Mirabilandia – hlubší pohled na atrakce a park

Jak jsem slíbil, tak také plním a přináším trochu podrobnější pohled na Mirabilandii a zábavu v ní. Mirabilandia, pakliže jste to z předchozích článků ještě úplně nepochytili, je zábavní park, ve kterém jsme se po dva plné dny nacházeli.

Jak již bylo napsáno v článku jinde, Mirabilandia je největší italský zábavní park (oficiální stránky zde). Je docela překvapivé, že v Itálii existuje dále ještě celá řada podobných parků (více méně menších) či aquacenter (seznam viz konec článku). Rozhodně u nás něco podobného chybí, bohužel, myslím si, že když jsou lidé ochotni korzovat každý víkend ve všech nákupních centrech, určitě by obdobným způsobem dokázali zaplnit nějaký takový parčík.

Mirabilandia se nachází na severu Itálie v provincii Emilia-Romagna poblíž Ravenny a celoročně přitahuje na miliony návštěvníků. Byli jsme jedni z nich :-). Z ČR se do parku dostanete za přibližně 9-10 hodin jízdy vozem. Alternativně lze např. z Vídně či Bratislavy letět některou z nízkonákladových aerolinek za pár stovek (naposled jsem narazil na nabídku 160 Kč pro dvě osoby vč. poplatků při zakoupení dva měsíce předem) do Milána a odtud po vlastní ose buď vypůjčeným vozem či měhrodem (tipuji tak hodinka-dvě cesty maximálně).

Park se rozkládá na přibližně čtyřiceti hektarech z nichž 10 hektarů připadá na „vodní svět“ aka Mirabilandia Beach, což je umělá minipláž s vodními atrakcemi. Tam jsme se bohužel nepodívali, neboť byl počátek sezóny a voda ještě netekla a písek nepísil.

Sezóna v Mirabilandii začíná koncem března a končí v říjnu. Spolu s měnícím se obdobím se mění také otevírací doba. V chladnějších měsících je otevřeno pouze od desíti do šesti do večera po celý týden a v měsících chladnějších se otevírací doba zkracuje pouze na víkendy. Proto před návštěvou doporučuji zjistit konkrétní otevírací dobu, abyste nebyli překvapeni. Vše najdete na italských oficiálních stránkách, které jsou překvapivě pouze v taliánštině, takže slovník sebou.

Vstupné stojí pro dospělého na dva dny 26 a půl europeněz, což je necelých sedm stokorun a když si to vydělíte počtem atrakcí a možností absolvovat atrakci libovolněkrát v rámci oněch dvou dní, vyjde vám snad ta nejlevnější (nejen) adrenalinová zábava.

Parkoviště je velmi veliké a na celý den stojí parkování čtyři europeníze. Zaparkovat vám pomohou čtyři organizátoři, což je milé.

Pro méně chápavé (rozuměj více natvrdlé) – platíte jen jednou při vstupu, atrakce již jsou zdarma.

Pro bambini je tam nějaká sleva a pokud měříte méně jak sto čísel, máte vstup grátis. Což se zdá zajímavé, ale bohužel drtivá většina atrakcí má limit pro minimální výšku mezi 90-110 cm, takže byste se úplně všude stejně nepodívali. Zajímavé je, že shora atrakce omezené nejsou, ačkoliv si myslím, že kdokoliv nad dva metry už musí nutně mít problémy se do některých atrakcí na výšku vejít. Bohužel. Ale nezoufejte, nemusí to nutně být limitující, že na vás sedačka není dimenzována poznáte na atrakci velmi brzy, např. úderem do hlavy nebo podobně.

Další slevu lze získat, pokud se vám podaří sehnat alespoň dvacet devět dalších lidí. Pak můžete do parku skutečně zalevno na tzv. hromadnou slevu.

Park je vhodný také pro šklebáky, což je výhoda a oceníte to zejména, pokud nějaké vlastníte či vám nějaké vnutili. Pokud žádné nemáte, tak vás to akorát bude rozčilovat, neboť jsou všude a neustále něco chtějí, což poznáte zejména podle vysokého zvuku, který vydávají. A Italové své děti zrovna dvakrát nevychovávají, takže se setkáte velmi často s násilím, páchaných právě na rodičích, jejichž zdrojem jsou právě jejich odlitky.

Velmi častým fenoménem, se kterým se v parku setkáte, je chození pozadu, tzv. blemcavé couvání, které italové provozují bez ohledu na roční období či denní dobu. Většinou do něčeho nebo někoho vrazí, což jim ale moc nevadí, pro ně je všechno tutti, bene nebo allora.

A jak to chodí tedy v parku? Při vstupu obdržíte pěknou mapu celého areálu, ve které je vše ilustrováno pro zhruba pětileté jedince, takže pokud nepracujete u české pošty nebo českých drah, velmi rychle se zorientujete.

Co se atrakcí týče, je jich zhruba 40 (aktivních). Na pasívní sledování je zde atrakcí patnáct. Dále tu naleznete na dvacet restauračních zařízení, vč. mekyho donaldu a jiných fastfoodů a dvacet různých cetkoshopů.

Nechybí samozřejmě ani sociální vybavení, kterého je dostatečné množství a také například pečlivě střežená úschovna, kam můžete nacpat své drahocenné ostatky, popřípadě dítě, pokud se vám ho zželí.

Na samotné atrakce, pokud pojedete v květnu, nebudete čekat příliš dlouho, řádově méně než jednu minutu. Nicméně v plné sezoně se připravte na poměrně velký nervový záhul, což usuzuji z toho, že fronty tam mají řešeny „hadovitými“ dřevěnými ohrádkami

Jako velkou výhodu spatřuji fakt, že na atrakce můžete v libovolném množství lidí. Tj. pokud je vozítko pro čtyři osoby, pustí vás tam klidně sólo nebo prostě v menším počtu a to i v případě atrakce, kam se vejde až 8 lidí. Výjimkou je samozřejmě Katún, kde se dá připoutat až 20 lidí, nicméně v případě solo bedniček je to příjemné, že nemusíte prostor sdílet s otravnými italoameričany a poslouchat jejich neustále hlučné jé, túti, béne!

Téměř každá atrakce má v určitém místě umístěny kamery, tedy spíše aparáty foto, které vás vyfotí jak se zrovna ksichtíte v určitém momentě a po ukončení atrakce máte možnost si okamžitě foto zakoupit v krásné vytištěné podobě (možná i digitální, nezjišťovali jsme). Není bez zajímavosti, že fota jsou „umělecky“ upravena a mnohdy nevypadají překvapivě vůbec špatně.

Za foto však chtějí pět euro peněz, což je přece jenom dost. Trochu možná lituji, že jsem si neodnesl foto z Columbie, resp. Discovery, ale nějak jsem na to posléze zapomněl.

Kromě toho naleznete v areálu i různé obchody, kde se například můžete vyfotit v dobových kostýmech (za dvacet euro), které vám tam samozřejmě také nabídnou. Fota byla skutečně dobově vyhlížející, alespoň pokud mohu soudit.

Co se týče bezpečnosti na atrakcích, tak k žádnému zranění v našem případě nedošlo. Všude mají kamery a zaseknuté šklebáky podrobně monitorují, čili se v podstatě není čeho bát. Navíc před každou jízdou vás obsluha donutí sundat si kšiltovku, případně sombrero.

Samotné atrakce by se daly rozdělit na tři základní typy: velmi adrenalinové, adrenalinové a odpočinkové (rodinné). Nejvíce je těch odpočinkových, nicméně to ničemu nevadí, neboť i na nich si legrace užijete až až. Níže uvedu stručný popis ke každé ze zajímavějších atrakcí. Není to vyčerpávající, neb záměrně vynechávám ty jednodušší, ale pro základní přehled by to stačit mohlo. Řazeno abecedně.

24 ore di Mirabilandia

Tuto atrakci jsme si docela solidně oblíbili – jedná se o zvětšený model autodráhy, kterou znáte určitě z dětství. Tohle je akorát daleko zajímavější a to i přesto, že rychlost je omezena.

Funguje to prostě. Jsou vedle sebe dvě dráhy, na trati jsou k dispozici v každé dráze různá autíčka (ferrari, lamborghini a nebo myslím ford), do kterých se nasádlíte a stiskem pedálu pro rychlost valíte směrem kupředu po definované dráze.

I přesto, že dráha je předem daná, je nutno točit volantem, jinak bude autíčko zpomalené drhnutím o kolejnici.

Pohled na areál z výšky jest ohromující…

Skutečně to má své kouzlo. V pozadí šnek Pavel.

Ujíždí šílenou rychlostí…

Tady si vzpomínám, že jsme si udělali takové pózovací kolečko. Rozuměj, že jsme blokovali cestu dalším třem vozidlům, z čehož jejich šoféři neměli valnou radost. Trochu jsem si u toho připadal jako východní němec na návštěvě v cizině, nicméně nedalo se nic dělat, fotky bylo potřeba udělat!Bohužel se mi to také krutě vymstilo a to rovnou v cílové rovince. V místech, kde se štosují auta za sebe pro další uchazeče o skvostnou jízdu, se za mě zařadil nějaký italský mamrd bez řidičáku, aby do to něj za moment v plné rychlosti napral nějaký další mameluk italský a to takovým fofrem, že mě to poměrně soldidně odmrštilo na neexistující přední airbag a zpětným nárazem jsem si pohmoždil bederní páteř.

Kurevsky Zatraceně to bolelo. Ale žiji.

Z toho důvodu doporučuji obezřetnost a z vozidla co nejdříve vyskočit, pakliže se za vámi blíží nějaký umaštěný italoameričan.

Autosplash

Z této atrakce pochází již výše zmíněné společné foto. Jeli jsme ji hned několikrát. V podstatě se posadíte do takového lodního plechového autíčka, které vás vodním proudem veze vodním korýtkem. Zábavné, veselé, osvěžující.

V jednu chvíli projíždíte i falešnou myčkou, po které následuje sjezd aby vás to zanedlouho vyvezlo znovu nahoru a následoval sjezd větší, při kterém ten, který sedí první bude poměrně velmi mokrý.

Do lodičky se vleze až pět osob, což potom vypadá docela komicky a v hlubších korytech se takoví lidé celkem potápí a drhnou dno.

Blue River

Modrá říčka je vlastně takový tobogán, který jsme jako jediný z větších atrakcí nevyzkoušeli, neb se nám jevil krátký. V podstatě dostanete lehátko gumového charakteru a sjedete na něm padesát metrů dlouhý tobogánek. Navzdory lehké vodní mase zůstanete sušší, tedy pokud nevypadnete :-).

Columbia a Discovery

Princip atrakce spočívá v tom, že se připoutáte na jednu z dvanácti sedaček, které jsou okolo sloupu připevněny na pojízdném mechanismu, zakřičíte uáááá a jedete krutě rychle buď nahoru, nebo padáte volným pádem dolů. Oba sloupy mají totiž odlišné mechanismy, což dodává zážitku skutečně další rozměr (pochopitelně najednou jedete pouze jeden z nich).

Ač samotná atrakce není až tak strašidelná (teoreticky), samotné nervy hrají asi největší roli. V případě jedné jedete relativně pomalu až na samý vrcholek, kde nastane pauza, celkem silné syčení a následně volný pád. Nejhorší je, že nevíte kdy. Což je asi nejklíčovější, nervydrásající moment. A také je nutno zmínit, že pád je to skutečně volný = dostane vás spolehlivě ze sedaček.

Druhý typ zase působí na nervy tak, že vystřelení nahoru také chvíli trvá. Sice nějaká paní v řídící kukani pouští z audio kazety jakýsi odpočet tři dva jedna start, ale později jsme zjistili, že se jim nějak rozhodilo synchro a nahoru to valilo už při „dva“, což bylo přinejmenším překvapivé. Při vystřelení nahoru je nejzajímavější moment, kdy jste asi na vteřinu vytrženi ze sedačky předtím, než zase jedete dolů. Možná jsem se tam takhle plácal jen já, protože uzamykací mechanismus byl dimenzován pro lidi měřící max 185 cm a s mojí velikostí jsem tam byl poněkud volněji umístěn. Obsluze to ale nevadilo, takže jsem si i přesto velmi pěkne zajezdil.

Před začátkem jsme uvažovali, zdali je lepší se poblít, když jede člověk nahoru, nebo až dolů, ale nakonec jsme vyzkoušeli obě (i když ne hned ze začátku). Navíc se ukázalo, že blivno po této atrakci určitě není, což je jenom dobře, ale o adrenalin nouze rozhodně není. Dokonce bych řekl, že je ho o mnoho více, než na takovém Katúnu, a to už proto, že tam člověk jede sice rychle, ale v podstatě neví, zdali je nahoře, dole a ani kde má zrovna kalhoty. Na tomto výtahu však vše je tak nějak komorněji uspořádáno, tedy cesta nahoru, popř. čekání je napínavé a člověk to vše vnímá daleko intenzivněji.

Celkem vtipné je i pojmenování jednotlivých věží. Nejmenují se naštěstí twin towers ani WTC ride, ačkoliv by to bylo asi také veselé. Každopádně atrakce, která vás vystřelí nahoru, nese název Columbia (raketoplán, který se v únoru 2003 tragicky zřítil) a druhá, která vás pustí volným pádem dolů se zove Discovery (raketoplán, který se, pokud vím, zatím nezřítil). Asi by to ještě vtipnější bylo pojmenovat je naopak, ale nejspíše se jim ty nálepky nechtělo předělávat.

Abyste si udělali přesnější obrázek, přikládám ilustrační videa z youtube:

Columbia z vlastního pohledu.

Columbia ze země.

Discovery z pohledu ze země.

Discovery z vlastního pohledu.

Hned vedle obou věží se nachází opravdová letadla na stojáncích, docela vkusně umístěno, řekl bych.

Discovery při cestě dolů…

Totéž… Snímky skutečně nevypovídají o adrenalinovosti zážitku, pročež doporučuji výše zmíněná videa.

Eurowheel

Obří vyhlídkové koleso o výšce devadesáti metrů s tuším osmdesáti kabinkami (jsem líný je přepočítat). Jedná se o druhé nejvyšší evropské kolečko. Úplně nejvyšší mají tuším v něměclandu, pokud to tedy už dopytlíkovali a nejširší tuším v Irsku.

Kolečko v našem případě otevíralo až ve dvě hodiny odpoledne, takže máte čas se předtím v poklidu najíst nebo si oběd připravit do kabinky a sníst ho tam.

Všeobecně lze říct, že některé atrakce byly nedostupné v určitých časových intervalech, ale týkalo se to zejména kina, představení, živých muzikálů a právě tohoto kolca.

Na první pohled se jeví, že to jede docela pomalu, takže piánko, pohoda, ale nakonec je to taky docela slušný zážitek.

Pohled na kolco zdola. Bohužel si nešlo stoupnout lépe a udělat kvalitnější snímek.

Na tomto snímku je patrné, jak je celá konstrkce umně svázána liánami a drží tak celou bambusovou konstrukci pohromadě.

Do kola se nastupovalo postupně a asistovaly u toho tři italské slečny, kdy čtvrtá byla uvnitř a pravidelně přestoupila, by jarem a houbičkou vyčistila od turistů upatlaná okna. Práci jsem jí skutečně nezáviděl, protože jakmile jednou natoupila, musela čekat celé jedno otočení, než mohla přestoupit do další kukaně. A že to trvalo solidně dlouho!

Explorer

Explorer je horská dráha, nebo spíše drážička někdy z roku 1992, podle toho taky vypadá. Má sice pěkné klopené zatáčky, ale je situována na velmi malém prostoru a tudíž to zase taková zábava není. Štreka zabere všehovšudy 50 vteřin.

Pohled na přistání nějakých germánů.

Family Adventure

Rodinné dobrodružství spočívá opět podobně jako předchozí zmíněná atrakce v mini horské dráze, která v tomto případě sice vypadá trochu větší, ale v reálu je to skutečně tak na dvacet vteřin.

Nicméně je daleko vyšší než Explorer a adrenalin tam přece jen nějaký je, když už nikde, tak při brždění na konci, kdy vás to krásně přimáčkne na přední rantl. Opět se zde objevuje podezření na moji dentální teorii, kterou jsem vyslovil kdesi níže u Pakalu.

Ghostville

Městečko duchů. Z venčí to vypadá docela velké, původně jsem myslel, že to nebude jízda ve tmě, ale nějaká tématická projížďka v reálně vesternovém městě duchů. Nakonec se tedy ukázalo, že většinu času jedete ve tmě, občas se rozstvítí nějaké to strašilo a na konci jízdy do vás někdo (nebo něco?) šťouchne :-). Což mě asi jako jediné celkem vylekalo.

Není to úplně zlé, je to ale takový komornější zážitek.

Další snímek ze zmíněné duchařské atrakce.

Katún

Katún, již zmiňovaná asi nejoblíbenější atrakce, je umístěna do jakési Mayské tématiky, čertví proč.

Nahoře v pyramidce se nachází vstup k atrakci. Není bez zajímavosti, že na první místa se stojí extra fronta, která skutečně byla vždy plně obsazena, asi je pohled z předních míst velmi adrenalinový. Nám se první místa vystát nechtělo, už proto, že tohle byla jediná atrakce, na které mi bylo dost blbě a blivno. Naštěstí se snídaně ani jednou nešla podívat, co se to venku děje, ale i přesto jsem to riskovat nechtěl.

Každopádně navzdory tomu se jednalo o velmi unikátní zážitek, který mohu jen doporučit. V podstatě vždy, když jsme dojeli, se většina dětí rozeběhla znovu do fronty, aby mohli jet znovu.

Na tomto videu na téma Katún z předního pohledu italové ječí naprosto oprávněně. Mlčet se prostě nedá. Nebo dá, ale pak to není ono a ten zvukový katalyzátor tam prostě musí být.

Zde začíná poměrně strmý a rychlý sešup.

Mirabilandia Beach

Jedná se o přidruženou část parku, do které je však vstup pouze přes teplejší sezónu, takže v našem květnovém případě byla uzavřena.

Prakticky se jedná o různé tobogány a umělé plážičky. Určitě zajímavé zpestření, pokud tam jedete na celé dva dny a vyjde vám příjemné počasí.

Mirabilandia express

Okolo celého areálu vede dráha nadzemky, která překvapivě není nijak hlučná a doveze vás kam potřebujete. Nicméně jede poměrně gerontím tempem, takže nás to vyloženě nijak zvlášť nelákalo.

Vlak má dokonce i pěkné nástupiště.

Monosaurus

Tohle je vlastně taková horská dráha pro důchodce. Jedete v kouli, která symbolizuje vejce, a čučíte z okýnka na dinosaury (kvůli licenčním podmínkám se však atrakce musí jmenovat Monosaurus, neb výraz Dinosaurus si patentoval Hollywood).

Adrenalinovost zážitku však na sebe nenechá dlouho čekat. Ihned po usednutí do vozítka vás naplní obavami zejména přítomnost hasícího přístroje, který se v žádné jiné atrakci nenacházel. Což přinejmenším překvapí.

Leč, my měli pro strach uděláno a navíc jsme byli pojištěni, hehe! Já dokonce tak dobře, že kdybych z jezdícího vejce upad do hluboké vody a tam účinkem absence kyslíku zhynul bídnou smrtí, obdrželi by moji pozůstalí celkem částku kč 20 000 a dvě kila kvalitní šunky od kosti! Nuž, není nad dobré pojištění!

Celkový pohled na avantgardní kokón, ve kterém jsme se pohybovali.

Cesta byla zákeřná. Vedla sice rovně, ale v dáli můžete vidět poměrně rychle se blížící strmou zatáčku. Většinu důchodců už v této chvíli poměrně solidně řvala.

Další ilustrace naleznete v části Mirabilandia – část druhá.
Scuola di Polizia

Toto není atrakce, nýbrž show, která se koná jednou denně tuším kolem páté hodiny (což není důležité, patrně se to každý měsíc mění).

Umakartově vypadající kulisy slibovaly mnohé, ale plné pódium nás rychle přesvědčilo o tom, že se nejspíše bude na co těšit. A taky, že ano.

Prakticky atrakce začala tím, že se z hlediště vybrala velmiprsatá dívka a nějaký italský chlapec. Pochopitelně to bylo vše nahrané, páč takové prsa nikdo v okolí neměl ani zdaleka.

Následně, a to bylo docela nečekané, začali všichni dost zvláštně tančit a dělat u toho divné zvuky, podivné, leč italové si to vychutnávali. My jen nevěřícně zírali.

Každopádně pak to začalo. Chlapec jakožeukradl vozidlo policejní a jal se s ním odjet.

Následně se rozjela další vozidla, dav tleskal, hudba z amplionů dynamicky hrála a kaskadérská show mohla začít.

Nutno říct, že na scéně se objevilo hned několik druhů vozidel, počínaje osobními vozy, scootry, motorkami a konče tahačemi nebo tankem.

Další ilustrace naleznete v části Mirabilandia – část druhá.

L’lsola del Tesoro

Podtitulek by mohl znít show s ruským Petr Panem v hlavní roli.

Představení se odehrávalo na ostrůvku uprostřed jezírka v severní části Mirabilandie a zahrnovalo takovou zvláštní pirátskou show, která byla však zajímavá zejména z pohledu gymnastického.

Nehluboký bazének, do kterého v budoucnu blízkém budou padat osoby.

Vše začalo jakýmsi únosem sličné děvy v modrém oděvu, kterou se posléze snažili zachránit superman, pinkman (muž v růžovém), jakýsi pirát, neoprenoman (muž v neoprénu) a ještě jedna entita, kterou jsem poměrně dlouhou dobu považoval za robina hooda.

Pak se na scéně objevuje obávaný robin hood, který vlastně ale nakonec robinem hoodem nebyl. Jednalo se o Petr Pana, což nevím co je, ale něco mi říká, že do obrazu zapadá podobně blbě, jako robin hood, takže je to asi jedno. Jo a na mou obranu, původně měl ještě typicky robinohoodovskou kamizolku, čili bylo velice snadné si ho splést (a fakt, že neměl luk ni šípy není rozhodující, neboť v dnešní době se vše modernizuje, takže jsem předpokládal, že má někde schovaný taser nebo elektrický paralyzér).

Další snímky naleznete v části Mirabilandia – část druhá.

Niagara

Zde nevinně vypadající atrakce zvaná oprávněně Niagara funguje jednoduše tak, že širším vozítkem vyjedete nahoru a následně vás to pustí poměrně rychle do velkého množství vodní masy, která se po dojezdu rozstříkne do úctyhodné vzdálenosti dobrých třiceti metrů a zasáhne i kolemstojící turisty.

Existuje zde oprávněný důvod, proč si na tuto atrakci vzít pláštěnku (či zakoupit za euro pade přímo na místě). V opačném případě se připravte všechno oblečení rovnou sušit. Na snímku výše koráb po dopadu.

Pohled na celé monstrum.

Vžíííí směrem dolůů….

Kde to udělá šplouch…

A pokud zrovna nic nejede, tak čekáte, až pojede…

Ha! Už se vezou….

Už se to blíží…

A brutální šplouch! :-)

Pakal

Úplně první zážitek jsme prožili na této minihorské dráze zvané Pakal. A že to není ledajaká pakárna! Vozíčkem (jakoby důlním) vyjedete tak dvacet metrů vysoko a už se vezete. Celkem se to nezdá, ale je v tom poměrně legrace, hlavně 180stupňové zatáčky jsou skvostné, člověk má reálný pocit, že se zřítí.

Pěkné video z youtube na téma Pakalu najdete zde.

Pozn.: Na videu je pěkně zachyceno finální brždění, které je nejen otravné, ale taky dost nebezpečné na vyražení zubů. A opakuje se v pravidelných intervalech celkem čtyřikrát na konci jízdy.

Doba jízdy – jedna minuta dvacet pět vteřinek.

A pokud by někoho zajímala statistika, tak za hodinu je atrakce schopna při osmi vozíčcích obsloužit až 760 jízd!


Raratonga

Atrakce spočívá to v tom, že sedíte v lodi, jedete okolo a točením spouštíte vodní dělo, kterým se snažíte trefit do terčů. Zrádné jsou tam zatáčky, kde lze dělo natočit tak, aby bylo možno se trefovat buď do těch za vámi, nebo před vámi. S tím, že to samozřejmě vyjde vždy tak, že když můžete „střílet“ na někoho vy, tak on nemůže zrovna v tu chvíli na vás a naopak. Čili v důsledku skončíte poměrně solidně mokří :).

Mimochodem jely tam zrovna také dvě jeptišky silně důchodového věku a celkem si to užívaly. Nevím, zdali byly na nějakém tripu, ale očividně tam byl z vlastní a nikolivěk boží vůle. Zajímavé.

Rio Bravo

V této atrakci dostanete gumové vodní vozítko, kam se jednoduše posadíte a fičíte po umělém kanálu, který je však velmi pěkně vyveden, dokonce s umělými krokodýly a hrochy.

Část umělého kanálu z vnějšího pohledu.

Ještě jeden pohled zvenku.

Ilustrační video k Rio Bravo třeba tady.

Nutno podotknout, že italové na videu řvou úplně zbytečně, páč zase tak adrenalinové to nejni. Je to poměrně hodně odpočinkové a vody na váš šplouchá tak akorát.

A tady jsme zpět na gumovém voru a razíme si cestu říčním korytem.

Cestou potkáváme krokodýly, aligátory…

Nutno říct, že poprvé se Pavel navzdory mé hlášce „bacha, krokodýl“ otočil a šíleně se leknul, když na něj otevřel tlamu :-).

A toto je finální rovinka, kde se lodě štosují v takovém zásobníku, by postupně vyjely nahoru a jízda se opakovala. Vše se děje krásně automaticky, radost pohledět. Dokonce po pravé straně mají gumové čluny své vlastní a poměrně rozlehlé odpočívadlo.

Zásobník gumčlunů.

Sierra Tonante

Tato atrakce byla v době naší návštěvy již odstraněna. Bohužel. Podle obrázků a videí se však jednalo o celkem pěknou dřevěnou (!) horskou dráhu. Podle všeho byla odstraněna za účelem vybudování nové mega horské dráhy, která má být dokončena v roce 2009.

Podle všeho Mirabilandia disponuje značným dostatkem místa a důvody pro odstranění této dřevěné zajímavůstky nejsou známy.

Katapult

Další ze zrušených atrakcí. Pravda, zase tak skvělé to asi nebylo, neb to byl docela krátký vývrtkovitý zážitek, ale přece jen, škoda každé adrenalinové kapky :-).

Každopádně to alespoň svědčí o tom, že se park rozvíjí, mění, atrakce se přidávají, ubírají… Prostě to žije.

Nedělám si iluze, že existují v evropě parky daleko kvalitnější, lepší, hezčí, vyšší nebo třeba adrenalinovější, a to i v bližších lokalitách, než je zrovna Itálie. Nicméně je dobré vědět, co zrovna daný park nabízí, pokud zavítáte do jeho blízkosti, proto tento krátký přehled.

Další italské zábavní parky:

http://www.edenlandia.it/

http://www.luneur.it/

http://www.italiainminiatura.com/

http://www.gardaland.it/it/home.php

http://www.magicworld.it/

Italské vodní parky / aquacentra:

http://www.parcoaquatica.com/

http://www.lecaravelle.com/

http://www.aquapiper.it

http://www.hydromania.it/

http://www.acquaparkmonreale.it/

http://www.aqualandvasto.com/

A další s obdobnou tématikou:

http://www.fiabilandia.net/ (park pro šklebáky)

http://www.pinocchio.it/home.htm (park pro lite verze šklebáků)

http://www.parconaturaviva.it/ (spíše zoo)

http://www.zoosafari.it/ (spíše zoo)

A kam dál?

1. Všechno to začalo sáněmi, aneb cesta do Bechyně – díl první

2. Intermezzo – ein Temelin besuch

3. Cesta do Ravenny

4. Zábavní park Mirabilandia – část první

5. Zábavní park Mirabilandia – část druhá

6. Intermezzo u moře – Lido di Dante

7. Zábavní park Mirabilandia – část třetí

8. Mestre – aneb do Benátek co by šutříkem dohodil

9. Benátky – město turistů, holubů, lodí, stánků a falešných gucci bags

> 10. Mirabilandia – Hlubší pohled na atrakce a park

11. Návrat do země výchozí

12. Nezajímavosti a poznatky z cesty



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

mirabilandia
itálie zábavní park mirabilandia
zábavní park mirabilandia
zábavný park Mirabilandia
mirabilandia vstupné
mirabilandia park
park mirabilandia


Sdílej tento článek

6 Responses to “Mirabilandia – hlubší pohled na atrakce a park”

  1. pečlivě jsem si pročetla Vaše hodnocení Mirabilandie a skoro se vším bych mohla souhlasit.Výjimka:policejní škola:nešlo jen o nějaké kaskadérské předvádění bez ladu a skladu jak vyplývá z Vašich fotek a komentáře.Policajti tam totiž honili zločince a zločinec samozřejmě dlouho unikal než ho strážci zákona dohonili.Chybí Vám tam podle mého soudu např. fotka autíčka,které šplhalo po stěně vězení aby uniklo pronásledovatelům.Možná to Taloši v době Vaší návštěvy před začátkem sezony ošidili a tenhle moment tam nebyl.
    Na autodráze,která se Vám evidentně velmi líbila,jsem bohužel nebyla a dost mě to mrzí.Na druhé straně tam byla atrakce celkem zašitá (mimo hlavní trasu),ale výborná.Šlo o čertovské kotlíky,které se točily na dost velkém kruhu a kromě toho ještě kolem vlastní osy podle toho,jak jste s iho Vy sami roztočili (středový kruh uprostřed kotlíku,ve kterém jste seděli).Tahle nenápadná atrakce v sobě spojovala podle mého názoru všechno,pištěli jsme u toho daleko víc než na ostatních atrakcích(kluci i holky bez rozdílu)..Byli jsme na tom nakonec třikrát,ani Katún se nám tak nezamlouval.
    P.S.mám dotaz:co jsou to šklebáci???jsem přece jenom jiná věková kategorie než Vy a nějak jsem to úplně nepochopila….

  2. Cílem samozřejmě nebylo popsat celou scénu do podrobných detailů, takže v případě Scuola di polizia jsem taky nefotil úplně vše nebo jsem to prostě nestihl. To šplhací vertikální autíčko tam myslím bylo. Nutno však podotknout, že to úplně uceleně nepůsobilo a celá zápletka mi asi nějak unikla, možná i proto, že se to celé seběhlo poměrně rychle.

    Ty točící kotlíky jsme vynechali, no je to možná škoda, ale vzpomínám si, že jsme je viděli seshora.

    A šklebáci, šklebáci je takový bohulibý výraz pro vodlitky neboli menší/střední/neodrostlé děti.

  3. Lucinkapes says:

    Sierra Tonante byla odstranena z duvodu, ze v Italii byly zavedeny prisnejsi pozadavky na zabavni parky, potazmo horske drahy. Po konzultaci s techniky Mirabilandia usoudila, ze rekonstrukce soucasne drevnky by byla stejne nakladna jako stavba nove horske drahy. Ta pritom do parku prilaka diky masivni reklamne vetsi pocet navstevniku a navratnost investice tak bude rychlejsi.

  4. „Lucinkapes“ je tuze zajímavá přezdívka :-).

    Každopádně Díky za osvětlení a doplňující informace.

  5. děkuji za pěkné oživení vzpomínek. Byl jsem v parku ve stejném roce ve kterém jste napsal tento článek. Nedávno jsem si o něm na svůj blog také sepsal článek jelikož jsem čistě náhodou našel vstupenku. Kdyby někoho zajímal muj článek přikládám odkaz. A autorovi děkuji za pěkné čtení.

    http://blog.ijacek007.cz/minulost/zabavni-park-mirabilandia-leto-2008

  6. tereza says:

    zábavní park byl jeden zmých nejlepších zážitků doufám, že si to někdy zase zopakuju ta atmosféra a všechno bylo skvělé akorát nám nepřálo počasí což byla škoda, ale i tak jsme si to užily a vzpomínáme pořád na rok 2014!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *