. Odvětil jsem, že nikdy a zda to může doručit do kanceláře. Žádný problém, zítra to tam bude jako na koni bez koně.

Další den jsem netrpělivě vyčkával příchodu kurýrního pána s vytouženou rumunskou simiho kartou. Zhruba v jedenáct dopoledne mi bylo sděleno, že na mě čeká zásilka. Šel jsem se tedy podívat. Ve vestibulu se na mě zubil obéz… prostorově výrazný pán jižanského původu. Díky absenci deodorantu to vypadalo, že přijel až z rumunska na určitě legálně získaném bicyklu.

V ruce třímal obálku a akceptační tablet. Vyžádal si deset euro, doklad totožnosti a jal se sepisovat do akceptačního tabletu veškeré údaje. Když jsem mu však podal svůj průkaz občana, moc se mu to nezdálo a zeptal se mě, kde je na průkazu číslo. Ukázal jsem na jediné číslo, které na průkazu bylo v pravém horním rohu. Jelikož nerozuměl řeči mého kmene, obrátil se na recepční slečnu s dotazem, kde se nachází číslo na mém dokladu. Ukázala mu, že v pravo nahoře. Překvapením zabrumlal něco nesrozumitelného a jal se číslo datlovat do svého akceptačního tabletu. Po třech neúspěšných pokusech, kdy tablet navzdory svému jméno vzdoroval číslo akceptovat, si otřel pot z čela a rozhodl se volat na ústředí.

Tam mu to nebrali, tak že prý počkáme. Pak mu volali zpátky, ale hovor típl. Tázavě jsem se na něj podíval s nevyřčeným dotazem, že takové chování je dost podivné i na španěla rumunského původu. Pochopil můj němý dotaz správně a vysvětlil mi, že jeho zaměstnavatel vyžaduje, aby volali ze svých aparátů oni, neboť je to levnější, než když volá ústředí jim. Začalo mi být mírně mdlo.

Po krátké konverzaci s ústředím, které doprovázel bohatými gesty ne nepřipomínající cigánského barona, který byl zrovna nachytán, kterak krade vůz značky Mercedes, telefon položil a oznámil mi, že mašinka (akceptační tablet) nemůže vzít číslo mého průkazu, a že potřebuje moji španělskou občanku. Tuto jsem pochopitelně neměl. Měl jsem pouze imigrační číslo cizince, které však v sobě mělo zákeřně dvě písmenka, takže to také nefungovalo. Smutně pokýval hlavou a s výrazem člověka, kterého poslali bez kyslíkové bomby na výstup na Olymp řekl, že jediným řešením je, že pojede zpátky na ústředí, kde mu dají bumážku, kterou mu podepíši a tím se to vyřeší jako za starých časů. Prý se tedy vrátí později odpoledne. Španělská efektivita v praxi!

Zhruba o pět hodin a jeden oběd později se udýchaný objevil znovu, tentokráte s listem formátu A4, kde byl rámeček, do kterého jsem vepsal své číslo cizince a podepsal se. Měl jsem strach mu sdělit, že kdyby si to nechal nafaxovat nebo poslat mailem na naši recepci, že by si ušetřil cestu tam a zpět, takže jsem jen poděkoval a nechal ho plout si svou bezdeodorantovou cestou.

Toliko má cesta za rumunskou mobilní sim kartou. Je hodně legrační, že si rumunský operátor působící ve španělsku vybere k doručování kurýra, který není schopen přijmout jiné než španělské číslo dokladu, aniž by se musel vracet pro kus speciálního papíru, který vlastně ani není nijak speciální. Skvostné.

Nyní mám tedy simiho kartu, na které mám zároveň španělské a rumunské mobilní číslo, což je funkce nepříliš častá, leč o to vítanější a mohu tak konečně bezmezně volat Cornélii, Cosmíně či Petronele, aniž bych se musil bát, že utratím více než euro a půl!

Nyní mě můžete začít svobodně v duchu odsuzovat. Tak.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *