Kyborg a stolování

Pokud jste to náhodou nevěděli, tak Kyborg je šklebák, který nekonzumuje jídlo, především z důvodu, že mu doma chybí dostatečný vzor. Jeho výrobce totiž doma také nejí (u žen velmi obvyklý jev) ve snaze vypadat jako holky z plakátů, časopisů a televize, které však k hrůze jejich obdivovatelů existují zejména v hlavě grafikově díky fotosámošce firmy adobe. Ale o grafice jsem hovořit nechtěl, čili abychom popojeli, je potřeba se spokojit s tezí, že Kyborg prostě jídlo nejí.

Jelikož se v tuto chvíli nachází ve svém orangutaním období (běhá po čtyřech, slintá a dělá „hu“), je potřeba k výuce jídla přikračovat způsobem, který je u anorektických orangutanů zcela běžný – tj. vzít ho na místa, kde se jídlo distribuuje lidem, kteří o něj stojí. Takovým místům říkáme odborně gastronomická zařízení, zjednodušeně restaurace nebo též hospody či putyky (v posledně zmiňovaných mívají k jídlu obvykle pouze pochybně nakládaný hemrelín vč. tohoto překlepu na štítku lahve).

A do jednoho takového zařízení nedávno majitelka svého miláčka odvezla ve snaze vnutit mu alespoň nějaké jídlo. Vše začalo poměrně nevinně, kdy po usazení se číšník (jistě v dobré víře) jal čtyřem usazeným osobám nabídnout pouze tři jídelní lístky. Což Kyborg komentoval slovy „No a co já? Snad umím taky číst, né?“ a nevěřícně se přitom díval do číšníkovy tváře, která na chvíli zbrunátněla, následně její majitel lehce znejistěl, ale po souhlasném přikývnutí majitelky a všech přítomných tedy donesl i lístek čtvrtý.

Poté proběhla objednávka: listí pro ženy a smažené věci pro ostatní. Po úspěšném zkonzumování všeho jídla (což v případě žen činí max. 1/3 porce) již byli všichni unaveni a chtěli zaplatit. Jenomže obsluha nikde. Číšník se raději schovával za pultem, neboť měl strach z případné další inzultace od někoho, kdo je na tomto světě kratší dobu, než dokáže průměrná LED dioda svítit.

I navzdory tomu, nebo možná právě proto, se zúčastnění rozhodli vyslat Kyborga, aby číšníka povolal. Dostal nařízeno, aby řekl, že „ti čtyři u stolu vzadu chtějí odejít bez placení“. Jak nakoupil, tak i prodal. Dokráčel tedy za schovávajícím se číšníkem a jal se mu tezi přednésti. Ten pochopitelně ze startu nasadil hrdý výraz, ale po vyslechnutí vzkazu opět na chvíli znejistěl a znepokojivě se rozhlédl okolo sebe. Nechybělo mnoho a mít na dosah tuplák nebo pánev, asi by si Kyborg z tohoto svého nevinného období pamatoval cirka jen desetinu. Leč, štěstí přálo, nic nebylo po ruce, tak jenom rozhodil rukama a rezignovaně pokýval hlavou, jakože vzkazu rozumí.

Po nějaké době se osmělil několika borovičkami a jedním rumem a dopotácel se k avantgardní skupince osob a jal se jim účet počítati. V tu chvíli ho však Kyborg zpražil pohledem a vyhrkl: „Ale vždyť jsem vám říkal, že my platit nebudeme, slouho!“ Jediným štěstím bylo, že číšník již po velkém množství požité lihoviny nebyl schopen slova, pročež jen matně naznačil, že je mu všechno u místa, kam jsem si já měl svého času strčit keramický pekáček, víčka se mu zavřela ve snaze být někde jinde někým jiným, a účet úspěšně uzavřel.

Závěrem by se patřilo asi napsat obvyklé klišé, že „jinak je ten neduživý chlapec tuze hodný a milý!“ Inu, zde to nelze aplikovat, protože ve skutečnosti je Kyborg ještě mnohem, mnohem horší! A to i když zrovna nepádluje podél dálničních svodidel ;-).

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *