Mirabilandia – část druhá

Mirabilandia den první, pokračování

Jak jsem naznačil na konci předchozího, prvního, dílu, rozuzlení klesání obřího kolosu se dočkáte až nyní. Nuže, pojďme honem do toho, ať můžete posléze rychle od toho. Ať už to znamená cokoliv.

Navážeme tedy na předchozí článek a budeme pokračovat v sestupném klesání.

Záběr autodráhy spolu s konstrukcí vertikálního kolotočového mechanismu.

Relativně podařený záběr celého Katúnu. Vespod je pak vidět Family Fun, což byla takové odlehčená horská dráha – zhruba za dvacet vteřin se člověk dogeglal do finiše, kde bylo největším překvapením opět brutální zabrždění. Skutečně jsem začínal mít dojem, že to designoval nějaký masochista, popřípadě majitel sítě obchodů s dentálními protézami.

Tohle již není ani zdaleka tak podařené, ani na to nekoukejte…

Dole stál jakýsi vůz, bylo potřeba jej vyfotit.

Brčálníkové jezírko, opět a zase, vcelku nic moc, že?

Následně jsme úspěšně sestoupili a z kola vystoupili. Nutno říct, že to bylo zábavné, příjemné a trošičku adrenalinové (zejména ve chvíli, kdy jsme kukaň nechtěně rozhoupali).

Po tomto zážitku jsme se vypravili na něco méně náročného. Atrakce se jmenovala Monosaurus a byla to takové horská dráha pro důchodce. Jedete v podstatě v takové kouli, která symbolizuje vejce, a čučíte z okýnka na dinosaury (kvůli licenčním podmínkám se však atrakce musí jmenovat Monosaurus, neb výraz Dinosaurus si patentoval Hollywood).

Adrenalinovost zážitku však na sebe nenechá dlouho čekat. Ihned po usednutí do vozítka vás naplní obavami zejména přítomnost hasícího přístroje, který se v žádné jiné atrakci nenacházel. Což přinejmenším překvapí.

Leč, my měli pro strach uděláno a navíc jsme byli pojištěni, hehe! Já dokonce tak dobře, že kdybych z jezdícího vejce upad do hluboké vody a tam účinkem absence kyslíku zhynul bídnou smrtí, obdrželi by moji pozůstalí celkem částku kč 20 000 a dvě kila kvalitní šunky od kosti! Nuž, není nad kvalitní pojištění!

Celkový pohled na avantgardní kokón, ve kterém jsme se pohybovali.

Zevnitř kokónu byl poměrně omezený výhled prostřednictvím mříží.

Viděli jsme monoptáky… (vydávali též zvuky!)

Či jiné monosaury…

Cesta byla zákeřná. Vedla sice rovně, ale v dáli můžete vidět poměrně rychle se blížící strmou zatáčku. Většinu důchodců už v této chvíli poměrně solidně řvala.

Leč jinak byl výhled z vozítka kulovitého tvaru poměrně hezký.

Lidé vám mávali ze břehu…

Další -saurus…

Pohled do skal.

Ten je býložravec, to je ok.

Hrozivě vypadající monstrum.

Kuk na mě!

Trochu vyjevený… Přece jen, tolik turistů.

Z kokónu bylo vidět i na eurowheeel.

A na Niagaru.

Mini potůček.

Po zběsilé jízdě v monosauru byl čas na školu policejní, od které jsme zatím netušili, co máme přesně čekat. Umakartově vypadající kulisy slibovaly mnohé, ale plné pódium nás rychle přesvědčilo o tom, že se nejspíše bude na co těšit. A taky, že ano.

Po cestě jsem se ještě pokusil vyfotit anonymní dívky na gumovém voru.

A tady jsme již ve škole policejní. Prakticky atrakce začala tím, že se z hlediště vybrala velmiprsatá dívka a nějaký italský chlapec. Pochopitelně to bylo vše nahrané, páč takové prsa nikdo v okolí neměl ani zdaleka.

Následně, a to bylo docela nečekané, začali všichni dost zvláštně tančit a dělat u toho divné zvuky, podivné, leč italové si to vychutnávali. My jen nevěřícně zírali.

Každopádně pak to začalo. Auta se rozjely, dav tleskal, hudba z amplionů dynamicky hrála a kaskadérská show mohla začít.

Nutno říct, že na scéně se objevilo hned několik druhů vozidel, počínaje osobními vozy, scootry, motorkami a konče tahačemi nebo tankem.

Nechyběli ani motocyklisti v kopuli, to bylo skutečné pokoukání (asi jediné místo, kde rád cyklistymoto vidím, neb tam nikoho krom sebe nemohou ohrozit – jestlipak existuje také podobná kopule pro kamiony?).

Na střeše byl mini vrtulníček, kterého později sejmuli bazookou.

Detail heliho koptéry.

A to jsem zapomněl, vlastně se objevil též traktor! :-)

Jezdilo se také po dvou kolech, nutno říct, že skutečně velmi zručně.

Brm brm….

Vrůůůům.

Tady byla nějaká otočka… A v pozadí byly různé skokanské epizody motocyklové

Jako celkem velké překvapení se mi jevil moment, kdy z ničeho nic se objevila dvě lana a znich slanili dva závodníci rovnou do publika…

… aby následně vpluli do scény a jali se vozidla říditi…

Dokonce i smysl pro humor se projevil a vozítko policejní se rozpůlilo vlivem tlakové vlny způsobené trinitrotoluenem.

Nechyběly nefalšované výbuchy, exploze či detonace.

A také se objevilo lamborghini po solidní explozi.

V dáli můžete vidět cyklistumoto, který letí vzduchem neznámo kam.

Tento řidič byl poněkud odvážnější, vozidlo nechal jet a sám vystoupil, by divákům zamával.

Vozidlo přitom bylo v neustálém cirkulárním pohybu…

Dokonce i hořelo…

… a uplatnění našel i hasící přístroj.

No jo, to není jen tak, parkovat u benzínové pumpy.

Také filmové vození se na kapotě nám bylo předvedeno.

A dokonale padnoucí parkování ze smyku.

Zrovna zde je vidět kvalitní smyk těsně před koncem.

Na kapotě vozu, který jede na dvou kolech se z úsporných důvodů vozilo spousta protagonistů, přeci jen, ropná krize se dotýká též států italských.

Detail protagonistů na voze.

A ještě jednou.

A nakonec si všichni opět tradičně zazpívali a zatančili.

Po velkolepé show jsme se přesunuli na ostrůvek v severní části Mirabilandijního jezírka, abychom vychutnali pirátskou show, která byla však zajímavá zejména z pohledu gymnastického.

Nehluboký bazének, do kterého v budoucnu blízkém budou padat osoby.

A ještě kompletní záběr.

Vše začalo jakýmsi únosem sličné děvy v modrém oděvu, kterou se posléze snažili zachránit superman, pinkman (muž v růžovém), jakýsi pirát, neoprenoman (muž v neoprénu) a ještě jedna entita, kterou jsem poměrně dlouhou dobu považoval za robina hooda.

Pinkman padá ze židle dolů do vody.

Stále padá…

Další z mnoha pádů.

Zde se na scéně objevuje obávaný robin hood, který vlastně ale nakonec robinem hoodem nebyl. Jednalo se o Petr Pana, což nevím co je, ale něco mi říká, že do obrazu zapadá podobně blbě, jako robin hood, takže je to asi jedno. Jo a na mou obranu, původně měl ještě typicky robinohoodovskou kamizolku, čili bylo velice snadné si ho splést.

Všechny postavičky v celé parádě.

Sedm statečných i s kapitánem.

Petr Pan alias nějaký ruský gymnasta se jal vyšplhat na nejvyšší část stěžně.

Aby následně upadl do vody dole. Někde z toho mám též video, ale není to zase tak super, naživo je to daleko lepší.

A tady jsme už zpět na gumovém voru a razíme si cestu říčním korytem:

Cestou potkáváme krokodýly, aligátory…

Nutno říct, že poprvé se Pavel navzdory mé hlášce „bacha, krokodýl“ otočil a šíleně se leknul, když na něj otevřel tlamu :-).

A toto je finální rovinka, kde se lodě štosují v takovém zásobníku, by postupně vyjely nahoru a jízda se opakovala. Vše se děje krásně automaticky, radost pohledět. Dokonce po pravé straně mají gumové čluny své vlastní a poměrně rozlehlé odpočívadlo.

Pohled na ty, kdo vás pronásledují.

Výhled na odpočívadlo gumolodiček (dole) a dráhu Katúnu.

Pohled na Katún.

Zásobník gumčlunů – obrázek si představte otočený o devadesát stupňů doprava, případně nakloňte trošku hlavu doleva, efekt bude podobný.

Po gumových lodičkách jsme plynule přešli na Niagaru, která nabízí skutečně kompletní sprchu zdarma.

Vžíííí směrem dolůů….

Kde to udělá šplouch…

A pokud zrovna nic nejede, tak čekáte, až pojede…

Ha! Už se vezou….

Už se to blíží…

A brutální šplouch! :-)

Kromě zmíněných atrakcí jsme zhlédli část živého muzikálového kousku, který nebyl vyloženě špatný a navštívili 4D kino. 4D kino přidává kromě 3D brýlí také další rozměr v podobě vody, kečupu, vibrací a foukání. Sedačky se s vámi sice nenaklánějí jako je to u jiných typů, ale solidně se rozvibrují (občas v poněkud nevhodný moment, ale aspoň se zase leknete). Dále na vás fouká poměrně přesvědčivý vítr a občas šplouchne voda, případě vás polejou kečupovitou břečkou, která symbolizuje krev.

Byli jsme na představení, kde se proháněli žraloci, dinosauři a jiní monokřídovci. Nebylo to zlé, ale bohužel mě z 3D brýlí bolí zrak, takže zase tak úžasné to nebylo.

A to byl pomalu konec dne prvního. Naše očekávání Mirabilandia dozajista naplnila, byť faktem zůstává, že se dají všechny zajímavé atrakce stihnout už první den, takže na den další vám zbudou různá představení, méně adrenalinové atrakce, případně opakování atrakcí již známých.

Je však nutno také zdůraznit, že byl počátek sezony. Chyběla velká atrakce Reset Anno Zero, což má být snad nějaká live hra, dále nebyla otevřena Mirabilandia Beach a podobně, čili také dost záleží, v jakém období se tam člověk zjeví.

V další části se dozvíte, co se stalo v den druhý :-).

A kam dál?

1. Všechno to začalo sáněmi, aneb cesta do Bechyně – díl první

2. Intermezzo – ein Temelin besuch

3. Cesta do Ravenny

4. Zábavní park Mirabilandia – část první

> 5. Zábavní park Mirabilandia – část druhá

6. Intermezzo u moře – Lido di Dante

7. Zábavní park Mirabilandia – část třetí

8. Mestre – aneb do Benátek co by šutříkem dohodil

9. Benátky – město turistů, holubů, lodí, stánků a falešných gucci bags

10. Mirabilandia – Hlubší pohled na atrakce a park

11. Návrat do země výchozí

12. Nezajímavosti a poznatky z cesty

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *