Motivační obrázkové odpoledne a jiné renaultoviny

Věděli jste, že sloni jsou větší než měsíc? Z obrázku není bohužel zřejmé, zdali bodré ženě tanul na mysli slon indický nebo africký a jestli organizátoři myslili měsíc leden či například únor.

Představte si zbrusu nově vybudované dětské hřiště (rozuměj hřiště pro malé zvukyvydávající šklebáky), které si občané z blízkého okolí odsouhlasili, město jim z jejich daní postavilo, aby se na něm během pár týdnů objevila cedule s nápisem:

Hrát si dětem na hřišti přísně zakázáno.

Nemožné? Nesmysl? V Brně bohužel ne. Oželme fakt, že nápis psal hotentot z polské lidové republiky husákovým stylem a zkusme podržet minutu ticha za nebohé hřiště… Minutu? Ticha? To je pičovina samozřejmě. Podobně jako samotný nápad zakazovat dětem hrát si na hřišti a to jen z pouhého důvodu „nadměrného“ hluku, který byl prokázán – pozor – sepsáním petice! Hurá! Poukazovali na něj zejména geronti. Nechápu to. Senioři, kteří drtivou většinu dne stráví v městské hromadné dopravě brbláním nad drzou mládeží, která je nepustí sednout (namísto aby se slušně o místo dotázali), strefováním se ostrým hrotem své hole do nevinných šlapek nebohých spoluobčanů, popřípadě blokováním fronty v samoobsluze hledáním drobných (ano, skutečně lidé s kartou platební fronty nezdržují)… Penzisti, kteří tráví celý den cestováním pro rohlík o desetník levnější na druhý konec města nebo kontrolováním toho, co kdo vyhazuje do popelnice a jak často. Jak tito lidé zvládají ještě být doma a nechat se ohrožovat hlukem nebohých dětí, hrajících si na hřišti pro ně určeném, to skutečně nepochopím.

Taky vám přijde, že strkají nos (či hůl) do věcí, do kterým jim nic není? Že není pravda, co píšu? Že není pravda, že právě kvůli takovýmto lidem nyní platíme u lékaře poplatky navíc? Hmm.

Ale takhle je to v tomhle státě se vším – namísto logického řešení jakéhokoliv problému se udělá pouze částečné opatření, které obvykle nepomůže vůbec ničemu.

A jakpak asi tuto logiku – (nové) hřiště vs nesmím si hrát – chápou asi děti? Půjdou raději hrát si na vlakové nádraží, učit se tagovat vagóny nejen v html a brát drogy, protože život prostě saje [zde si představte odkaz na obrázek chlapce s panákem mlíka a medvídka se zavázanou paží sedícího opodál]?

S tématem zrušeného hřiště jsem se svěřil kamarádce, která se mi snažila vnutit nesmyslný argument, že přece „taky jednou budeš starý“ a ať jsem tolerantní neb staří lidé zasluhují úctu. Odvětil jsem jí, že v žádném případě není záruka, že zestárnu, ale že jsem přesvědčen, že většina důchodců byla také kdysi dětmi, a že nevidím jediný důvod, proč hromadně respektovat staré lidi, kór když se chovají jak kokoti.

Také jsem se jí optal, proč dle stejné logiky nejsou spíše ti důchodci tolerantnější, když už dětmi jednou byli? Dostalo se mi odpovědi, a že ve stáří člověk toliko nemyslí. Nemohl jsem, než souhlasit.

Od tématu smutného se přesuňme k tématu mrzutému:

A závěrem jedno vepřové domácí prasátko.

Sdílej tento článek

2 Responses to “Motivační obrázkové odpoledne a jiné renaultoviny”

  1. Masový Kašpárek says:

    Pane Sponka ale, ale. Vytvořit si pěknou fotomontáž a pak za ni vynadat důchodcům….
    Chtělo to aspoň rozostřit písmena na té ceduli.

  2. Kéž by! Kééž by! Fotokrám stejně nemám a v malování je to těžké vytvořit. Realita bohužel hovoří tuze mnoho smutně a mnohdy je až krutě ironická:

    http://www.sweb.cz/zidenicky.spravodaj/RMC_2/Petice_Slivova/Nechceme_deti.htm

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *