Orální záhada a naftová pole a relokace

Co to mám zrovna vloženo v puse? Takovou otázku klade si nejen leckterá vysokoškolačka, která už v prvním ročníku zjistila, že brigáda v tesku není zrovna to pravé co jí vynese nové gucci kozačky nebo kabelku hugo boss. Tutéž otázku pokládám i já dnes vám. Je to taková drobnost, nad kterou můžete následujících osmnáct až devětsetpadesát vteřin hluboce přemýšlet, například proto, abyste zahnali Alzeheimera nebo jiného němce.

Aby to bylo plně zřejmo, můžete hádat který předmět mám vložen v ústech právě při psaní tohoto článku. Je pět ráno, takže volte zodpovědně. Není to úplně snadné a už vůbec nikoliv banánní (rozuměj triviální). Ti zkušenější z vás si jistě nyní představují scénu z Pulp Fiction, ti méně znalí potom cigaretu nebo penis. V obou třech případech byste se měli stydět a v případě prvním a posledním se nad sebou hluboce, ale vskutku hluboce zamyslet.

Kdo z vás tuto hádanku ohledně tajemného předmětu z dutiny ústní uhádne správně, získá výlet do světa pravdivosti aneb velké kulové. Tak. Podotknu ještě, že se jedná o předmět výrazně nevhodný pro užití při prvních sexuálních hrátkách se ženou či s mužem.

A nyní už pojďme dále. V práci mě to nyní naplňuje méně než kdy jindy, dá-li se klesnou ještě hlouběji (jak sám život a flexibilita některých ženských orgánů ukazuje, vždycky to jde ještě níž a hloub). V současné chvíli je to především proto, že se blíží termín relokace kompletní společnosti, neboli běžnějším termínem – stěhování, na které se vůbec, ale vůbec netěším.

Firma se rozhodla ušetřit a tak se stěhujeme do velkého hranatého cirkusového stanu kousek od výpadovky na jedno velké civilizované město, kde je to sice možná levné, ale dojezdnost se mi zvýší z minut patnáct na minut čtyřicetpět a to ještě část cesty budu muset absolvovat pěšky. Za normálních okolností by mi to nevadilo, ale zrovna ta pěší část se odehrává městem, které není vůbec, ale vůbec pěkné.

Druhou možností by bylo jezdit vozidlem neměstské nehromadné dopravy, tedy autem. Problém je, že v okolí zmíněného cirkusstanu není kde zaparkovat. A to ještě předtím, než se tam nasádlí naše firmička o miliardě a jednom zaměstnanci. O zvýšené konzumaci pohonných hmot ani nehovořím.

Třetí možností by pak bylo změnit pracovní působiště, ovšem s mým štěstím by se nově vybraný zaměstnavatel rozhodl odhadem tak do šesti měsíců přestěhovat právě do této oblíbené levné lokality, tudíž bych získal hovno a čtvrt, což by nebylo o mnoho více, než nemám nyní. Hmmm.

Možnost přestěhování z mého současného 9+1 blíže k novému centru pracovnímu z logických důvodů zavrhuji.

Jediné v co doufám, že tam bude alespoň trošku spolehlivěji fungovat klimatizace. Ta je totiž v současné budově nastavena 75% roku naprosto tragicky a to tím způsobem, že buď chrlí kyslík žádný nebo teplý. Do stěhování zbývají už sice jen nějaké dva týdny, ale stejně to budou dva týdny naprosto tragického vedra. Třeba v pondělí bylo v kanceláři přes 30 stupňů a nedalo se v ní vůbec rozumně fungovat.

Lze sice otevřít okno, řeknete si. Lze, vpravdě lze. Ale protože sedím zrovna u něj, koupím veškerý průvan, který mým kloubům prostě dobře nedělá, což mě dohání k hrubému šílenství. Ano, šílenství. Dnes jsem navíc musel předčasně pracoviště opustit, protože se majitel budovy rozhodl najmout na celý den nějaké chytré upratovače okolí, které nenapadlo nic lepšího, než rozjet svůj diselem poháněný jeřáb zrovna pod našimi okny. Kdo nezažil, nepochopí, nicméně já jsem si po chvíli inhalaci spálené nafty připadal jako v černém transportním autobuse bez oken se značkou elektřiny na bocích, který svého času jezdil pravidelnou trasu Osvětim – Mauthausen.

Takže mám se celkem dobře. A vy?

Sdílej tento článek

No Responses to “Orální záhada a naftová pole a relokace”

Trackbacks/Pingbacks

  1. Nemoc pokračuje, díl druhý | Blog pana sponky - [...] Nebo snad ta mrkva? Hmmm. Mrkev byla odpověď na zapeklitou otázku z některého z předchozích příspěvků. Kdo tedy tipoval…

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *