Mestre – do Benátek co by šutrem dohodil

Ano ano, Mestre. Městečko nedaleko Benátek, přibližně patnáct minut jízdy dopravním prostředkem, nebo jak by řekli lidé němečtí – jeden kočičí skok.

Strávili jsme v něm všehovšudy čtyři dny, tedy v podstatě závěr dovolené. V průběhu jsme samozřejmě navštili Benátky, o kterých se dočtete později.

Nebudu se rozepisovat, že Mestre leží na severu Itálie, neb je to poněkud zřejmé z předchozího odstavečku a pokud náhodou není, pak vězte, že Mestre je městečko na severu Itálie, do kterého jsme dorazili z Ravenny za nějaké dvě a půl hodiny cestou necestou a ještě jsme se stihli vykoupat, tedy spíše Pavel, mě se vodní masu už příliš navštěvovat nechtělo.

Navíc se nám nepodařilo ukořistit lehátka a byť bylo před sezonou, ani paní, která jich tam hlídala snad sto, nám dvě prostě nemohla na hodinku půjčit (a to nikde nikdo neležel!) Za půjčení si navíc řekla o šestnáct euro, tak jsme si jenom poklepali na čelo, vysvětlili paní, že asi upadla ze židle a praštila se u toho ještě o to lehátko.

Nuž zbytek jsme proleželi v písku a kochali se škorpiony prohánějícími se kolem nás. Půvabné.

Tedy Mestre. Výběr na tuto lokalitu vzešel z logické úvahy, že v Benátkách nelze parkovat, pakliže nemáte parník, člun, veslici nebo alespoň kajak. Ani parník, člun, veslici ni kajak nám nebyl k dispozici, pročež jsme se rozhodli z Mestre cestovati měhrodem, neboli MĚstskou HROmadnou Dopravou.

Ale nepředbíhejme! V Mestre jsme měli rezervován B&B Happy Rooms neboli Bed and Breakfast Happy Rooms, volně by se to dalo přeložit jako bydlení v panelovém domě italského typu bez snídaně. Ale nebylo to tak zlé, jak se to jeví. Byla to prostě garsonka a nebýt hlučné ledničky přímo v místnosti, hlučných italských sousedů, periodicky se spouštějícího čerpadla, zbytků flóry, které nám oknem lítaly do pokoje, zvláštního uspořádání pohovek a tuze měkkých matrací, bylo by to prostě skvělé bydlení!

Takže vlastně to asi tak super nebylo. Inu, kdoví, ale na přespání to stačilo.

Noční rozzrněný pohled na panelový dům, ve kterém jsme rezidovali. Každá bytová jednotka měla pěknou bytelnou vnější roletu, kterou když jste totálně zatáhli, vytvořila se uvnitř absolutní tma. Krásné. Není bez zajímavosti, že většina italských domů měla právě tento typ plechové rolety, popřípadě klasické okenice (u starších domů).

V pokoji s námi permanentně bydlel tento člověk.

Měl neustále takto modrý výraz… V pozadí můžete vidět hlučnou ledničku, vlevo pak postel a pohovku (není na snímku).

Vstupní brána do komplexu.

Kočka domácí, která však žila venku, oči jí takto svítily permamentně.

Bar, ve kterém jsme po dobu pobytu v Mestre pravidelně rezidovali. V Baru neuměli pořádně míchat nápoje, ale dokázali si za ně účtovat horentní sumy. Ale o to hezčí obrázky malované měli na stěnách.

Co však je nutno vyzdvihnout jako enormní plus je fakt, že ve všech restauracích i barech, které jsme navštívili, bylo zakázáno kouřit! Jednoduše skvělé dýchatelné prostředí. Už aby se rozhoupali i místní pašíci političtí a prosadili zákaz též u nás.

Podobně nekvalitní snímek interiéru baru.

Vobrázky pionýrů a nějakých taliánů.

Bar.

Při hledání vhodných putyk v Mestre jsme narazili též na kostel a u něj spící postavy. Zkoušeli jsme do nich šťouchat klackem, ale nepohnuli se. Asi nějací fanatičtí příznivci, kdoví.

Pak si takhle jdete po via tuttifrutti v Mestre a najednou bác ho! Váha! Pravá, nefalšovaná a patrně funkční modrá váha. Ano, správně. Váha. Skutečně jsme ji tam nedosmýkali my, ale necházela se tam již v době našeho příchodu.

Detail váhy. A kdo přijde na důvod jejího umístění v nočních hodinách v ulicích stotisícového města, získá písemnou pochvalu ode mě samotného. Své tipy můžete psát do komentářů níže.

Poslední den jsme k míchaným drinkům dostali od barmana též nějaké čipsy a do zavináče balenou rybu.

Což mi připomíná nevalný gastronomický zážitek z téhož dne odpoledne, kdy jsme vyhledali v centru Mestre restauraci, abychom sebe nasytili a mohli fungovat dále. Jak se později ukázalo, sycení italským jídlem v dané restauraci nedopadlo úplně dle představ. Pavel si objednal platýze nevalné chuti a se spoustou kostí a já si dal zeleninovou polévku, ve které plavaly mořské potvory jako chobotničky a takové ty placaté válečky s tykadélky. Polévka měla gulášový základ a chutnala jako naředěná gulásová polévka s mořskými potvorami bez chuti. A jako hlavní chod jsme zvolil grilovaný steak s bramborami (chutnaly jako z ohně). Steak byl tak akorát, ale to bylo to jediné. Za třicet euro skutečně nic moc gastro zážitek. V Rialto restaurante na Veveří v zatáčce jsem za to mohl mít chutnou polévku pro dvě osoby.

Nu což, chybami se člověk učí, pročež příště jdeme do KFC.

Nabídka z baru, kde neuměli míchat drinky.

Po odchodu z baru jsme vždy ještě navštívili nonstop, který se nacházal poblíž našeho ubytování. Za barem byla vždy nějaká asijská ženština, v zadní místnosti sledoval televizi její patrně manžel a po baru běhal malý asijský chlapec nevalné velikosti a slabých hlasových projevů (na fotce). Inu, ideální místo pro děti. Já si jako malý hrál obvykle pouze na sídlišti s kamarády, ale jako největší rozdíl spatřuji fakt, že o půlnoci jsem už obvykle tvrdě spal, na rozdíl od tohoto šklebáka.

V Mestre jsme tedy setrvali cirka dny čtyři a v průběhu jsme navštívili Benátky, o kterých se rozepíši v článku dalším.

Jen tak mimochodem, doručení pohledů, které jsem do schránky vhodil v Mestre někdy v pátek, zabralo italské poště všehovšudy tři pracovní dny. Jsem překvapen! Zejména tedy, že česká pošta pohledy nezanechala v některém z tunelů, jak je jejich běžným zvykem.

A kam dál?

1. Všechno to začalo sáněmi, aneb cesta do Bechyně – díl první

2. Intermezzo – ein Temelin besuch

3. Cesta do Ravenny

4. Zábavní park Mirabilandia – část první

5. Zábavní park Mirabilandia – část druhá

6. Intermezzo u moře – Lido di Dante

7. Zábavní park Mirabilandia – část třetí

> 8. Mestre – aneb do Benátek co by šutříkem dohodil

9. Benátky – město turistů, holubů, lodí, stánků a falešných gucci bags

10. Mirabilandia – Hlubší pohled na atrakce a park

11. Návrat do země výchozí

12. Nezajímavosti a poznatky z cesty



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

z mestre do benátek


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *