Pokračování bankovního dne

(pokračování dne předešlého) Odpoledne před obědem jsem se rozhodl zjistit, zda již dorazilo zboží, které jsem si v pobočce počítačového obchodu před dvěma dny objednal i zaplatil. Není bez zajímavosti, že počítačový obchod se nachází přímo v budově městské radnice.

Přišel jsem tedy na pobočku, kde v tu chvíli seděli hned tři lidé. Po mém dotazu na dostupnost mého zboží museli zavolat třetího, který se pohyboval někde venku. Ten dorazil a s úsměvem mi předal objednané produkty. Pak se zarazil a zeptal se, zda jsem zboží zaplatil. Řekl jsem, že samozřejmě. Pokýval souhlasně hlavou, že mi teda jako věří, dal mi igelitku a nechal mě jít. Only in Spain!

Na oběd jsem si dal ruský salád, což je v podstatě hromada tatarky s náhodně krájenými bramborami a hráškem, krůtu s bramborem a jako dezert jablečný dort. Bylo to celkem dobré, jen po ruském salátu jsem se cítil malinko plný.

Večer jsem dorazil domů a snažil se něco pracovat. Při té příležitosti moje polská spolubydlící (je z polska!) nezapoměla přijít s další pekuliaritou v jejím bohapustém životě plném problémů. Tentokráte šlo o to, že díky současné angíně, kterou úspěšně přechází a zároveň léčí se svým polským lékařem přes skype (ano, snažil jsem se nesmát, nešlo to) za použití neurčitých dávek širokospektrálních antibiotik, musí spát se špuntama v uších. Nezkoumal jsem proč, každopádně dodala, že díky tomu jsem ji včera pětkrát vzbudil psaním na klávesnici mého notebooku ve vedlejší místnosti. Skvostné.

Kdybych byl kurva, tak bych jí řekl, že mě také dvakrát nerajcují její opakované noční výlety za rakovinnými dýchánky, které provozuje před domem, a v průběhu kterých neopomene třísknout všemi dveřmi, případně zvuk, který vydává dvakrát za minutu po celý den, a který by se dal v nejlepším případě přirovnat k dosluhujícímu robotovi, kterého japonci naučili chrchlat hleny.

Leč, protože jsem dobrák od kosti, rozhodl jsem se ji neinzultovat a přestože je v bytě pouze jeden stůl a ten je z ikey, vyhověl jí a přesunul se dnes do svého pokoje, kde se snažím psát tohle. LEČ, nadšený z toho dvakráte nejsem, jelikož psaní v pozici postelmo je na piču (ano, napsal jsem na piču, nebojte se na to poukázat) zejména pro má záda, ale také varlata, neboť notebook výrazně topí, nehledě na nemožnost použití externí myši a vůbec je to celé degradující. Budu si tak muset koupit stůl. Spolu s rychlovarnou konvicí je to další artikl, na který mi chybí peníze a v případě stolu i prostředek na dopravu. Mrzuté :(.

Ale nevzdávám se, stejně jako polský kolega, který se rozhodl najít obchod, kde by mu prodali horský bicykl pod padesát euro peněz. Zatím nebyl úspěšný. Tvrdil, že objevil pouze obchod, kde byly dětská kola za osmdesát euro, ale byly mu tuze malá. Osvětlil jsem mu, že nešlo o dětskou velikost, ale o velikost pro běžného španěla. Byl z toho většinu dne smutný. Koupil jsem mu na oplátku časopis o bicyklech. Potěšilo ho to. Tedy jen do chvíle, než narazil na reklamu na cyklistické helmy, jejichž cena začínala na 70 eurech.

Nuž, toliko k dnešním Malažskému dni. Pokud zrovna snídáte ve spodním prádle a jste milá žena, nezapomeňte na svého kamaráda pana sponku a pošlete mu některou ze svých erotických fotografií na jeho email jsem zavináč pansponka.com. Myslete při tom zejména na to, že patřím nyní mezi potřebné! Zejména proto, že španělské ženy nejsou příliš atraktivní, na stahování pornografie mám příliš pomalé i omezené internety a na pokročilé aktivity dynamického rázu chybí finanční rezerva, jelikož jsem svůj pečlivě vytvářený hookers fund musel nedobrovolně použít na složení depozitu za byt a nákupu potravin v průběhu prvních čtrnácti dní mého pobytu zde v tomto rajském zahradním městě.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *