Kdysi dávno jsem viděl nějaký díl béčkového seriálu, kde lidé sobě na ulicích brali open source vozy a jezdili s nimi kam libo, v cílovém místě je zanechali a všechno hrálo, úplná idylka. Když si odmyslíme teoretickou komplikovanost při logistice převozů vozidel ze „slepých“ míst, odkud by již dále nejezdily, byl to všehovšudy tuze dobrý nápad.

V průběhu let jsem o tom čas od času přemýšlel, přemítal, jaké by to asi bylo. Všechno by bylo stejně barevné, ve stejné výbavě, lidé by si nemohli závidět – těžko u nás představitelné, že? Ale teoreticky by to takhle skutečně mohlo být. Jenže…

Proč o tom vlastně píšu – jsem tuhle četl, že v německém landu v městě Ulněconěco půjčují maličké Smarty na základě dobrého slova, kartičky a smělého přístupu nebojácnosti umřít v tak malinkém a skoroplacatém autě.
Vtipné je, že k tomu lidé bodří dostávají též kartu tankovací. U nás by to vypadalo přibližně tak, že ve stylu „bylo nás tu pět“, by první zákazník auto vrátil poblité, další by v něm nechal chlupy od psa, třetí by v něm rozlil tatarku nebo nějakou jinou skorotělní tekutinu a čtvrtý by v autě zapomněl dítě, které by pátý prodal do rakouska pracovat do sklepních prostor za účelem budování republiky nebo tak něco. Zároveň s každým druhým zákazníkem by zmizela i tankovací kartička, takže u nás by bylo potřeba ošetřit i tohle.

I když je možné, že nic z toho by se nestalo, neboť statisticky řečeno by vůz první uživatel rozšlehal o zeď a nebylo by nadále už co znehodnocovat.

Každopádně měřítkem trvanlivosti vypůjčených vozidel by mohly být telefonní budky. Podle toho, jak rychle z budek mizí v daných regionech zlaté stránky, telefonní sluchátka či mincovníky, by se dalo předem usuzovat, jak dlouho v autě vydrží klíčky, karta na benzín nebo rádio.

Nehledě na potlučenost celého kolosu. Živě vidím, kterak mladí romové (čti: cigáni) by vozy automaticky přepravovali do sběrných surovin (však zme to nášli né, stálo to na úlicí) a ostatní šklebáci by zbylá vozidla pod tíhou umělecké vášně znehodnotili barvama ve spreji zase po stránce vizuální.

Kromě toho, u nás, kde se 101% řidičů vymlouvá při přestupku či nehodě na to, že řídila jakási blíže nespecifikovaná osoba blízká, by toto ani pravděpodobně neprošlo naším „mohutným“ právním řádem. Už nyní má policie z těch či oněch důvodů problém dohledat viníka nehod nebo přestupků, natož kdyby tu jezdily tuny nákupních vozidel stejné barvy, jen s různě agresivními řidiči uvnitř. Nemyslitelné, prostě… nemyslitelné.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *