Můj blog má tisíce fanynek – přinejmenším tedy v té mé verzi reality tomu tak je – a jednou z nich je též slečna Kopretinka. Tato nedávno takto lelkovala u psacího počítače a hledala informace o detergentech, šamponech a jiných povrchově aktivních chemikáliích, když tu znenadání kde se vzala, tu se vzala, otevřela se stránka webová se skvostným obsahem, která ji doslova a do psívemene uchvátila.

Ano, ona webová stránka byla stránka tato mono(b)logová. Této (slečně, nikoliv stránce) zalíbil se můj dřívější článek o Hloubce lásky, kde již nemohla dále odolávat a musela mě pozvat na kávu.

Nebudu vás zbytečně napínat, pokud jste náhodou mdlejší mysli a z nadpisu či z perexu vám nebylo vše jasné – se slečnou Kopretinkou jsme se setkali. Pravda, až poté, co jsme si skrze elektronickou komunikaci vyjasnili několik drobných záležitostí (musil jsem zodpovědět 38 běžných konverzačních otázek a co vám budu povídat, nebyly to žádné primitiní otázky váklafa moravce!

A že byly tuze bezskrupulentní! Patřily mezi ně namátkou otázky jako “kolik vážíte? jste masový vrah? nemasturbujete?” a další). Vědom si toho, jak křehká dokážet být mysl ženy, zodpověděl jsem všechny otázka poměrně v naturalistickém duchu mě vlastním, což slečně přišlo ve výsledku poněkud… avantgardní (rozuměj ji to celkem obstojně sralo). Navzdory tomu sebrala poslední zbytky odvahy a na schůzi mezi kavárenské povaleče se se mnou nakonec přece jen vypravila.

Setkali jsme se na celkem netradičním místě – v kavárenském domečku.

Jistě jste také zvědavi jak asi slečna Kopretinka vypadala, jaké měla míry, váhu, funkce, parametry a užitnou hodnotu. Inu, popsal bych to asi takto: ne-škaredá, ne-blbá. Tak.

Pravda, lehce životem nedotčená, ale to souvisí s datem výroby a současným stavem, pročež to bylo docela i očekávatelné.

A jak sezení proběhlo? Sezení proběhlo na kostech sedacích. Nepřekvapivě. A v ostatních ohledech poměrně přijatelně, řekl bych. Vydávali jsme z ústních otvorů společně slova po dobu zhruba 120 minut, až jsme se následně rozžehnali. Já si šel cestou domů koupit hrst oříšků. Kdyby to někoho zajímalo. Pistácie… A wasabi křenem pokryté těsto, ve kterém byly ukryty Ar-ašiho ídy.

Není krásné, jak je ten svět zvláštní? Jaká je přibližná pravděpodobnost, že hledáte na internetu článek o detergentech, skončíte na stránkách o kokotinách, které s tím nemají absolutně žádnou souvislost, jejich obsah vás zaujme, jste shodou okolností ze stejného města jako je autor těch blbostí tam a toho člověka pozvete na kávu, kde si s ním dvě hodiny vzájemně vyměňujete informace. Hmmm.

Tak, dost bylo odstavců plných nedomyslů (rozuměj nesmyslů). Uff. Tento víkend strávil jsem skládáním 2/3 závěrečných zkoušek masérských, které jsem úspěšně zvládnul (zejména tedy část praktickou). Ještě mě čeká zkouška perorální, neboli ústní – zde nepůjde o masáž úst, jak by se na první pohled mohlo jevit, ale o zkoušku toliko teoretickou. Jinými slovy o tři úporné měsíce a jednu stometrovou roli jednorázových prostěraděl později se nacházím ve stavu, že mám volnou NEDĚLI! Jůůů. A ještě vč. části dopolední! Skvostné.

Chvíli jsem musel vzpomínat, co jsem vlastně běžně v průběhu víkendů počínal, abych mohl navázat. Protože mě nic nenapadlo a počítač jsem měl strach zapnout, vzal jsem do pravé ruky mobilní aparát (jistého finského výrobce, který za války vyráběl torpéda pro partyzány) a jal se vytáčet lidi. Dalo by se říct, že to ani není slovní hříčka. Hmmm. Vlastně vyčtverečkovávat by bylo přesnější, neb dnešní číselníky mobilních aparátů jsou již do čtverce, to ví přece každý, i kreslený Horáček z reklamy na granko z let devadesátých.

Protože mám hodně kamarádů, rozhodl jsem se zavolat postupně oběma. Ten první svůj aparát finské značky nezvedal. Uvědomil jsem si, že je na něj ještě pravděpodobně poněkud časně a jal jsem se vyčtverečkovávat (hle, jak se to ujalo!) kamaráda druhého. Ten sice aparát zvednul, ale oznámil mi, že se před léty odstěhoval do německa a tudíž oběd se mnou dnes nestíhá. Hmm, to jsou kamarádi. Člověk jim pár let nepošle e-mail a už se ani neobtěžují informovat o tom, že se přestěhovali. Mohl jsem si ušetřit čas a práci s vyčtverečkováváním (hle, bez překlepu na první pokus, jůůů).

Jako další zvolil jsem variantu horší, potažmo tedy nákladnější, a začal vytáčet (znovu vytáčíme – to aby zde bylo též nějaké archaické synonymum) ženy z telefonního seznamu. Hovory probíhaly zhruba takto:

“Jitko? Ahoj, tady jsem já. No já, vždyť víš…”
(sprostá slova)
Vždyť jsme se přece nerozešli ve zlém, přemítám si tak v hlavě, zatímco se nadávky změní v tíživé mlčení mobilního aparátu. Click. Zavěsila.

Tak druhý pokus.

“Ahoj Jani. Tady jsem já. No já, vždyť víš… Pojď na oběd, mám volný víkend a nevím co s tím. Ty jsi na oslavě narozenin? A to tam musíš být celý den? Pojď na oběd. Aha, to jsou tvé narozeniny. Tak jo, jsem ti vlastně chtěl popřát. Jo tys je měla minulý týden. No vždyť já vím. Tak tře…” Click. Zavěsila.

Tak do třetice to již musí vyjít. Ani další samička nebrala telefon. Nuže čtvrtý pokus. Vlaďka byla zase na školení. Nějaké šutry či co. Mrzuté. Pátý pokus – Mája. Mája se onoho času nacházela v rodinném kruhu s dědečkem a spoustou jiných veselostí. Navíc si myslila, že ji zvu k sobě domů na oběd, což jsem kvitoval slovy, že nové saténové povlečení sice objednáno mám, ale díky bandě v české poště ještě nedorazilo, pročež bych jí ve svém jinak tuze nehezkém 9+1 bytě neměl vůbec co ukazovat. Poté nastalo trapné ticho, tradiční rozloučení a click. Hmmm. Mrzuté.

Jak je patrné z uvedeného, jsem v kolektivu velmi oblíbený. V masérském kolektivu tomu nebylo jinak a to i v případě vyučujících lektorů. Většina jich velmi ocenila zejména moje neustálé poznámky k chybným gramatickým jevům a překlepům nacházejícím se v prezentacích. A to jsem je nestihl ani zdaleka informovat o úplně všech, takže již živě vidím nadšený výraz paní primářky, kterak ji úvodem ústní zkoušky sděluji, že na prezentaci o první pomoci, kterou nám ukazovala dva měsíce zpátky, má na snímku 37 vpravo dole nedoklep ve slově transport. Hmmm.

Nuže oběd jsem si nakonec tedy musil uvařit sám, nešlo to bohužel jinak. Později jsem si udělal takový maličký výlet, při kterém jsem zažil tuze mnoho veselých zážitků, o které se s vámi možná podělím, ale nikolivěk dnes, dnes již bylo dost písmenek a vysedávání u počítačového stroje. Tak.

Rýma, to ví každý muž i každá jeho družka, je tuze zákeřná záležitost. Především tedy pro muže, kteří při této banální nemoci umírají v krutých křečích a jejich samičky se o ně musejí tuze mnoho starat, nosit jim čaj s medem a citrónem, číst jim pohádky a hladit je po vlasech.

Nejinak je tomu v případě mém. Až tedy na to, že neumírám v krutých křečích, žádná samička mi zde nepředčítá pohádky a čaj s medem a citrónem si vyrábím sám. Ale faktem zůstává, že některý z kolegů či kolegyň mě v zaměstnání nakazil rýmou (ano, muž vždy hledá vinu u někoho jiného, nebojte se na tento fakt poukázat!). Od té doby stonám a ani na práci nemám pomyšlení, což jistě není správné, neboť to zemi, kde významná část HDP je tvořena prodejem cigaret a piva, příliš nepomůže – totiž má absence v práci a nemožnost tvořit hrubý či jiný domácí produkt.

Nuže, dojdedl jsem polévku kuřecí. Kdyby vás to zajímalo, tak vespod (či naspod, vlastně na dně) byla trocha tymiánu nebo bazalky. Krásné. I proto, že jsem si takto chutnou celerem a petrželí provoněnou polévku vyrobil tuze sám a sám jsem se za ni též pochválil. Mmmm (citoslovce uspokojení po dobrém jídle).

Ještě jsem chtěl napsat něco o tom, že v zaměstnání to již není, co to bývalo. 58 procenty je nyní nově označováno procent sto a vůbec dějí se tam věci nevídané, které mě nutí především k revitalizaci kurikálního vitae a hledání alternativního životního smyslu. Což je ovšem spjato se spoustou drobností, které zde rozebírat nebudu, neboť to není důležité (pro případného čtenáře).

Tělesná teplota mi činí 37,2 stupně pana celsia. To je dobré vědět především proto, že jsem se tak ubezpečil, že žiji. Protože je mylné domnívat se, že “myslím, tedy existuji” je pravdivá fráze. Není. Kdo má vhodnou teplotu, ten žije. Ví to i horáček, věděl to i gustáv husák a oba pili kakao. To jen tak na okraj. Teď jsem to tedy zkoušel podruhé a vyšlo mi 36,2, trošku to klesá, musím si pospíšit s dokončením věty, protože co kdybych náhodou zkolab

V rámci hledání uspokojení V rámci soustavného mapování českého sexuálního průmyslu jsem dneska hledal dívčiny, které nabízejí eroticky uspokojující masáže. Je to práce nelehká, nevděčná a neplacená, ale někdo ji dělat musí (to hledání, nikolivěk masáže). Při hledání jsem na webu jedné skorokurtizány narazil na položku, jež se jmenovala

“Osobní výklad z karet – 1 hodina za 1 500,- Kč”
“Minulost, současnost, budoucnost”

To mi přišlo více než úchvatné! Hned vedle totiž web stránka říkala: masáž – erotická 500,- Kč, se zakončením Kč 1000,- (což asi znamená, že za pětset korun získáte nikdy nekončící masáž!), dále soulož z haničkou 1 500,-/ hodina. To vše mě přivedlo k zajímavé konkluzi, že věštkyně jsou zároveň také prostitutky! Hle! Bizoní Bizarní odhalení. Budu to muset brzy vyzkoušet.

Co je však podstanější – můžete se nechat vykou namasírovat nebo si nechat vyložit na stůl karty. Nevím, kolik entuziastů hledá uspokojení právě v pochybném výkladu karet, nicméně pokud vezmeme v úvahu, že 1 500,- Kč je skutečně průměrná hodinová cena u prostitutky z většího města (nebo i menšího podle konkurence), vyplatí se pravděpodobně spíše vykládací byznys, kde například riziko pohlavních chorob je o něco menší, než u klasického honícího průmyslu. A to jak z pohledu klienta, tak i vykonavatele profese.

Nemáte-li do čeho píchnout, vězte, že toto může být právě práce pro vás! Stačí si dát inzerát a můžete hned na to, peníze se jen pohrnou. V době krize, kdo by to nebral!

Tato úvaha je pochopitelně založena na vratkém předpokladu, že se najde pravidelně blb, či větší množství blbů, kteří těch patnáct karlů čtvrtých za předložení mastných karet odevzdají do vaší náruče. A jak na to? Samotné věštění je prosté. Zeptá-li se dotyčný na svou budoucnost, odpovíte mu, že jej čeká něco velkého. To je univerzální a platí jak pro svobodné/rozvedené pány (čeká je manželství nebo rakovina prostaty) tak pro pány ženaté (ty zase čeká rozvod); v obou případech se jedná o události veliké a nevyhnutelné. Znáte snad někoho, kdo by dožil manželství šťastný a bez rozvodu? Když se optáte všech okolo sebe, zjistíte, že buď se lidé již rozvedli a nebo raději umřeli. Jiná varianta neexistuje.

Pokud se dotyčný optá na svou současnost, řeknete mu, že právě se nachází u věštění z karet. To ho jistě tuze překvapí a pokud bude mdlejší mysli (což asi bude, když tam takhle sedí, že), určitě to v něm utvrdí přesvědčení, že jste důvěryhodná věštící osoba.

Pouze pozor na to, až se dotyčný optá na svou minulost. V takovém případě se snažte se být taktní, protože na rozdíl od své budoucnosti znají i lidé mdlejší mysli svou minulost pravděpodobně o trochu lépe, než vy. Pro každý případ je dobré mít po ruce hasící přístroj nebo pepřový sprej.

Ale o tom jsem asi psát nechtěl. Mruzté.

Přisednete si k dívčině na baru, podíváte se jí zhluboka do výstřihu (bude-li nepěkná ve tváři) nebo do očí (bude-li nesouměrná v jiných ohledech) a pronesete:

Dum spiro, spero – doufám dokud dýchám.

Dále si objednáte energetický drink a řeknete záhadným tónem:

Redbull est, ergo cogito – s redbullem mi to myslí.

Pakliže náhodou narazíte na ženštinu milující Beatles, můžete se blýsknout třeba tímto:

Erat abhinc viginti annis hodie, Centurio Piper catervam canere docebat – před dvaceti lety naučil Sgt. Pepper kapelu hrát.

Pokud při tanci šlápnete ženě na nohu, případně ji trochu více zlomíte v zádech, stačí použít kouzelné a všeříkající:

Stercus accidit – stane se/stává se (shit happens)

Jestli naopak jdete rádi rovnou k věci, je možno použít následující konverzační frázi na rychlé prolomení ledů (ušetříte tak spousty času):

Te scindam – přeříznu tě

Pokud vás slečna i přes tuto brutálně nádhernou kompoziční kolokaci odmítne a pošle na vás svého přítele (což je pravděpodobné), odražte útok ostrým:

Braccae tuae aperiuntur – Máš otevřený poklopec.

Nastane-li situace, kdy se vám dívka nebude úplně pozdávat, latina vám opět pomůže snadno ze situace vybruslit:

Noli me vocare, ego te vocabo – nevolej mi, já zavolám tobě.

Případně lze použít asertivnější:

Tace atque abi – zavři klapačku a táhni.

Nebo úplně všeříkající:

Te audire no possum. Musa sapientum fixa est in aure – neslyším tě, mám v uchu banán.

Když vše půjde hladce a dotlačíte intelektuálku až domů, nevzdávejte to a pořádně ji natlučte… do hlavy latinské fráze. Nezapomínejte však za žádných okolností na bezpečnost! Všeobecně je známo, že ženy s počítačovou technikou nejsou příliš opatrné, takže je dobré je včas varovat:

Ne auderis delere orbem rigidum meum – Opovaž se vymazat disku mého!

A do finále moje oblíbená fráze, kterou používám vždy při návštěvách sex shopů:

Volo comparare nonnulla tegumembra – chci koupit nějaké kondomy.

Není bez zajímavosti, že z asi třiceti návštěv, kdy jsem frázi užil, mi zatím rozuměla pouze jedna jediná prodavačka (odvětila lakonicky “gumy? bo co?”). Ostatní se chichotaly, jakobych je lechtal na… no, ale o tom až někdy jindy .