O užitečnosti internetů

Zatímco po čtyřech letech projíždím staré hrací kolbiště Winampu a stále nemohu přijít na chuť cover verzím písní Goldfinger, Happy Together či Puttin‘ on the ritz od Leningrad Cowboys, rodí se v mé hlavě myšlenka napsat vám v tomto mezičase zároveň o dnešních tuze mohutných událostech.

Předem varuji, že následující příběh je tak hluboký, že by dojal až k open source slzám i nestorku českých internetů, paní Pohlovou. Tak.

Dnešní den byl všeobecně značně penetrační. Začalo to ráno školením finančních byrokracií – jakkoliv se člověk snaží utéct, pomyslná razítka a směrnice dávající smysl pouze ve třetině případů, ho stejně doženou a zmasírují až na kost. A na rozdíl od jiného typu masáže končí jen zřídka happyendingem.

Ale o tom jsem psát nechtěl, ještě teď se mi ježí chlupy na přirození, když si na to vzpomenu. Vlastně tam ne, tam chlupy nemám. Ech…

Domů jsem se dostal opět pozdě, nic jsem pořádně nestihl, což je značně mrzuté. Asi okolo jedenácté večer mi dorazila sms od kamaráda (napsal bych přítele, ale to by znělo příliš málo glaciálně), jestli bych mu neposlal kontakt na jedno pražské divadlo a na hospodu „u trumberů“. Inu řekl jsem si proč ne a jal se na internetech vše dohledat. Divadlo problém nebylo, číslo měli dokonce na svých webových stránkách. Horší to bylo s hospodou – „u trumberů“ internety neznaly. Což bylo podivné. Spojili jsme se tedy telefonicky.

Kamarád se svěřil, že buď v divadle nebo ve zmíněné hospodě zanechal pytel s dárky pod štědrovečerní smrček a když je nesežene, nebudou mít jeho děti z vánoc vůbec radost a to přesto, že žádné zatím nemá. Osvětlil jsem mu situaci s názvem hospody a optal se, zdali ten název je správný. Říkal možná, ale třeba také ne. Otevřel jsem tedy mapy a hledal nejprve v přilehlém okolí divadelním, kde hospoda měla být.

V okolí byla řada hospod, ale žádná, která by odpovídala. Nakonec jsem si zobrazil 3d mapy ulice a krok za krokem jsme se odnavigovali až k místu, kde měla hospoda býti. Na vývěsní ceduli se tkvělo „Rock and Blues Café“, ale protože fotografie jsou v méně civilizovaných zemích obnovovány tak jednou ročně, někdy i méně často, usoudili jsme, že se hospoda poté nejspíše přejmenovala, ale z gůgl map bylo zřejmé číslo na budově, takže již se dle tohoto údaje podařilo dohledat název aktuální hospody a kontakt na ni.

Respektive jsem si to myslel, nakonec místo změnilo majitele asi minimálně ještě jednou a číslo bylo mdlé, přičemž nový majitel hospodský se neobtěžoval dát tuto na internety.

Jak vidíte, internety jsou velmi užitečná záležitost, no ne? Jo a dárky se nakonec našly v divadle, z čehož plyne, že pokud si někde hodláte zapomenout své více či méně osobní věci, čiňte tak v zařízeních, která mají trvalejší charakter a na internetu dostupné kontaktní informace.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *