Práce blýská na lepší časy zliská

Nadpis vůbec, ale VŮBEC není správně. Tedy hlavně nedává smysl, čehož si nevšímejte mnoho. Měla tam být původně nějaká veselá parafráze ohledně blýskání se na lepší časy a nové práce. Proč? To vše ještě je nejasné, tudíž vám nesdělím s dovolením (i bez) nic víc, než že jsem dnes strávil dvě hodiny na interview (vnitřním výjeuv) s americkými potenciálními nadřízenými, které jsem přesvědčoval, že frázi „wanna fries with dat?“ ovládám naprosto bravurně, a jsem tak horkým kandidátem na nabízenou pozici.

A než začnete wonderovat, především třeby ty Ivanko (ano, myslím samozřejmě tebe!), proč se chystám prorazit do fastfoodového bycnycu (takhle se to pochopitelně nepíše), tak nechystám a jedná se o co? O parafrázi. Tentokráte správnou, přestože o zakoupení licence na burger king jsem v minulosti krátkou dobu reálně uvažoval. Tedy ještě předtím, než zde vůbec první kousky vyrostly. Licence se dala pořídit za necelý milion peněz a dostali jste k tomu ruční lis na hranolky a čepici. Nakonec jsem naznal, že přivést na tento svět další kardiaky a cukrovkáře asi není kariéra, kterou bych chtěl pronásledovat, a tak z toho poněkud sešlo.

Což mi připomíná, že jsem se zase při řezání chleba pilou pořezal. Ne mnoho, ale pořezal, což bylo více než mrzuté, protože se mi to stává každý rok minimálně jednou a docela mě to irituje. Letos to přišlo nějak dříve a docela mě to překvapilo. Nic si z toho však nedělám, jistě to přežiji.

Dnes jsem volal na úřad, abych zjistil, zda již mohu být zase občanem české republiky. Ano, kdo hádáte, hádáte jistě správně, že jsem čekal na vystavení nového průkazu občanského, který sebou přináší řadu výhod. Kromě možnosti s ním (konečně!) otevírat dveře a snadno ho ukládat do peněženky aniž by nějak zvlášť překážel, má ještě jednu velkou výhodu – opětovnou návštěvu vydávajícího úřadu! Minule jsem tam totiž při čekání zjistil, že čekárna je vlastně takové menší přehlídkové molo! Nyní už totiž nestačí přinést fotografii, ale vymáčkne vás paní rovnou na místě, v takové speciální bedýnce, do které se nasoukáte (v některých je teda občas kokršpaněl nebo mýval, v takovém případě voláte obsluhu, která jej vyláká na kus párku ven) a pak to udělá „cvak“.

Díky tomu se všechny příchozí samičky snaží vypadat velmi k světu, což je znát nejen na nádherných účesech a jiskře v oku, ale také na úsměvech – žena, která si připadá hezká, totiž obvykle srší v danou chvíli i sebevědomím a nechá na sebe verbálně šáhnout, což je velmi milé. Jedinou nevýhodu spatřuji v tom, že odhalit dvacítku od ženy mladší může být náročné. Sám jsem to poznal, když jsem minule rádoby vtipně oslovil vedle sedící slečnu ve velmi vyzývavých kozačkách v barvě čerstvě naleštěného jelena, ze které se nakonec vyklubala sedmnáctiletá slečna s podivnými životními ideály. Ale o tom podrobněji až někdy jindy, jelikož to bylo opravdu velmi neskutečné!

Takže zítra jdu obhlédnout další várku a doufám, že tentokráte natrefím na pozitivněji naladěnou svůdnou slečnu tvarů vhodných a mysli mdlé pouze po stránce morální. Tak.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *