Dnes ráno mě vzbudilo dítě hrající o patro výše na piano velice falešné náhodné tóny. To vás jistě zajímat nemusí. Mimoto s článkem to stejně vůbec nesouvisí…

Bože jak to bylo nervy drásající a falešné. Fuj.

Ale zpět k tématu. Letos jsem vánoční firemní večírek, stejně jako vloni, záměrně ignoroval. Důvod je prostý. Zastávám názor, že ze správného vánočního firemního večírku je potřeba se vracet narvaný jak autobus do Kyjeva po boku s dvěma samičkama z účtárny (třeba) – nejlépe ženského pohlaví.

U nás ve firmě bohužel nemáme ani samičky, ani účtárnu. Namísto toho disponujeme finančním oddělením a velmi malým množstvím pracujících žen. Také máme spoustu virtuálních zákazníků a fiktivních testerů (skorem 60 tisíc, jak se tuhle nechal v médiích slyšet jeden z našich vedoucích zaměstnanců trpící alzheimerovou chorobou).

Navíc v dnešní době finanční krize a utahování opasků kolem krku zodpovědných osob by asi nevypadalo nejlépe, kdybych se tam objevil s jídlonosičem a plnými hrstmi si tam firemním občerstvením plnil kapsy na celý měsíc. To dá rozum. To by vypadalo, … divně. Pravda, ne tak divně jako když si třeba někdo s jistou kompulzivní poruchou skládá před použitím na toaletě z kousků toaletního papíru vzhledné origami modely, aby je následně znehodnotil tím nejméně vhodným způsobem… (a teď nemám na mysli jeho odeslání obyčejnou zásilkou české pošty). Hm.

Ale jsem optimistou. Jednoho dne i na ten firemně vánoční večírek jistě půjdu a budu vám  moci poreferovat ty nejpikantnější detaily ze zákoutí společensko-firemních orgií.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *