Pár dní zpátky se zaměstnavatel jisté skupinky značně obskurních jedinců rozhodl povznést pochmurnou podzimní náladu těchto svých podřízených uspořádáním akce „burčák a striptýz pro všechny zdarma“. Těšíce se na melouny, nechal jsem se spolu s celým tímto avantgardním kurníkem, kde žije pouze šest slepic a zhruba devadesát kohoutů (pravda, vesměs více či méně chcíplých kohoutů či šampónků), nasoukat do dvou rozvrzaných karos středního věku a odvézt do rohu republiky, bych mohl těchto radostí se účastnit.

Jak jsem již naznačil, jednalo se o akci sklepní, burčákově konzumační. Informace o akci byly sděleny pouze elektronickou formou a to v jazyce českém. Možná právě to způsobilo, že ihned po příjezdu a usazení, si jistý německý výměnný kolega Vendellün poručil pivo a usedl s ním ke stolu, kde ho tři džbány s vínem a burčákem nechaly naprosto chladným. Skutečná ukázka toho, kterak znalost cizího jazyka může pomoci též v životě ordinárním.

Z akce mám řadu rozporuplných před-citů. Burčák chutnal jako prošlý mošt a bohužel striptýz byl realizován na můj vkus až příliš chlupatým a nevonícím jedincem mužského pohlaví. Jak se později ukázalo, došlo k nedorozumění při objednávání. Slečna, která akci zařizovala, osvětlila svůj požadavek buchto-agentuře slovy „něco obzvláště ostrého, co ještě naši kucí neviděli, ale aby to moc nestálo…“. Abyste byli v obraze – na našem rozsáhlém oddělení se nedávno všichni takymanažeři nadchli pro hypermobilní systém pro ukládání prachu čínské značky i-ph one. Firma jich nakoupila tisíce a nyní ke každému přidala ještě jednu Nokii, protože ty čínské neměly klávesnici a pár dalších ne-duh-ů. To vše rozpočet zatížilo natolik, že nedávno firma ani nemohla zaplatit účet za vodu a museli jsme si potupně chodit umývat ruce do nedaleké vietnamské prodejny.

Na každém stole  se pak tetelily tesco-value bramborové lupínky, tesco-value oříšky, tesco-value voda neperlivá a tesco-value voda perlivá. Prostě co kousek, to perla. Kromě zmíněného se na místě nacházelo také regulérní občerstvení v podobě mrtvých placatých kuřátek, prasátek, nakládané zeleniny a plovacích kraviček. To už byl takový příjemný standard, dalo by se říci.

Protože jsem si byl vědom, že každá koruna se počítá (resp. odečítá), omezil jsem stravu pouze na kilogram řízků, neboť bych rád v předvánočních odměnách viděl něco veselého a bylo mi jasné, že jídlo zdarma je vždy to nejdražší, které můžete mít. Tato teze platí též o neplaceném sexu s opačným pohlavím či bydlení.

Taktéž vědom si faktu, že mladé víno může být životu nebezpečné, zkonzumoval jsem ho pouze několik málo litrů.

Toto vše událo se zhruba v prvních třiceti minutách po příjezdu. Od té doby jsem se nudil. A protože v dohledu nebylo nic atraktivního ani ke koukání, ani k horizontální konzumaci, pokoušel jsem se zabavit pouze ve své hlavě. Bylo to velmi náročné.

V rámci intermezza jsme byli nahnání do jiné místnosti na tzv. řízenou ochutnávku vína. Řízena byla ženštinou skutečně vinného vzhledu, rozměrů pracovnice výdeje obědů na základní škole a podle toho se také chovala. Neustále všechny okřikovala aby nekradli chléb, který jim před malou chvílí sama nabídla, ať nedrobí, nemlaskají, nehlučí… Celkem chápu, že musela každé víno při vysvětlování jeho původu také ochutnat. A ač tuto činnost musela vykonávat celý den, bylo poměrně s podivem, že byla ještě funkční. Každý její proslov o původu dané lahve se nesl zhruba v tomto duchu:

…toto víno je červené, ač se mu říká modré, všimněte si, áno, vyrábí se tradičně z hroznů, rozumíte a je původně… ticho tam vzadu…

Pak následovalo ještě několik slov, oči v sloup a hrc to do sebe. Holt existují zaměstnání, která vás změní na doživotí a nespraví se to ani v nevinném sklípku.

Závěrem pak jedno volební ruské kolo se spoustou zmatených i správných informací. Líbí se mi to jen a pouze z hlediska zpracování a hudebního podkreslení.

Jo a ta pštrosí farma… o té jsem vůbec psát nechtěl. Nazdar.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *