Návštěva Ikey aneb kontemporální muzeum umění

Jistě prahnete po informacích. Přesněji po informacích o mně. A úplně nejlépe po informacích o mně a o mých úspěších či neúspěších týkajících se mého milostného života, což? Přestože je již dvacet minut po půlnoci, rozhodl jsem se vám jich několik (těch informací) sdělit.

Vězte, že dnes mě takřka celý den bolela hlava. Zčásti to mohl mít na svědomí odpolední příval práce, která však byla pouze soutěžní, a kterou jsem se rozhodl zpracovat až nebývale pečlivě. Pravděpodobněji za to však mohla změna tlaku, která zde proběhla v podstatě ze dne na den. Kupříkladu v neděli pršelo a byla z-z-z-zima. Zhruba dvacet minut. Pak zase vysvitlo sluníčko a tvářilo se jakoby nic. Mě ovšem nezmátlo, jelikož jsem se díval do googlu a tam psali, že je zima (dvacetčtyři stupňů pana celsia, pouze).

Tak či tak, víkend jsem prožil ve víru nudnosti a šedi. Tedy abych nebyl tak úplně absolutně přísný – v neděli jsem byl spolu s kolegy navštívit ikeu. Měli tam sice na dveřích napsáno „muzeum moderního umění“, ale mě to nezmátlo, jelikož vevnitř byly typické švédské výrobky, jen na nich chyběly cenovky. To vše bylo také vesměs nudné, v podstatě mě zaujalo skutečně minimum. Podrobnosti z výpravy jakož i fotografické materiály naleznete na mém blogu, který potají píši o mých malažských dobrodružstvích. Kdo nezná adresu, nechť hodí kamenem. Kdo nemá kámen, nechť zažádá o půjčku a kdo… eh.DSC02728

To se nám to malinko totento. Nevadí. Popojedeme. No tak alespoň malý aperitiv:

Jedním z mála vzrušujících okamžiků zmíněného víkendu byla návštěva muzea Pabla Diega José Francisca de Paula Juana Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruize y Picassa (ano, skutečně se takhle blbě jmenuje a hádám asi svého času nedostával příliš mnoho dopisů od nadšených přátel), což je takovej promiskuitní strejc v čapce, jehož tvorbu obdivují miliony a miliardy nechápou. Ano, namaloval přesně tři obrázky, které skutečně vypadají jako obrázky. Zbytek jsou malůvky čtyřletého dítěte s poruchou vidění. Leč, vzrušující na návštěvě muzea byl fakt, že bylo potřeba vložit tašku či batoh do úschovy.

Byl jsem zvědavý k čemu to je, poněvadž jsem žádný obraz krást nehodlal (vědom si toho co to bylo za patlala). Batoh mi byl odebrán a vložen do rentgenového tunelu. Na obrazovce jsem měl možnost pozorovat, kterak si všech mých osm sendvičů s kuřecím masem, které jsem připravil pro kolegy, užívá rentgenovic paprsků v plné radosti. Pak mi byl batoh vrácen. Ha! Nebyl! Batoh byl uschován s tím, že si mohu vyzvednout po návratu z muzea. Ó, kterak španělské (čti: logické)!

S výrazem přitroublého rumcajze jsem se tedy vydal postávat před obrázky. Celou dobu jsem však byl jako na trní. Nemohl jsem se zbavit nepříjemného pocitu, že mi tašková obsluha housky zcizí. Nakonec se tak nestalo, nicméně i přesto jsem byl z celého procesu mírně zklamán.

Dalším zajímavým okamžikem dne byla návštěva krmícího místa, kde však měli v anglické verzi jídelního lístku překlepy a gramatické chyby, pročež jsem tam odmítl jíst (je třeba být zásadový – jídlo si zásadně nedávám v podnicích kde si nemejou okna, mají plastové židle nebo překlepy v jídelním lístku). V čem tedy byla návštěva zajímavá? Na jídelním lístku se nacházela položka pod názvem „fried milk“, což jsem ihned usoudil, že bude malinko nesprávný překlad, takže jsem okamžitě nahlédl do lístku španělského a v něm, světe div se, se řečilo „leche frito“. Což bylo pozoruhodné, jelikož to také znamená „fritované mléko“. Jeden by wonderoval, což?

Jali jsme se tedy zeptat obsluhy, co to jako je. Bylo nám řečeno, že se jedná o zmraženou kostku mléka o velikosti dvakrát dva centiho metry, která je následně ufritována. Moc jsem nechápal jak to funguje a zda to obalují ještě v trojobalu nebo co, a chtěl jsem si to samozřejmě dát, navzdory mým výše zmíněným zásadám. Bohužel tento „dezert“ stál čtyři eura padesát, což mi za kostku mlíka o osmi centimetrech krychlových přišlo poněkud mnoho a kolegové se mi ani půleurem složit nechtěli. Tudíž jak chutná taková fritovaná kostka mlíka se již nedozvím, ale vy to zjistit můžete – máte-li doma fritézu, olej (stačí motorový), mléko, mrazničku, strouhanku a manželku, která po vás ten bordel uklidí, můžete to zkusit sami!

Ah, a co se týče romantického vývoje, o kterém jsem již dříve hovořil… Vězte, že malý vývoj zde je. Došlo na pozvání, které byla akceptováno, což mě učinilo velice šťastným, leč také mírně nervózním, jelikož to musím vše připravit a zorganizovat a poněvadž chci, aby to bylo perfektní, činí mě to ještě více nervóznějším. Takže abych to shrnul, jsem z toho mírně nervózní, ale zároveň se velmi těším. Tak.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *