Nenapadá mě titulek

Líbí se vám svět ve kteŕem žijete? Ano, vím, je tam čárka nad er namísto nad é, jenomže už se mi nechce vracet a mazat to. Mrzuté, leč pochopeníhodné. Nebo možná ne, já nevím, nemám dostatek informací pro dokončení operace.

Kdepak, nenapsal jsem si robota, který to tu teď za mě bude aktualizovat. Ani jsem se nezbláznil. No, i když… Nelze s jistotou tvrdit vlastně nic, jelikož život je nevyzpytatelný jako václav havel – člověk by si myslel, že se vejde do jedné urny a on přitom potřebuje tři. Ale prý to byl velký člověk, tak nechť je mu přáno. Celkem mě to přivedlo na myšlenku, do kolika uren se asi tak vejdu já? Protože bejt zavřejenj v rakvi po celý zbytek smrti mi nepřijde vhodné. Zase na druhou stranu být umístěn v podobě jemně drceného pepře v pixle někde u někoho ve špajzu mě také nenaplňuje úplnou nirvánou… Možná se nechám rozprášit někde na co nejméně vhodném místě.

Letos už jsem dosáhl maxima věku středověkého brita, popřípadě takřka poloviny věku novodobého člověka. V reálu se obávám, že budu daleko za zenitem, ale zanechme pozitivní úvahy na později. V zásadě se nic nezměnilo. Ale co to kecám, samozřejmě, že se toho změnilo hodně! Mnoho! Kupříkladu jsem přestal být občanem české republiky, ježto mi předevčírem expiroval občanský průkaz. Což je smutné, ale zároveň velmi osvobozující.

Zároveň jsem se rozhodl, že je načase, abych vyměnil záclony,  kuchyňskou linku a všechny své peníze dal pryč – pořídím si tedy ženu. Hmmm, to nezní vhodně. Řekněme najdu si ženu, která bude ochotna tolerovat veškeré mé kladné vlastnosti, jako umění vařit, prát, spát a být věrný. To jsou totiž charakteristiky, které ne každá žena dokáže tolerovat. Dokonce je to odrazuje.

K tomuto mrzutému kroku mě vedly hned dvě pohnutky. První je pragmatická jak píši výše – je potřeba vyměnit záclony a kuchyňskou linku. A druhá je zřejmá: Bio i logické hodiny tikají a chci-li se oženit než mi bude padesát, je potřeba začít hledat včas. Zdá se to už jako pozdě, ale není tomu tak! Všechno jsem si propočetl na kalkulátoru a zdá se to rozumné.

Moment, začíná tu být zima, musím zavřít okno… Tak, hotovo…

Začal jsem nezávislým průzkumem. Oslovil jsem ženy (vesměs kamarádky a známé) v různém věku okolo mě s hypotetickou otázkou, zda by byly ochotny se mnou strávit svůj život za předpokladu, že nevezmou v potaz vzhled, který jak víme je velmi subjektivní a vázaný na množství peněz, které dotyčný získává či množství kriminálních činů, které spáchal, a žádal jsem upřímnost.

Poté co jsem musel několika z nich osvětlit význam slova hypotetická otázka, jelikož jejich odpověď začínala slovy „Víš, já nechci aby sis něco namlouval…“ nebo „já jsem vlastně jakože vdaná…“ a podobně, jsem se dočkal v součtu zhruba patnácti odpovědí, z nichž všechny mě velmi… překvapily. Pouze jedna z žen by byla ochotna se mnou strávit svůj život, bez ohledu na vzhled a pouze jedna odpověděla kladně, že „teda jako jo“, ovšem za předpokladu, že nebudu žertovat „těmi svými vtípky“. Což sice úplně nepochopila zadání, ale stejně jsem ji přidal do kategorie „ano“, aspoň jako cenu útěchy.

Statisticky jsou tedy mé šance velmi… velké (čti: malé, nevalné, mizivé), leč neklesám na mysli (haha) a rozhodl jsem se najít si ženu na internetu. Ostatně stahuji z něj leccos, nakupuji na něm, pracuji v něm, proč bych tam nemohl najít též ženu, že ano. Vědom si však experimentu, kterým jsem českými seznamkami prošel zhruba rok zpátky, vím, že to nebude snadné. Oslovil jsem tedy nejprve potenciální zájemkyně, které takříkajíc setrvávají v singl zóně, protože co kdyby se objevil nějaký s větším… příjmem, ale nechávají si otevřená vrátka i jinde – třeba u mě.

S pár jsem se sešel a jak se zdá, většina neskutečně zestárla. By člověk nevěřil, co dokáže s některými udělat třeba deset let!! Některé naopak vypadaly velmi, skoro se mi chce říci sjízdně, ale zase se naučily zlozvyku kouření cigaret nebo jim přibyl piercing v místech, kde by skutečně neměl být.

Bohužel většina těchto schůzek nikam moc nevedla. Asi jsem se nenabízel správně. Je pravda, že ptát se dlouhodobějších kamarádek či kamarádek, které jsem delší čas neviděl, zda jsou plodné, nebude z nejlepších zahajovačů konverzací, jenže já nemám čas se tady crcat s detaily, že ano! Navíc je to matematicky absolutně ideální start – buď to pochopí jako legraci a má tak smysl pro absurdní humor (jedna hvězdička +) nebo to naopak vezme vážně, típne třeba i cigaretu a zamyslí se nad tím (jedna hvězdička + a jedna -). Bohužel reakce byly spíše rozporuplné. Uvedu jeden nedávný příklad za všechny:

„Víš, jsi moc fajn, já s tebou strašně ráda trávím čas. Je velká škoda, že nemám sestru – byste se mohli vzít a vídali bychom se v jednom kuse!“

Nevěděl jsem jak na to reagovat. Ženy zřejmě uvažují asi dost jinak, pročež pro tento měsíc je přestávám krmit vypečenýma croissantama a třema vejcema do skla a budu se věnovat přípravě strategie na nalezení té pravé – věrné, plodné, ne škaredé, ne kuřačky. Držte mi palce!

Sdílej tento článek

One Response to “Nenapadá mě titulek”

  1. tak ocividne ta osoba, jejiz odpoved jsi zverejnil, smysl pro humor jak se tak zda ma :)

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *