Při čůrání na strom rozdávejte letáky do kirkusu

Dneska ve španělsku pršelo! Ano, nebudu vám lhát, prostě zde chcalo a chcalo. Mírný teplý déšť dalo by se říct, ale jelikož jsem si zrovna tento den vybral pro absolvování kolečka na cizinecké policii, ukázalo se to jako velice veselé a nakonec také plné příhod, zasmání a veselostí.

Rozhodli jsme se přijít k budově již v hodin osm, přestože jsme věděli, že otevírají v devět, což se v průběhu hodinového čekání ukázalo jako velmi nerozumné a přinejmenším stupidní. Když fronta mírně nabobtnala, otevřely se dveře, ze kterých vyšel cizinecký policista a rozředil nás do dvou skupin na ty mluvící španělsky a na cizince. Cizinci museli projít detektorem kovů a sundat si pásky i kalhoty. Teprve potom byli vpuštěni. Za přepážkou nám paní řekla, že potřebujeme vyplnit formulář imigranta, posléze si nechat udělat kopii pasu v přilehlém čínském obchodě a zároveň zajít do banky zaplatit imigrační poplatek (určený pro policii, jak logické), na což jsme dostali 3 kopie papíru formátu A4.

První problém nastal v čínském obchodě. Kopii jsme sice úspěšně utvořili, ale na vyplnění dokumentu jsme měli pouze jedno pero. Jako bonus jsem začal vyplňovat imigrační formulář tak, že jsem jej měl položený na zmíněných třech kopiích poplatkového formuláře. Jak se ukázalo, tento je velice kopírovací a text se velice ochotně obtiskl na všechny listy. Vypadalo to značně neúředně.

Dalším krokem bylo najít banku. Přestože v centru nenarazíte na nic jiného, než jsou banky, zde v okolí žádná nebyla. Jeden z kolegů se rozhodl oslovit nejbližšího muže stojícího zády k nám, a který jak se později ukázalo u stromu poněkud močil, zda neví kde se nachází nejbližší banka. Muž odvětil, že anglicky vůbec nerozumí a dodal ČESKY „cože to kurva jako chceme?“ To nás mírně rozesmálo, protože narazit uprostřed více než půlmilionového letoviska na jihu španělska na čecha, který močí u stromu, rozdává letáky do cirkusu a je v devět ráno natřískaný jak autobus do Kyjeva, to je vskutku nepříliš pravděpodobné – leč, vskutku se událo. Jelikož z něj alkohol táhnul mírně než více, do hlubších konverzací jsme se nepouštěli a vydali se hledat banku v určeném směru.

Cestou začalo pršet, což bylo nemilé, jelikož úřední dokumenty začaly mírně vlhnout. Došli jsme k nejbližší bance. Vevnitř byla otevřená pouze jediná přepážka (huh) a fronta byla plná seniorů, kteří si přišli povykládat o problémech s hemeroidy a zanadávat, kterak jsou děcka hlučný. Přesto jsme se do fronty postavili. Jelikož jsem znám pro svou značnou trpělivost, teprve po dvaceti minutách jsem to nevydržel a když se fronta nehýbala, rozhodl jsem se přemístit ven a najít banku jinou. Což se mi po pětistech metrech podařilo. V bance jsem úspěšně zaplatil, dostal bumážku a mohl se vrátit zpět na imigrační policejní úřad.

Cestou zpět jsme opět zahlédli zmíněného čecha, kterak pobíhá kolem stejného místa a patrně rozdává cirkusové letáky. Skvostné.

Na úřadě to šlo velmi dobře. Dostal jsem zelenou kartu a od nynějška si můžu půjčovat lidi nebo zaměstnávat auta. Božské! A také se, ehm, mimochodem, ženit.

Do práce jsem se poté vrátil včas tak akorát na oběd, tj. ve 14:00 (dal jsem si rybu, mexické koule a cheesecake jako dezert) a abych dostal zadání přeložit JEDNO (slovy: 1) slovo určené jako popisek na toaster. Hrozné.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *