Omyly a přešlapy, plynaři a nedošlapy

Omyl je když… Co se vám vybaví při slově omyl? Špinavé auto? Špinavá dívka? Zkoušel jsem například výrazivo špinavá dívka zadat do google images a neptejte se mě, co na mě vypadlo za za… no ani pro to nemám slov! Pochopitelně musíte užít angličtiny, neboť google komunikuje jen v angličtině (termín je dirty girl).

Mě se při slově omyl vybaví kdeco. Třeba výběr povolání, základní školy, střední školy či kterékoliv z vysokých škol. Vůbec veřejné vzdělání je všeobecně hodně mylné – především to vyšší, kde po plzeňské aféře, za kterou nebyl vůbec nikdo potrestán (bodejď, když je to hnízdo všech současných soudců a většiny – nejen – právníků a jiných zákonných zástupců) jsem už iluze o českých vysokých školách ztratil kompletně.

Omyly se prostě dějí. Třeba v pondělí mi někdo rapidně zabušil na mé sklepní okno v domnění, že mu nebudu chtít rozbít hubu za takové drzé jednání. Koukám ven, ale skrze pavučiny nebylo nic vidět. Inu nezbývalo mi,. než vyběhnout ven a dotyčného inzultovat tváří v tvář. Otevřu domovní dveře a tam stojí takový pán v červených montérkách s výrazem kuchaře z místní závodky a povídá: „no to je dost že ste otevřel, jdu vám odpojit plyn!“

To mě překvapilo nejen proto, že plynovou přípojku nemám, ale zejména pro jeho neomalenost a nulové gentlemanství, které by člověk od takového pracovníka očekával. Pozval jsem ho nicméně dál a těšil jsem se, kterak budu bujaře pozorovat jeho marné hledání plynové přípojky, kterou nevlastním. Sestoupil jsem o pár schodů vedoucích do mé sklepní bytové kóje, což jej trochu zarazilo, podíval se do lejstra a povídá: „ne ne, ta přípojka je v bytě, já nepotřebuji jít do sklepa!“

Ale potřebuješ ňoumo, pomyslil jsem si, nahlas jsem mu však jen oznámil, že tam bydlím, a že je tedy potřeba jít tam. Chvíli brejlil do svých lejster a pak se opatrně zeptal: „ale mě to tady píše, že první patro, pan Bůček“. Ha, tudy na to. Ujistil jsem ho, že se nejmenuji pan Bůček, a že jestli chce vyhrožovat odpojením plynu jemu, že klidně může, ale že musí zazvonit na zvonek pana Bůčka, že to dá rozum, ne?

Nakonec se tedy ukázalo, že zmíněný trubkoštípač sice zvonil na správného pána, ovšem ten tvrdošíjně neotevíral a zatloukal se doma, pročež se (plynový pán) rozhodl zaklepat na nejbližší okénko, o kterém si myslil, že patří k patru prvnímu, což bylo přinejmenším naivní, ne-li dokonce absurdně hloupé. Ale nakonec se chrabře vše vysvětlilo, nasměroval jsem ho do patřičných míst a on briskně odbzučel.

Byl to prostě omyl.

Další omyl se stal s erotickou pomůckou, kterou jedna z mých kolegyní objevila nedávno ve své kanceláři (prý se tam zčistajasna vyskytla). Svedla to samozřejmě okamžitě na mě, protože jen já jsem přeci musil být ten, kdo do její kanceláře umístil šidítko těchto obřích a ocelových rozměrů a zamaskoval ho jako švihadelní pomůcku. Od těchto nařknutí jsem se pochopitelně plně distancoval a naznačil jsem úvahu, kdo mohl stát za tímto tajemným vibračním předmětem.

Veřejně jsem označil za možné suspekty izraelského kolegu Fidora či německého výměnného studenta Guntera (čti: Vendelina), neveřejně pak jistého sportem tknutého, kung pao a rektální alpinismus provozujícího (k)olouška. A hle, ten to nakonec byl! Jednoho dne vkvedlal se do kanceláře zmíněné kolegyně, spatřil zapomenuvší nástroj lásky a pronesl jen „tohle bude asi moje, ne?“ a aniž by čekal na odpověď, švihací záležitost sbalil do kapsy a odplul. Hutné. Alespoň tedy máme záhadu švihadelní erotické pomůcky roz(h)řešenu. Dobrá zpráva pro kolegyni – facebookovou to fanynku.

Jiný omyl nebo spíše nedorozumnění se mi stalo před léty, kdy se v naší firmě zaváděl IBM Lotus Notes jakožto nástroj pro všechno – správu e-mailů, intranetů a jiných veselostí. Člověka, který kdy měl něco do činění s tímto paskvilem poznáte zejména podle výrazného očního tiku a to zejména v momentě kdy vyslovíte tajemnou formuli Lotus notes. Je to něco jako abrakadabra mezi kouzelníky nebo „dnes jsem si nevzala kalhotky“ mezi vašima kamarádkama (jste-li muž; jste-li žena, platí fráze „uvařil jsem, umyl nádobí a napustil ti horkou vanu“).

Tam nešlo tedy jen o omyl samotný, kterým bylo zavádění onoho Lotus Notes systému, ale také o jednu drobnou událost, která se odehrála. Zrovna v té době napadl v naší firmě počítačovou síť virus. Nějakou okolností jsem se vyskytl v místnosti s jedním z technologů – seniorů, jak bychom ho korporátně mohli titulovat. Zrovna probíhala diskuze nad Lotus Notes, jeho pomalostí a tak vůbec, přičemž v rámci konverzace jiný kolega zmínil problémy, které způsobil výše zmíněný virus v souvislosti s e-maily. Nedalo mi to a protože jsem člověk tuze kuriózní, položil jsem tuze bezelstnou otázku

„A ví se aspoň, kdo sem tu sračku dotáhl?“

Vedle stojící zmíněný technolog – senior se celkem nesměle ozval: „No, to jsem byl já“ přičemž měl na mysli lotus notes a nikoliv virus, o kterém jsem hovořil já. Ihned pokračoval v řeči marným obhajováním svého díla hrůzy: „Ale já jsem jako přesvědčen, že je to dobrá volba, protože bla bla bla…“, zvuk jeho slov zanikl o pár měsíců později, kdy se projekt lotus notes s konečnou platností zrušil a přešlo se na podobně tupou a drahou technologii, ale alespoň s normálněji řešeným uživatelským rozhraním a implementovatelností do reálného provozu. Krásný příklad hned kombo omylu, který se v naší firmě odehrál.

Toliko o přešlapech a omylech, které se odehrávají na všední bázi. O nedošlapu, kdy jsem se omylem dostal do styku se ženou, která v jistých ohledech nebyla až tak úplně ženou, vám zde psát nebudu, na to je můj druhý blog, který si můžete dle libosti vygooglit; ačkoliv jak vás znám, jistě jej už dávno čtete – prasáci!

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *