Překlepy v titulku jsou ryze záměrné a dilla vznikla sloučením slov delvita a billa (a nikoliv debilní Billa, jak se někdo domníval), stejně jako se tomu stalo v reálu. V naší lokální http proxy delvitě (nyní dille) totiž prodávali vždy shnilé ovoce a zeleninu. Zejména večer – přišli jste unaveni z práce nakoupit moc tuze velkých dobrot a doma jste i u rajčat tzv. I. jakosti po otevření izjistili, že jsou nahnilé. U okurek totéž. Hrozny jste nikdy nekoupili, protože byly 1,6x dražší než jinde a většina ostatních věcí hnila již od pohledu. Zkoušel jsem na toto téma celkem několikrát diskutovat s obsluhou a dozvěděl jsem se perly jako „ale vždyť to shnilé se taky musí prodat, né? nebo „a co je vám do toho?“. Do toho mi vždy bylo, že spadám jako klient do spádové oblasti téhle prohnilé prodejny, která se sto procentně pyšnila logem PRAMEN ještě hrubě dlouho po socíku…

Uff, ale o tomhle jsem psát nechtěl. Chtěl jsem pouze zmínit, že po zdillovatění delvity se v prodejně nachází čerstvé pečivo i v šest (!) večer, personál se lehce obměnil a zdá se mi, že i vedoucí je jiná (ale to je jenom domněnka) a po shnilém ovoci či zelenině dnes nebylo ani páry. Pravda, sice objednali melouny v září, při patnácti stupních celsia, ale to už je celkem detail.

Kyborg (syn mé šéfové) šel poprvé do školy a taky do družiny. Ve škole se mu nelíbí, protože mají jenom pět hodin a první den hráli jakési stupidní hry místo výuky a on se chudák těšil na tu matematiku a prvouku. Prostě naprosto normální šestileté dítě. Zajímavá scénka se odehrála také při jeho vyzvedávání ve školní družině:

Vychovatelka (říká se jim tak pořád?): „Pro koho jste si přišla?“

(Matka Kyborga popsala, pro koho jde…)

Vychovatelka: „Aha. To bude asi ten tichý chlapeček v rohu…“

Matka Kyborga: „No to já nevím, myslíte?“

Vychovatelka: „On se tady po příchodu posadil na lavičku a nechtěl nic dělat. Když jsem se ho zeptala, tak mi řekl, že si nechce hrát, že bude jen sedět a dívat se“.

„Pak jsem za ním zase přišla za chvíli, a on se na mě obořil a pronesl „přece jsem vám řekl, že tady budu jen tak sedět a dívat se“.

Matka Kyborga: „Aha, tak jo, to bude on“.

Přepis není úplně dokonalý, protože při zápisu této historky jsem si smíchem poprskal monitor, takže jsem úplně přesně neviděl co datluju. Každopádně na šestiletý vodlitek to není vůbec špatný :) a aspoň víme, že jablko nespadlo vůbec daleko od stromu.

Asi si pořídím taky něco takového, abych sem mohl psát více zábavných historek. Jen kdyby výroba nebyla tak složitá.

Sdílej tento článek

2 Responses to “Kyborg jde do školy a v dille už nemají shnilé ovce a zlenina…”

  1. Kristina says:

    Žena z mého okolí také přivedla na svět dítko podobného charakteru jako popisujete. Prošel si několika fázemi zaujetí „v něco“již v předškolním věku,“v něco“ co potká normálního smrtelníka až ve věku pokročilém..nebo ho to nepotká vůbec. Jedno z jeho zaujetí bylo ve vnitřnostech a jak je to vlastně v těle poskládáno, takže jinak velice folklórní záležitost zabijačková u nás probíhala tak, že řezník malému hošíkovi všechno ukazoval a vysvětloval k čemu slouží. Když vezmu v potaz, že některé slabší nátury ani nedokáží slovo „zabíjačka“ vyslovit, tak malý je proti nim natural born killer. Náš dům si navíc pamatuje díky číslu popisnému a díky počtu všech žárovek v domě se nacházejících (jeho numerologické období).

  2. Já to nedokážu objektivně posoudit. Já si v pěti letech hrál s plastovým mečem, neplastovým lukem a dřevěnými šípy (nikolivěk těmi rychlými), padal jsem z hrušní a jabloní a vůbec se tak všelijak potloukal po okolí.

    No a po zbytek dne jsem pak seděl u Atári :).

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *