Blížící se konec roku mi připomněl jednu „kamarádku“, se kterou se snažím být v co nejmenším kontaktu. Tedy ono se to má tak – ona to není vyloženě špatná holka. Pokud například sledujete denně novinky o Startreku, je vám něco přes třicet, žijete se svou matkou, oblékáte se často jako robot a váš oblíbený kostým je „dopplerův jev“, pak by tato ženština byla pro vás ideální a ocenili byste možná též její kouzlo (tj. fakt, že je žena, a že si s vámi třeba povídá).

Ovšem v mém případě to úplně tak snadné nebylo. Když jsem jí poznal poprvé, tak si velmi brzy začala stěžovat, že se nemá kde seznámit, a jak je to těžké. Částečně jsem souhlasil, leč poukázal jsem na fakt, že se mnou se seznámila, poměrně úspěšně, takže to zase tak těžké být nemůže. Načež začala brblat, že to byla náhoda, a že se to nestává tak často. Přes řadu názorových rozdílů jsem jí nakonec poradil chodit více mezi lidi a komunikovat s nimi, že se ten pravý jistě najde.

Pak jsem na událost zapomněl až mi jednou napsala, že se začala řídit mou radou…

Jo tady bych rád vložil malou vsuvku. Někteří z mých známých nebo přátel mi vyčítají, že do titulků píšu záměrně klíčová slova, o kterých však v článku není ani zmíňka. Takže abych vám vyšel vstříc, budu se snažit být důslednější:

Dívka byla (v té době) prodavačkou v jednom stromy nekácejícím řetězci, měla ráda sex (to asi přetrvává) a dělali jsme to ke konci roku.

Tak. Ale abych se vrátil zpět k původnímu tématu – napsala mi, že se tedy začala řídit mou radou. Když jsem se vyptával na podrobnosti, tak hýřila superlativy, kterak je vše snadné, že poznává desítky lidí týdně a moc moc jí to vyhovuje. Přišlo mi to divné jen do chvíle, než mi poslala odkaz na svůj profil v jisté online seznamce. Lehce mě to překvapilo. Diplomaticky řečeno, její profil značně vyjadřoval její sexuální apetit…

Hlavní však je, že moje mentorování nese nějaké ovoce, byť, jak se zdá, pouze na jedno použití. Ehm.

Ale tak nebudeme to zbytečně dramatizovat, že… Při té příležitosti mě zaujala odkazovaná seznamka a začal jsem procházet taky další profily. Kromě přehršle výrazů jako blogísek nebo mucinkat (což jsou slova, na které nikdy nebudu dost cool ani in), gramatických chyb či nelogických větných celků, mě zaujaly hlavně fotografie jednotlivých hledajících. Všeobecně známý fenomén, že kdo si k profilu fotku nedá, tak asi ví proč, se vyskytoval dost často. Každopádně našli se i piškuntálci, kteří se skutečnost, že nejsou žádní bredopittové, snažili zamaskovat nejrůznějšími fintami. A to mě zaujalo asi nejvíce.

A co to konkrétně bylo, se dozvíte až zítra :-).

Ještě k té mbance – to je ta nová bezpoplatková banka s vlastním blogem a diskuzním fórem – tak jistý můj kolega z toho byl tuze nadšen a pod vidinou velkých zisků se jal založit tam sobě účet. Každý den mi psal, kdeže to vázne, proč nevolají, proč nepíšou. Protože mě s tím docela sral, byl jsem nucen ho umístit na chvíli do ignore listu. Což pomohlo. Proč o tom ale píšu – dnes jsem ho vrátil zpět. Tuze se podivoval, že jsem se dlouho neukázal. Tak jsem mu napsal, že „chytrému napověz a tupého kopni do levého varlete“. Nebo něco v tom smyslu.

Bohužel to nepochopil, ale při té příležitosti mě nezapomněl informovat, že již mu volali z mbank. Prý kurýr je již na cestě s objednanými materiály, a že operátorka mu zdůrazňovala, aby se doručovatele na nic neptal, že ten o produktu vůbec nic neví. Tak jsem opáčil, že nejspíše si ho proklepli a zjistili, že nepatří k nejbystřejším. Načež se odpojil a od té doby jsem o něm neslyšel. Budu na něj vzpomínat vždy v dobrém.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *