Můj mentální stav je nejneobhospodářovávatelnější

S aktem výpovědi je to u mě jako s alkoholem – ani po užití většího množství se necítím mladší natož spokojenější.

Nevím jak ostatní lidé v tomto bohem zapomenutém státě, ale já osobně bych uvítal možnost oboustranných výpovědí na hodinu. „Ochranná lhůta“ je sice pěkná věc, ale brzdí ekonomiku – kdyby se totiž dalo snadno odejít, je velmi pravděpodobné, že bych už ve stávající společnosti nebyl. Ať už z důvodu, že bych byl dávno vyhozen právě na tu hodinu (pravděpodobnější varianta), či protože bych odešel sám, když mi přestali adekvátně platit.

Možná bychom také nepotkávali na české poště tytéž entity, české vlaky by jezdily čisté a v politice by… hmm, v politice by nejspíše byly úplně stejné kurvy jako je tomu doposud.

Ano, napsal jsem slovo kurvy. Neberte si to osobně.

Tudíž nebýt ochranné lhůty, dávno bych pracoval jinde, s větším entuziasmem než doposud a tlačil své nápady dál a hlouběji a polykal hromadu moudrostí, podobně jako to každou sobotu dělají sestry hiltonovic. Tím by se ekonomická situace země zlepšovala a HDP by rostlo. Takto pouze mrzutě stagnuje a například v produkci banánů nás už docela dávno předběhla třeba i Ekvádorská republika! Co bude dál??

Tatáž úvaha platí i pro mzdový systém, jehož systém zdanění a měsíční výplatní intervaly nepovažuji za příliš ideální. Ale to už je na jinou debatu, která nepatří do těchto mrzutých míst.

A jaký jsem dnes měl den, ptáte se? To by vás nezajímalo. Přesto vám to všechno sdělím. Ihned po příchodu do práce mě téměř všichni v místnosti vytočili jako bývalého ředitele novy, což mě rozladilo a musil jsem okamžitě odnést na oddělení humánních zdrojů vlastní krví podepsaný výpovědní list, neboť byl poslední den, kdy jsem tak mohl učinit, abych v zaměstnání nemusel setrvávat další nekonečenou věčnost a trpět pod ponským pilátem, jak by řekl kněz, pomatený stařík prodávající nový prostor či typická česká babička let osmdesátých.

Následně jsem se odebral na pozdní oběd, abych zjistil, že v místní jídelně zbyla už jen hromádka soli a okolo poházené tácky, tudíž mi nezbylo než jít sobě koupit rohlík do nedaleké pekárny. V pekárně se nacházela usměvavá slečna jistě mdlých mravů, jak jsem původně nesprávně odtušil. V dobrém rozmaru jsem slečně spolu s penězi za nakoupený tovar nabídl též romantickou večeři ve dvou, případně ve třech, kdyby měla hezkou kamarádku, která je alespoň z jedné třetiny tak usměvavá, jako ona sama.

Než jsem si stačil uvědomit ryzí hloubku svých slov a nemožnost platby za tak honosnou večeři, bylo již pozdě. Slečna zavětřila jídlo zdarma, které jsem ji neprozřetelně nabídl, a nabídku odkývala. Domluvili jsme se tedy na sobotu. Při smutném pohledu do portmonky na zbývající hejno stravenek mě přepadla myšlenka, že to bude asi chtít hodně alkoholu, aby slečně večeře připadala romantická. Inu což. Chybami se člověk neučí, to víme všichni už od doby nákupu svého prvního total gymu a kosmodisku.

Tudíž to byl v kostce zhruba a přibližně můj dnešní den. Navíc jsem o víkendu zjistil, že trpím závislostí na vlnkách s tiramisu příchutí (v každém balení je nůše pravého italského tiramisu, což kvalitu výrobku jen podtrhuje). Což je dobré, protože jsem tím překonal svou závislost na vlnkách citronových. Ale to vlastně stejně jen proto, že je přestali prodávat (zjistilo se, že nůše citronů v každém balení dělá některým lidem problémy při trávení). Mrzuté!

A co se dělo jinde?

Až v praze pojedete městskou hromadnou dopravou a budete si říkat, proč to v ní smrdí po směsi potu, skořice a jaru s citronovým aroma, vězte, že to je z důvodu zbrusu nové iniciativy dopravního podniku s názvem „za autobusy voňavější“. Obávám se však, že na to jdou z opačné strany – obvykle nesmrdí autobusy, ale jeho osazenstvo. Tudíž možná kdyby nemytým a smradlavým lidem rozdávali mýdlo a deodoranty, bylo by to užitečnější. Možná!

O tom, že (h)rozinky jsou v nejlepším případě zlo, v extrémním případě jako nahá margaret thatcherová, není potřeba diskutovat. Vědci nyní prokázali, že (h)ozinky jsou nebezpečnější než vteřinové lepidlo! Příznaky (h)rozinkové otravy jsou žíznivost, zvracení, průjem, křeče, později pak slabé nebo úplně chybějící vylučování moči! A kromě toho třeba psa mohou dokonce zabít rychleji, než zmíněné vteřinové lepidlo, které zabíjí během sekund!

Toliko novinek odjinud; to aby to snad nevypadalo, že to zde vedu jako nějakou egocentrickou selanku!

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *