Blog pana sponky

Monolog pana sponky aneb každý den jiná obskurnost.

Entries for the ‘Životní selhání’ Category

Přednost zprava aneb keep dry-fucking me from behind

Hmmm. Napřed trouba. Trouba, nejen mikrovlnná, po které jsem léta toužil, kterou jsem si letos pořídil a která má dohromady se všemi funkcemi IQ větší než skupina produktových manažerů na team buildingu, se rozhodla odejít do lovišť perpetuálních (rozuměj věčných). A co se stalo? Prostě přestala mikrovlnit, což je jednou ze základních vlastností pro užití [...]

  • Facebook
  • Delicious
  • Digg
  • LinkedIn
  • Twitter
  • StumbleUpon
  • Share/Bookmark

Leave a Comment

Chtíc aby pral

Hmmm. Udělám zase to tiramisu. Po česku samozřejmě, protože kdo by se dobrovolně crcal s celkem komplikovanou přípravou tiramisu pravého, že ano. Obzvláště když se po něm (tom českém) mohou děti i samičky a vlastně i samečci, utlouct. Áno. Tak pojďme do obchodu. Navštívil jsem po delší době superiho market, nakoupil sobě tuze kvalitní šlehačky, [...]

  • Facebook
  • Delicious
  • Digg
  • LinkedIn
  • Twitter
  • StumbleUpon
  • Share/Bookmark

Leave a Comment

Zpátky na bicykl povídám!

Butch: Jsi v pořádku? Marsellus: Ne, to nejsem. Cítím se pěkně rozmrdanej. Butch: Co dál? Marsellus: Co dál? Já ti řeknu, co dál! Teď sem pozvu pár zfetovanejch negrů s kleštěma a letlampama tady pro pana domácího, aby si hoši trošku zablbli. Slyšíš mně, ty vidláku? Ještě jsem s tebou hochu neskončil! Tvá prdel pozná [...]

  • Facebook
  • Delicious
  • Digg
  • LinkedIn
  • Twitter
  • StumbleUpon
  • Share/Bookmark

Leave a Comment

Běžný pracovní den korporátního vojína

Mám se velmi dobře, aneb jak by řekli “lidé” z řad našich testerů: I have myself very many good (ano, i Pepa Dobrovských se při takových slovech obrací v hrobě a to psal hlavně německy). Dnešek začal tuze… jak to jen říct, hmmm, skvěle. Ráno jsem vstal, rozlámaný jak chleba do hrachové polévky, a jal [...]

  • Facebook
  • Delicious
  • Digg
  • LinkedIn
  • Twitter
  • StumbleUpon
  • Share/Bookmark

Comments (6)

Město:já – 1:0

Bylo nebylo, jednoho dne večer vracel jsem se v osm hodin večer ze zaměstnání znaven jak dlaždič v poledne po třech pivech a těšil jsem se… vlastně ani nevím na co. V ulici kde bývám ve svém ultranízkopodlažním bytě však nebylo místo k zaparkování. Inu, řekl jsem si, zaparkuji o ulici dále. Ale i tam [...]

  • Facebook
  • Delicious
  • Digg
  • LinkedIn
  • Twitter
  • StumbleUpon
  • Share/Bookmark

Leave a Comment

  
Easy AdSense by Unreal