Pornočasopis v poštovní schránce

Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc. Toho si byl vědom již nějakou tu dekádu zesnulý Jiří Wolker, který měl jako každý muž rád porno. Ano, přestože vám ten váš lojza doma tvrdí, že on by se nikdyvživotě na porno byť jen koutkem oka nepodíval, protože miluje z celého srdce jen a jen vaši středovesmírnou entitu, tak stejně hned při nejbližší příležitosti jakmile za vámi zapadnou dveře, spustí internety, vytáhne toho svého wilhelma, a začne ho s jejich pomocí bohapustě venčit všemi směry.

Ať chcete nebo ne, tak to prostě je. Jednoduše platí, že všichni muži mají rádi porno. Já jdu ve svých tvrzeních vlastně ještě dál a jsem přesvědčen, že všichni na této planetě bez výjimky mají rádi porno, pouze ne všem se podaří najít to, které je adekvátně nabudí a přitáhne. A je jedno, zda preferujete blonďaté stařenky s oslíma ušima, latexem obepnuté dvanáctipalcové hřebečky, swingers párty s lidmi v nafouknutých balónech či čerstvé jahody I. jakosti polité přepuštěnou zahuštěnou slazenou smetanou servírované na nahém pánovi v klobouku…

A jak to vše zmíněné souvisí, jistě tápete? Inu jednoduše. Pokud by poštovní schránka netvořila nedílnou součást Wolkerova života, pak by o ní jednoduše nepsal, což? A protože mužské myšlení je úzce spjato s penisem, respektive umístěno v těchto místech, je zřejmé, že Wolker měl rád porno. Ono totiž není lepšího důvodu k vlastnictví poštovní schránky, než-li kvůli příjmu pornografických materiálů. Mohu tak soudit přinejmenším na základě událostí z dnešního dne.

Otevřel jsem svou lecjakou poštovní schránku umístěnou na mém bohulibém plotě a co jsem neuviděl: časopis. Tedy podle tvaru se to jevilo jako jeden z magazínů, který odebírám. Potud nic zvláštního. Než jsem však došel ke dveřím, začala mi být velikost černé obálky poněkud podezřelá. Asi mi posílají více kusů naráz, dím sám sobě, zatímco odemykám dveřní bytovou krytinu.

Pln kuriózních pocitů rozbaluji plnoštíhlou, nízkohustotní polyethylenovou obálku vyrobenou s největší pravděpodobností v Litvínově ze 100 % ropného derivátu za příměsi ethylenu s různým bodem tavení, abych spatřil něco, co navždy změnilo mé uvažování o nízkohustotních polyethylenových obálkách – uvnitř se nacházel, děti zacpěte si ouška, pornočasopis!! Ano, dva vykřičníky, protože uvnitř byly de facto dva a disk dévédé k tomu! Obskulentní!

Nevěřícně jsem si prohlížel titul, na jehož přední stránce byli nějaćí chudí lidé, kteří neměli peníze na oblečení a jedna paní, která patrně trpěla inkontinencí a proto si vkládala něco jako špunt do tělního otvoru, ve kterém problémy hledají pouze proktologové. Titul nesl název České ložnice. Hned pod ním se nacházel dobře ukrytý magazín Právě 18. To jsem ani neotevíral, neboť soudě dle titulků z uvodní stránky (autentické zpovědi, božské nymfomanky atd.) se jednalo o nějaký křesťanský magazín.

Přišlo mi divné, že by mi vydavatelství historických a všeobecně naučných magazínů posílalo pornografický a náboženský magazín, proto mě nenapadlo nic lepšího, než letmým pohledem na polyethylenovou nízkohustotní obálku zjistit, že obsah zásilky nebyl určen mě, ale někomu jinému v mém domě! Jaké zděšení zalilo mé tělo v momentě uvědomění si této obskurně osudné chyby! Porušení cizího listovního tajemství! To musí být přinejmenším federální přečin na evropské úrovni, tepala mi ve spáncích krev, jen jsem na to pomyslil! Nikoliv však na dlouho. Jako uvědomělý občan, rozhodl jsem se, že produkt vrátím jeho právoplatnému majiteli.

Podobně jako uvědomělí sousedé mladíka, který si objednal erotický masturbátor, jež omylem dorazil k sousedům:

Jenže ono se lehko řekne, vrátím hanbatý a náboženský magazín majiteli. Ale jak na to v praxi? Na štítku bylo sice nějaké jméno, jenže podle zvonků v domě nikdo takový nebydlel. Bohužel se v poslední době stěhovali dovnitř i ven všelijací lidé a já ztratil celkem přehled o tom kdo je kdo; tedy vyjma sousedky, kterou jsem byl nucen inzultovat za množství vyluzované muziky a koitálního hlasitého styku a postarší sousedky, která mě vždy při setkání podezřele natěsno objímá.

Bylo mi však trapné si magazíny ponechat, protože náboženství nerozumím a koukat se na neoblečené lidi z českých ložnic, co z toho, že ano. Takže jsem vylučovací metodou došel k bytu, kde by s největší pravděpodobností mohl bydlet muž, který si tyto časopisy objednal. Zazvonil jsem a pln očekávání doufal v nějakou pěknou blondýnu v rozevlátém župánku s nohama (dnes již méně častá komodita na ženách), která mi otevře, nabídne mi šálek čaje, protože manžel nebude doma a zeptá se, jestli bych si s ní časopis nechtěl číst… Z úvah nad tímto důležitým tématem mě rázně probral obtloustlý prošedivělý pantáta v teplákách, který mi přišel otevřít namísto zmíněné blondýnky. Inu což. S povzdechem jsem mu začal vysvětlovat, proč jsem omylem otevřel jeho poštu, a jestli to je někoho z jeho domácnosti. Chvíli na podávané obscénnosti mžoural skrze popelníkové brýle a zrovna když jimi začal listovat, objevila se ve dveřích jeho pravděpodobně drahá polovička se slovy „na co to koukáš pepyku. Dobrý večer“.

Opětoval jsem pozdrav a znovu vysvětlil důvod mé návštěvy. „Ty chlíváku!“, řekla napůl žertem směrem ke svému choti a sebrala mu časopisy z ruky. Po ohledání polyethylenové obálky však vznesla do celé záležitosti poněkud více jasno – „ale vždyť tohle nepatří nám! Tady je napsáno úplně jiné jméno a hlavně jiné číslo domu!“

Ech což. Nejsem už nejmladší, oči toliko neslouží… Jenom jsem se omluvil a ani se nesnažil osvětlit jakou vylučovací metodou jsem došel právě k jejich bytu, když na obálce bylo jiné číslo domu, jiné jméno, škoda slov, hmmm. Naštěstí to vzali sportovně, policii nevolali a s úsměvem mě nechali jít.

A co říci závěrem? Až u vás večer jednoho dne zazvoní na první pohled nějaký úchyl, který vám bude vnucovat náboženský a erotický magazín, buďte na něj hodní – může to být pomýlený mladík, v dobré víře vracející poštovní materiály původnímu adresátovi, pouze na špatné adrese.

P.S. Obsah v polyethylenovém balení jsem dalšího dne odnesl do správné schránky jiného domu v naší ulici.



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

skok z okna
časopis právě 18
casopis ceske loznice


Sdílej tento článek

One Response to “Pornočasopis v poštovní schránce”

  1. von kunewald says:

    Škoda žes to nevložil do schránky té objímací paní. Působí osaměle, třeba by jí nečekaný dar udělal radost…

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *