V zásadě stejně jako každý jiný běžný d-e-n. Člověk má občas pocit, že věci kolem něj jsou normální. Přitom tomu tak téměř nikdy není a stačí velmi málo, abyste si to zase připomněli. Stačí například, abyste v čekárně v televizi zaslechli otázku „dala byste své dceři transfúzi krve, kdyby jí šlo o život?“ Otázka byla směřována na nějakou ženštinu, která patřila k jehovistům a odpověděla rázně v duchu předepsané slepé víry „ne“. Dcera vedle ní se rozbrečela.

Je mi z takových situací smutno. Je mi smutno z té paní, kterak pojala tuto zmatenou víru způsobem, kdy dokáže rozklepnout srdce někoho jiného, někoho blízkého, stejně bezcitně jako skořápku vajíčka, kterou bezmyšlenkovitě všleháváme do polévky života. To je podivná metafora, plně si to uvědomuji. Raději tento článek zařadím ještě do kategorie Podivnosti… Tak, a je to.

Ale na druhou stranu mě občas potěší, že existují lidé, nesobečtí jedinci, kteří pravidelně třeba darují krev, jež v hypotetické budoucnosti pomůže tuto holčičku zachránit, když jí vlastní matka pomoci chtít nebude.

Podobné je to třeba s politikou. Opět se blíží nějaké tzv. volby. Když jdu kolem plakátů vesměs křenících se korpulentních nebo slizkých ksichtů či jejich čeledínů, je mi z toho blivně smutno. Živě si představuji, kterak takový politik na otázku „proč jste se dal na politickou dráhu?“ odpovídá lakonicky „prachy a moc přeci.“ Jenže to bychom museli žít v úplně jiném světě. A ač v našem státě na tuto otázku neexistuje jiná relevantní odpověď, dozvíte se řadu úplně tristních důvodů, proč se ten či onen činitel stal tím, čím zrovna je a proč krade zrovna tam, kde krade.

Dobří politici totiž z politiky odešli. Brzy zjistili, že proti proudu se jít dlouho nedá a sednout ke špinavému (po)zvrácenému korýtku se jim z toho či onoho důvodu nechce. Přitom z medvěda by vždy zbylo dost i pro ně.

Bylo by potřeba ty existující naházet do vltavy a začít od nuly. Jenže… nestane… jiný stát… etc. opakoval bych se a to já nerad.

Možná je to vše způsobeno historickými důvody. Což je v podstatě eufemismus pro neschopnost dělat věci jinak. I proto se například dálnice pořád staví velmi úzké, velmi drahé a nepříliš trvanlivé. I proto dodnes není v jisté dnes již nadnárodní IT firmě pořádný intranet a hnijící jádro zmrdů se tam spolu s feťáky rozrůstá jako renální karcinom okrové barvy. Marně na to můžete upozorňovat. Ryba jednoduše smrdí od hlavy a i banda zmrdů má kolem sebe svůj ochranný kruh. Podobnost se zmíněným nádorem není tak úplně náhodná – ten má kolem sebe totiž také pouzdro složené ze stlačené ledvinové tkáně a zánětlivých buněk. Jedná se však o pouzdro falešné, které poskytuje pouze licoměrný pocit bezpečí do doby, než se do něj podívá ostré oko skalpelu, což je nejčastější a nejúčinnější řešení.

Možná by si někteří takymanažeři mohli vzít příklad právě z medicíny. V případě zmíněné ledviny se nejčastěji odstraňuje nejen celá ledvina, ale také část okolní tkáně, protože prostým okem nelze poznat, kam až nádorové buňky zasáhly. Podobně se prozřetelně také odstraňují uzliny v blízkosti, protože ty mohou být v budoucnu zdrojem nového bujení.

Ledvina není plíce a žít bez ní se dá. Stejně tak i firma by bez ní fungovala, velmi rychle by se zotavila a dosáhla daleko lepších výsledků. Možná, říkáte si. Já jsem o tom přesvědčen. Musím.

And now for something completely coherent, hey? Not a chance!

Ale něco pozitivního závěrem přece jen bude:

Taková obyčejná čerpací stanice s neobyčejným televizním komentátorem: 

YouTube Preview Image
Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *