Nejlepší nápady přicházejí vždy až jako poslední

Znáte to – naskytne se vám možnost udělat si z někoho ohromnou legraci pro vlastní potěšení a v průběhu konání svůj nápad nenápadně rozvíjíte k dokonalosti. A i přesto, že na přípravě strávíte oproti původním plánovaným několika minutám třeba i několik hodin, přicházejí ty nejlepší nápady stejně až úplně nakonec a velmi často až s takzvaným křížkem po funuse.

Uvedu příklad: když jsem pracoval více méně jako externista na správu sítí v jedné firmě, dělali si tam ze mě někteří tamní zaměstnanci „IT dojnou kravičku“, jak bych se označil dnes. Dříve jsem byl hloupý a naivní, takže jsem jim občas vyhověl i nad rámec mé pracovní povinnosti. Dojení se týkalo vesměs oprav domácích počítačů, vysvětlování principů mikroplatebních systémů nebo třeba vypalování médií a podobných zvrhlostí.

Jednoho dne po mě chtěl jeden tamní příživník vypálit nějaký chickflick, tuším se jednalo o Fifty first dates. Na tom by nebylo mnoho zvláštního, kdyby na svém počítači neměl všechno potřebné k tomu, aby tak učinil zcela a úplně sám. Měl zdrojovou kopii, prázdné médium, počítač s DVD vypalovačkou a též volební právo, tedy patrně i svéprávnost. Byl nechutně neodbytný, takže jsem nakonec souhlasil, že mu to tedy zkopíruji. A protože jsem člověk tuze kuriózní, vypálil jsem mu kopii filmu, který byl určen spíše pro dospělé. Řekněme, že děj se odehrával v podobném prostředí, jenom aktéři byli oděni více či méně v rouše adamově či evině a dělali věci, které byste ve fifty first dates neviděli ani po dvaadvacáté hodině.

Médium jsem mu předal a zdůraznil, ať si vše zkontroluje, jestli se to vypálilo v pořádku. Dušoval se, že „jasně jasně, to bude ok“. A tady příběh bohužel končí. Už nikdy jsem o něm neslyšel, nikdy se o rozporuplném obsahu nezmínil, ale překvapivě už po mě také nikdy nic nechtěl. No, kdoví jak tomu bylo, třeba to měl pro svou striktně katolicky založenou matku, která ho pak vydědila…

Pointou tedy je, že samozřejmě ještě lepší, než klasický film pro dospělé, by bývalo bylo vhodné vybrat mu film z takzvané kategorie „zootube“. To by zcela jistě rozzářilo úsměv i dotyčné příjemkyni (existuje vůbec takové slovo?).

Leč, má zvrhlá mysl toto neudělala. Čert ví (nebo spíš neví) proč.

Co je ještě smutnější, že tímto sáhodlouhým, nudným a nicneříkajícím úvodem jsem chtěl uvodit nějakou pěknou historku, která mi teď vypadla jak víko od popelnice, takže se jí asi nedočkáte. Mrzuté, což?

Tak alespoň maličký obrázek.

wtf-pics-i-hate-crowds.jpg

Takový pěkný protest v protestu, hezké.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *