Láskou proti hmotnosti

Staří římané věřili, že zrzaví lidé se po smrti promění v upíry. Chtěl jsem začít něčím chytrým, to jen kdyby vás to zajímalo. Ono to vlastně není vůbec chytré, přestože se samozřejmě jedná o pravdivé tvrzení – nebo snad prokážete opak?

Máme tady zase prvního. Fok. Zbrusu nový měsíc, který však velmi vypadá jako solidně použitý. S měsíci je to v této zmei podobné jako s chlebem … No jo mám tam překlep, ale vracet se nebudu. NEBUDU. To raději ten celý odstavec napíši znovu. Neprovokujte mě, nebo to fakt udělám… Jak chcete!

Máme tady zase prvního. Fok. Zbrusu nový měsíc, který však velmi vypadá jako již minimálně jednou použitý. S měsíci je to v této zemi podobné jako s chlebem… Spokojeni? Ano, lehce jsem to přefrázoval. Proč? Protože mi to přišlo jako dobrej nápad. Ano, nápad. Tak.

Dnes jsem si po obědě šel mírně zdřímnout. Jen na třicet minut. Když jsem se po třech hodinách vzbudil, bylo mi mírně mdlo. Především z těch snů, které se mi udály. Zdálo se mi něco dost hrozivého, pak něco dalšího hrozivého, kamsi jsem cestoval a bylo to velice vyčerpávající, nakonec jsem se probudil z toho snu do svého pokoje, který prohledávali zloději nebo policisté (těžko soudit) a povídali si o mě jako bych tam nebyl. Přitom já tam byl, jen jsem se ještě neprobudil. Když jsem se konečně probudil, nebyli v mém pokoji ani cistépoli, ani zloději, ani jsem nikam necestoval, pouze oknem prosvítalo světlo z otáčejícího se automobilu. Oddechl jsem si, přestože vlastně nevím proč, jelikož probuzením do tohoto současného života jsem si dvakráte nepomohl.

Poslední věta by mohla někomu vyznít tak nějak pesimisticky. Je tomu rozhodně tak a důvodem budiž 468 specifických věcí, které jsem poctivě sepsal a očísloval.

Dospěl jsem k přesvědčení, že jsem se v životě překlopit do fáze, kdy touha po movitých věcech je menší, než touha po dokonalé lásce, souznění a takových těch obdobných kravinách, co se obvykle hledaj nebo vykreslujou v romantických čikflicích s hjů grentem. Proč? To je jednoduché – poté co jsem zjistil, že mi na zahradě nikdy nebude tryskat ropa, že nobelovu cenu za medicínu už nezískám, kytáru jsem si nekoupil kvůli ní a zpívat mi taky nějak moc nejde – je nepravděpodobné, že by vůbec mělo smysl po tak vágních a nepodstatných materialistických výdobytcích vůbec prahnout, je tak? Jistě, že je tak.

Když jsem byl malý (necelé dva metry vysoký), věřil jsem, že do svých třiceti budu milionářem. A bůh i ty další pohádkové postavy vědí, že jsem se snažil pro to i něco dělat! Pravidelně jsem třeba každý rok vsadil sportku, takřka každý den za posledních dvanáct let kontroloval stav na bankovním účtu a v neposlední řadě jsem pravidelně odpovídal na e-maily, ve kterých mi afričtí inženýři nabízeli svá neomezená bohatství a půl nigérijských princezen k tomu! Nic se nesetkalo s úspěchem a tudíž nezbývá než konstatovat, že jsem v tomto směru selhal. Ale pochopitelně než tvrdit něco takového veřejně, je lepší říci, že se „nacházím ve fázi“, kdy pro mě bohatství ducha je podstatnější než bohatství hmotna. Hmm… Placaté, ale co se dá dělat.

O čem jsem to však dnes chtěl hovořit. Á! Ano, o hledání té pravé lásky. Hmm. Přestože vztahy s ženami v této zemi jsou trvanlivé asi jako zaručeně nerezové lžíce z teska nebo sada hrnců z předváděcí akce, bude potřeba se přes to asi přenést a zahájit budování hnízda, jelikož… Ale komu to tady budu nalhávat! Na rozdíl od mnohonásobných komatózních vaginálních orgasmů existuje pravá láska pouze ve filmech. Zjistil jsem to, když jsem si dnes ve 23:38 nařízl rohlík (to není eufemismus, no worries) a namazal jeho obě strany taveným sýrem nevalné chuti a posypal kolečky salámu pochybného původu a smutně jej zkonzumoval.

Chtěl jsem do toho nějak zakomponovat malinko humoru, ale to se mi asi moc nepodařilo, přestože ten odstavec po sobě nebudu číst, to po mě nemůže nikdo chtít, to dá rozum, takže vlastně nevím co v něm přesně je či bylo, ale humoru jednoduše pramálo.

Napsal bych vám zde tedy něco veselého, elč… tedy leč, nic mě nenapadá. Fakt ne. Můk živo… kurva už do piči s těma překlepama fak! Můj. život. Můj. život. Můj. život. To byl jen trénink, tak: Můj život byl v posledních dvanácti hodinách nepříliš zábavný, tudíž abych vydoloval něco zábavnějšího, musil bych loviti ve vodách vzdálenějších a to už můj hipokampus dnes nezvládá, jelikož je unavený.

Alespoň bych vás mohl zaujmout nějakými fakty. Hmm, tak třeba:

  • Elektronické vibrátory přestanou po atomovém výbuchu fungovat! Proto se vyplatí investovat do klasického kvalitního silikonového dilda, protože člověk nikdy neví, však?
  • Ženy nejčastěji schovávají svůj pasivní nástroj lásky (huh, čti: vibrátor) do dutého medvídka (hmm, to by možná vysvětlovalo, proč 35% dospělých britů stále spí se svým medvídkem) a jejich maminky pod ložní prádlo do skříně. Hmmm, obojí je velmi logické!
  • Pouze 12% internetových stránek je čistě pornograficky zaměřených! Tedy jen necelých 25 000 000 webových adres obsahuje slečny, pány a zvířátka v avantgardních pozicích! Toto mě učinilo velmi smutným. Zároveň by mě celkem zajímalo, kdo to zjišťoval a jak obsah všech těchto stránek kontroloval. Možná na to měli tým sestávající ze studentů technických vysokých škol.
  • Když sledujete někoho, koho máte rádi, přesněji – koho milujete, vaše zorničky se rozšíří o 45%! Doporučuji vyzkoušet, předminulý týden jsem to testoval na kachně se švestkovým zelím a jedné dlouhodobé přitažlivé kamarádce. Fungovalo to pouze u té kamarádky.

Tak, a pokud by to někoho zajímalo, toto jsou poslední písmenka této věty i tohoto zápisku.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *