Jeden krátký zážitek z banky, o který jsem se zapomněl podělit. Situace byla velmi prostá – bankovní asistentkou mi byla slíbena platební karta k mému zánovně otevřenému účtu. Protože se však po 14ti dnech stále neozývala, nabyl jsem dojmu, že bude potřeba jemné intervence, pročež jsem vytočil její číslo:
Já: Dobrý den, mohl bych mluvit s paní XY ohledně vydání platební karty?
Bankovní Asistentka: Paní XY je na mateřské dovolené, ale můžeme se na váš problém podívat spolu.
Já: Dobrá, před 14ti dny jsem žádal o vydání platební karty, zatím se mi stále nikdo neozval, karta ni pin nedorazily.
Bankovní Asistentka: Chviličku strpení… takže platební karta i PIN jsou zde na pobočce již k dispozici. Můžete se pro ně zastavit v pracovních dnech od devíti do šestnácti hodin.
Já: Aha, to se mi ale vůbec nehodí, nemůžete mi to raději poslat kurýrem/poštou?
Bankovní Asistentka: Zaslání kurýrem v rámci města je možné za poplatek 300,-…
Já: Dobrá, tak já bych tedy rád doručení na mou místní adresu, ideálně v … (přerušuje mě)
Bankovní Asistentka: Doručení nelze dojednat prostřednictvím telefonu, je potřeba, abyste navštívil pobočku v pracovní dny mezi devátou a šestnáctou hodinou a vyplnil žádost o zaslání kurýrem…
Já: (hluboký nádech) Hm, ale to už si tam pak rovnou tu kartu můžu vyzvednout, ne?
Bankovní Asistentka: To byste určitě mohl…
Neměl jsem již slov, pročež jsem zavěsil…
Vítejte v novém tisíciletí. Známe už lék na AIDS, umíme vyrobit plavky se solárními články na dobíjení podu-i, můžeme se nechat pohřbít v rakvi ve tvaru mobilu, ale na pobočku, … na pobočku banky musíme stále.