Přednost zprava aneb keep dry-fucking me from behind

Hmmm. Napřed trouba. Trouba, nejen mikrovlnná, po které jsem léta toužil, kterou jsem si letos pořídil a která má dohromady se všemi funkcemi IQ větší než skupina produktových manažerů na team buildingu, se rozhodla odejít do lovišť perpetuálních (rozuměj věčných).

A co se stalo? Prostě přestala mikrovlnit, což je jednou ze základních vlastností pro užití vlastností dalších. Vydávala však matoucí hlučivý zvuk, který mě částečně svedl na špatnou stopu, ale ve výsledku šťourání šroubovákem v jejích útrobách potvrdilo původní domněnku – je to polámané!

A aby toho nebylo málo, tak k troubě je sice list garančně-záruční, avšak chytře (čti: líně) prodejcem nevyplněný! Prve jsem naivně odeslal v sobotu e-mail se spoustou vykřičníků společnosti jež mi výrobek směnila za mé peníze. Dva dny se nic nedělo, tak jsem v pondělí zavolal na linku důvěry(hodně) znějícího názvu společnosti, od které jsem výrobek zakoupil a ženštinu na druhém konci aparátu jsem se jal častovat spoustou výhružných invektiv, zejména tedy že nemám co do úst a jestli to do dvou dní nebude opravené, že mě bude mít na svědomí, že je budu žalovat až se z nich bude kouřit a tak podobně. Odpovědí mi bylo:

„pro komunikaci v češtině stiskněte jedničku…“

GRUMPF! Bodré. Bodré. Stiskl jsem telefon tak pevně, že další hovor jsem mohl uskutečnit až za dlouhých patnáct minut strávených slepováním klávesnice canagonem. Ale to je jiný příběh.

Nakonec jsem se tedy dovolal a vskutku bodrá ženština mi odvětila, jestli je to skutečně záruční oprava a co s tím je. Nejsem hloupý a měl jsem pochopitelně připravenu vychytralou odpověď právě pro případ, že mi to nebudou chtít opravit v záruce a tudíž zdarma. Jednohlasně jsem tvrdil, že troubu operovala osoba blízká! Odpovědí na lince mi bylo mlčení.

Nakonec jsme se dohodli ať jim záruční list pošlu, že oni tam ten veledůležitý štempl přilepí a reklamaci si posléze zařídím se servisem sám. Ještě pro jistotu jsem se optal, zdali mám list zaslat do míst kam patří (reklamační adresa), či do míst uvedených na faktuře (adresy byly rozdílné). Ženština odvětila, že na reklamační a zněla poměrně přesvědčivě. Tak jsem to tam poslal klasickou poštou aby mi následně den nato odpověděli z téže firmy prostřednictvím pošty elektronické, že to mám poslat na adresu z faktury…

Na mou repliku, že si mohou strčit svou odpověď do míst, kde většina lidí nedorůstá mi bylo řečeno, že si to mezi sebou přepošlou. Skvostné. Na po(mo)značení záručního listu jsem tak čekal více než týden. Skvostné.

Stejně jako moje mikrovlnná megatrouba se polámaly též moje záda. Ano, slyšíte správně. Opět se ozývají, opět se zablokovávají, ale bohužel reklamovat to není kde; do dělohy se už navíc zpátky nevlezu ani omylem, na rozdíl třeba od tohoto rozkošného štěnátka:

Případně od tohoto rozkošného sloníka indického děložního:

… či tohoto pěkného žraločího nenarozeněte:

Kolik jednorázových fotoaparátů padlo na výše uvedené snímky se ani neptejte.

No a do třetice jsem havaroval!! Vrazil do mě blb zleva, co mi nedal přednost. Kokotí hlava jsem. A proč já, když on mi nedal přednost? Inu snadno – měl jsem to předpokládat, že to povalí jako prase a nedá mi přednost, jsme v česku, to dá rozum, žáno… A já to vlastně předpokládal, ale až pozdě. Stihl jsem akorát zabrzdit a zařadit zpátečku, ale to bylo přesně v moment kdy jsem zaslechl skřípění brzd a křesavý zvuk :-(. Smutné.

Vedlo to přinejlepším k poznatku, že nedokážu zastavit čas. Což je také smutné.

Abych vás nicméně nenapínal – přežil jsem, zranění nejsou žádná, dotyčný neujel, byl ochotný vše řešit a při pohledu na můj výraz mi vrazil do ruky svou peněženku s občankou a jal se schovat hlavu mezi lokty v očekávání ran, které na jeho hlavu vskutku měly padat. Leč, nepadaly. V důsledku šoku jsem nevyvíjel žádné násilí, jen jsem jemně drtil zuby a tiše podporoval svůj rozvíjející se bruxismus.

Škoda nakonec také není vysoká, ale SERE mě to. Tak.

Jediným pozitivem z posledních týdnů je tak to, že mi ze států asociovaných kolega přivezl kodrcavé hovězí maso. Což je dobré, ale zároveň je to vlastně smutné.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *