Podvedené čtenářovo oko? I kdepak, prokrastinace!

Znáte to – jdete si nakoupit v sobotu nákup na celou neděli, přijedete s plným vozíkem k pokladně, kde už od pohledu sedí tuze milá paní, které jak brzy zjistíte v žilách tepe vše jen ne dobrotivost a ochota, a zahájíte vykládku věcí k zakoupení na pult. V průběhu markování zboží těsně před vložením do tašky si povšimnete, že jedna z paprik či jedno z rajčat, které jste si neprozřetelně umístili do sáčku, je nahnilé. Prodavačce na to střídmě poukážete, ta na oko ochotně, avšak s mohutným vzdychnutím, zboží odmarkuje a zeleninu vás nechá dobromyslně si jít přes celou prodejnu vyměnit.

Zpět se vracíte kolem fronty zákazníku poulících oči, která vzrůstá za vaším opuštěným vozíkem i navzdory tomu, že je zřejmé, že to bude trvat poněkud déle.

Nakonec peripetie vám paní pokladní řekne „na shledanou a pěkný den“, ale vy stejně slyšíte jen „to byl zase debil“. Nu což, jsme v česku, kde k zákazníkům se chováme jako k dálnicím nebo k vlastnímu jazyku, tudíž není radno se diviti.

Touto nudnou historkou zahájil jsem proto, že dovolenkové zápisy zatím ještě nejsou co? Nejsou hotové. Tak. A není to proto, že bych snad vydání odkládal z důvodů, které někteří naznačujete a tajně mi je podsouváte – a totiž, že o tom nechci psát, protože se stydím za to, že jsem si v Berlíně narazil prostitutku, ze které se na pokoji vyklubala žena, která měla většího ptáka než já. Tak tomu vskutku nebylo! Když už, tak ve Frankfurtu! Ehm, totiž, é…

Popojedem.

Což mi připomíná, že mě děsně irituje, že mi v poslední době chodí spousta sms, rozuměj krátkých textových zpráv. Např. takové sms:

Jsem sama doma, na sobe mam jen kozacky, francouzske kalhotky a kabat, prijed co nejdrive! Nada.

… mi prostě nechodí, namísto toho dostávám:

Vážený zákazníku, dovolujeme si vás upozornit, že vypršela platnost/neuhradil jste/blíží se splatnost/…

Někdy je to lepší a přijde třeba méně kontroverzní:

Vážený zákazníku, číslo na které jste se pokoušel dovolat, je opět dostupné. Tato služba je zdarma, váš obervástor.

Proč mi prostě nemohou chodit nějaké zprávy víc vzrušující? Copak toho chci moc???

A ne, penis fakt neměla větší než já – a přestaňte nad tím už přemýšlet!

Když už je ta řeč o kokotech, tak mi to připomnělo, že si v práci hrajeme na dvojité kokoty. Oblékli jsme si firemní tričko a stali se z nás testeři. Ano, správně, testeři. Sedíme tedy na seslích a klikáme myší od ničeho k ničemu podle protokolů, které vypadají jakoby je psal Karel Čapek ve volných chvílích na svém atari es-té. Myslím si, že i průměrný policista se zahradkářskou střední školou a diplomem z plzeňských práv co mává plácačkou každé ráno na křižovatce, má víc vzrušující činnost, než je ta moje současná denní politováníhodnost.

K tomu je ten celý balast ještě umístěn v takovém, skoro se bojím říct systému, který si v ničem nezadá s přívětivostí SAPu či jiných sraček. Systém, který je ukázkovým panoptikem hrůzostrašné uživatelské přívětivosti a donebepenetrující architektonické logiky. Postrádá především efektivitu, takže třetinu času trávím klikáním tam a sem a opisováním věcí, které by mohly být činěny automaticky a na konci dne dostanu zjebáno, že jsem testoval pomalu a málo.

Kdyby to z předchozího nebylo zřejmé, tak mě to značně SERE!

Možná najdu vykoupení ve zdi, podobně jako pán z událostí níže uvedených:

Fanoušek se chtěl dívat v televizi na fotbal, rodina jej za to zabila.

David Makoeya z malé vesnice u Johannesburgu se dostal během sledování nedělního utkání mezi Německem a Austrálií do hádky s manželkou a dvěma dětmi, kteří ho při tahanici o ovladač ubili.

Syn s dcerou se chtěli dívat na náboženský pořad s gospely. „Vypadá to, že mu tloukli hlavou o zeď. Pak zavolali policii s tím, že je těžce zraněný, ale než dorazila, muž zemřel,“ …

Zdroj: Lidovky

Stěny však máme papundeklové, tudíž není jisté, zdali to zafunguje. Držte mi palce!

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *