Proč nemůže být alespoň chvíli v mém životě všechno tak nějak v pohodě? Proč? Už mě to nebaví! Avšak, nepropadám panice. Ha ha. Prej nepropadám. To je bratr Orgasma jak sviňa! Jako prase! Tuze mnoho! Přespříliš! Nadmíru!

Proč mě nemůže aspoň na úplném konci bavit ta pojebaná práce v polámaném nejasně definovaném a naprosto tragicky zabezpečeném korporátě chlubícím se bezpečnostními řešeními pro celý svět zatímco si tam většina exekutivního menežmentu nedokáže najít ani díru do prdele natož napsat srozumitelný e-mail? Proč mi nemůže alespoň měsíc v kuse fungovat zdraví tak, jak by se na můj věk a potenciálně i stav slušelo? Proč nedokážu dopsat v pořadí již pátou načatou knihu?

Proč mi chybí schopnost dotáhnout poslední míli snad v každé oblasti mého pojebaného života? Proč už nepiju alkohol? Proč vozím v autě pálku na badminton, když jsem ho už přestal hrát?

Proč si pokaždé říkám, že už další anonymní buchtu nebudu zvát na obědy ani večeře, a přesto se vždycky přistihnu jak s výrazem absolutního kreténa poslouchám po milionté její tuze originální životní strádání podávané formou absolutních dřístů zatímco do sebe souká už třetí kousek mátového crème brûlée s granátovým jablkem za devadesát peněz?

Proč se tady nevyskytl žádný pořádný článek v době velmi drahné? Proč jsem v předchozí větě použil slov drahné?? Proč jsem tady napsal dva otazníky za sebou?

Proč jsem si dnes ráno nevymačkal dva pomeranče jako obvykle? Proč jsem ještě ve čtyři hodiny ráno pracoval?

Proč se celý život zabývám informačními technologiemi, honosně znějícím bezobsažným oborem se spoustou smradlavých (č)vuťáků bez špetky vkusu a empatie okolo, oborem, který je naplněn pouze hromadou času prosezeného naprosto zbytečně několik centimetrů od blikající obrazovky, činností nepříliš se lišící od strnulosti při parkinsonově chorobě? Proč když se tímto oborem zabývám, nejsem s to ovlivnit své vlastní léta tuněné počítadlo, aby fungovalo tak, jak se sluší a patří? S kovářovou kobylou do prdele – proč už nechci pomalu ani cizím lidem zprovozňovat počítač a s ledovým klidem jim trpělivě hodiny a hodiny vysvětlovat, že počítač si určitě nezasvinili stahováním receptů na kuře vindalů?

Proč je pro správce budovy takový problém načipovat jednu blbou kartu pro vjezd přes závoru? Proč mě musí každý den večer při výjezdu z práce srát arogantní píčus ovládající závoru schovaný někde v kukani? Proč mám pokaždé nutkavou chuť si ho osobně vyhledat, nasoukat ho do parkovacího automatu a nakrmit ho všema těma lístkama, které jsem za ty týdny naakumuloval?

Proč jsem přes dva roky pracoval usilovně na projektu, abych ho těsně po rozjetí opět poslal do kytek nevlastní vinou a opakoval třetinu procesu znovu během minulého víkendu?

Proč jsem se nestal nikdy hudebníkem? Proč jsem se nenaučil číst noty jako johann sebastian nebo bach?

A proč tady píšu takové nesmyslné informace píčoviny, které nikoho nezajímají?

Protože – jsem – PÍČA!

Sdílej tento článek

One Response to “Proč??”

  1. kurva ky pekny clanek, ky od srdce,to se mi na autorovi libi.co dodat – po pici clanek!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *