Pomalý rozjezd

Dnešní zápisek z mých dnů plných slunce a Málagy bude o malinko kratší, jednoduše proto, že se potřebuji dostatečně vyspat.

Den začal jako každý jiný můj den tím, že jsem se probudil. Vstal jsem, prohrábnul jsem si, řekněme kštici, a pokračoval do koupelny, přičemž cestou jsem se zastavil v kuchyni u dřezu, abych do konvičky na filtrování vody napustil … překvapivě vodu.

Další detaily vás beztak toliko nezajímají, takže jsem za chvíli vyšel na ulici směrem na zastávku autobusu číslo dvacet pět. Šel jsem nenasnídán, jelikož jsem nesnídal.

Do práce jsem přijel zhruba tak akorát včas. Dopoledne probíhalo jako každé jiné dopoledne. Dělali jsme toasty a konverzovali v různých jazycích. Odpoledne po obědě ve tři hodiny jsme jako vždy začali v našem východním koutku provozovat „ležakovanie“ (leżakowanie), což je polský termín pro odpolední spánek v mateřských školkách. Je to v podstatě obor, který jsme pro účely pobytu v místních kancelářích vytvořili. Spočívá v tom, že se pohodlně usádlíte do kancelářského křesla, dáte si nohy na pracovní stanici, případně na stůl, zavřete oči a necháte se unášet kakofonií jazyků, kterou vás omývají vaši kolegové okolo.

Výborně se u toho relaxuje, nicméně nelze to provozovat v mém případě moc dlouho, jelikož židle je dimenzována pro trpaslíky a nepříznivce sportu „ležakovanie“.

Později odpoledne se pak ukázalo, že produktoví manažeři zatahali za nitky a ve vedlejší místnosti vyrostla beta verze kuchyně, což v podstatě spočívalo v umístění lednice, její zapojení do Elektriho třtiny a také kávovaru, který lze krmit takovými směšně malými předraženými kelímky, zatímco z opačné strany z něj vytéká něco jako káva. Moc mě to nezaujalo, jelikož kávu si raději nechám servírovat od buclaté restaurační asistentky v místní kafetérii, kde mě vždy uvítá s úsměvem a slovy „café con leche, hombre grande?“, což je něco jako „kávu s mlékem, velkej chlape?“.

Další část dne vyplnila návštěva od klienta z německé části evropy, která se rozhodla nám předvést převelice poutavou prezentaci o třiceti slídách. Museli jsme tedy na chvíli přerušit „ležakovanie“ a věnovat se poslechu informací. Bohužel jak se o hodinu později ukázalo, dynamičnost prezentace k „ležakovanie“ lákala daleko více, než poobědová pauza.

Mimo jiné jsme se dozvěděli, že je nepravděpodobné, že by nějaká práce přišla dříve než v květnu. Takže krát dva to vidím na opravdový začátek někdy v červenci. Skvostné!

Dnes odpoledne jsme se také chvíli váleli u jezírka, kde plovou kromě jiného také kachny. Ty jsem zkoušel ihned krmit celozrnným chlébem, který jsem pro ně extra zakoupil. Překvapivě jim nechutnal a konzumovaly raději KUŘECÍ maso. Kanibalismus nejhrubšího zrna!

Večer už nepřinesl žádných vzrušujících okamžiků, tudíž vám je nebudu ani nikterak hluboce popisovat, jelikož k tomu neexistuje mohutný důvod. Hezký den!

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *