(K)anální popelářská penetrace

Popeláři se mě snaží nasrat a proto počínaje 23. hodinou pravidelně co dvě hodiny vyvážejí odpadky. Když žádné odpadky nenajdou, tak alespoň leštěj popelnice. Dvakrát – zevnitř a zvenčí, aby se neřeklo. Do toho přijíždí v liché hodiny nějaký gonzáles s cisternou, ze které vytáhne hadici a vodou z ní oplachuje zvratky španělských adolescentů. Skvostné. Mrzuté na tom je pouze to, že zaparkovaná vozidla jsou velice hlučná a zrovna pod mým oknem, kde se snažím usnout. Pokud tedy neusnu do 23 hodin, budím se každou hodinu jak nějaký marod se zbytnělou prostatou.

Bohužel před třiadvacátou hodinou je nemožné jít spát, jelikož se tou dobou vracívám z posilovacího zařízení, kde jsem byl i dnes. Točil jsem nohama opět na falešném bicyklu a díval se u toho do zdi. Pak jsem si jako správný kulturista navlékl rukavice a šel do vedlejší místnosti zdvihat mezi bicepsmany v homotričkách činky, neboť mi to přišlo jako dobrý nápad. Čas od času se ke mě některý z nich přitočil a nabídl mi své služby. Tu železo podržet, tu na střídačku si poležet. Ano, zní to divně, ale je to tak. A to ještě nevíte, že mi dnes Francesco udělal výborný blowjob.

K tomu se ještě dostanu. V mezičase jsem poslal SMS zprávu dánské kolegyni, kterou nyní nemohu jmenovat, ve které jsem se jí ptal, zda má ráda kuchyně (do you like kitchens?). Což byl malinký omyl; v důsledku mentální přesmyčky v mé hlavě se z původního dotazu „do you like chickens?“ stalo tohle. Nechápu. Naštěstí jsem control freak a vše si po sobě důkladně čtu osmkrát a to i poté, co jsem to už odeslal. Takže jsem chybu odhalil a poslal zprávu omluvnou. Asi ji to mnoho nepotěšilo, ale dělala že jo. Stálo mě to celkem euro padesát, neboť SMS zprávy jsou zde krutě drahé, což je mrzuté.

A pokud byste wonderovali nad důvodem, proč jsem se své dánské kolegyně ptal na to, zda má ráda kuřata pak vězte, že jsem to potřeboval vědět z důvodu čistě kulinářských. A nyní zpátky k Francescovi, který mi udělal výborný blowjob.

Ano, čtete správně, handjob. Totiž, blowjob, neboli foukanou. Byl jsem se nechat ostříhat velice šikovným španělským mužem a při té příležitosti jsem si uvědomil, že je o mnoho přitažlivější než průměrná španělská žena. Asi proto, že neměl knírek a nadváhu. Ano, za tento názor se stydím jen trochu. Co se účesu týče, prve jsem chtěl zaexperimentovat a nechat si pořídit něco hodně divokého v marné snaze přimět dánskou kolegyni, abych se jí líbil více. Pak jsem si to však rozmyslil s tím, že divoké věci jsou určeny pro divoké lidi a to já nejsem. Já jsem velice poklidný entuziasta. Každopádně kadeřník odvedl dobrou práci, mého nového účesu si pochopitelně nikdo nevšimne, ale zase se cítím o malinko méně plešatějící. A navíc mě u toho vyfoukal, takže jsem nešel do posilovny zpocený jako prase.

V kanceláři to mám nyní komplikované a náročné. V prvé řadě se mi tam strašně blbě spí. Dnes jsem pracoval zhruba hodinu, dá-li se tak nazvat klikání na jednotlivé složky a změna jejich ikon. Poté byl čas na spánek. Jelikož málo spím, je potřeba to dohnat, to dá rozum. Bohužel sesle jsou zde velmi nepohodlné a když už to na chvíli zalomím, tak se leknu, že v práci se přece nespí a okamžitě se vzbudím, což je velmi komické. Zkoušel jsem nejrůznější polohy – na zubaře, hodináře, supermana… žádná nefunguje – buď mě u toho bolej záda, nebo mi ujíždí židle, popřípadě jsem u toho jak skrčenec ve výtahu… Takže jsem postupně došel k tomu, že si pořídím lehátko.

Úplně prve jsem si myslel, že si koupím skládací zahradní lehátko. Pak mě napadlo, že bych mohl trochu finančně přitlačit a koupit lehátko masážní a přivydělat si při té příležitosti trochu peněz, jelikož mé masážní schopnosti jsou v rámci kanceláře již mírně známy jako velice pozitivní. Každopádně nejlevnější masážní lehátko by vyšlo na 2 375 korun, což je zhruba o 2400 korun více, než nyní mám a tak z plánu prozatím sešlo. Leč, neklesám na mysli a doufám v lepší zítřky. Tak či tak věřím, že alespoň někdo z vás pochopí, jak těžké a náročné to v práci nyní mám.

Vyjma toho tu nefunguje klimatizace, tudíž na celé odpoledne nás vždy vyženou k řece, kde ve stínu kapradiny či přerostlých ananasů hned vedle nedokončených pyramid spolu s kachnami a jinou drůbeží jsme nuceni lelkovat na piknikových dekách, zatímco zbylá část firmy na nás kouká z okna neklimatizovaných prostor. Hrozné!

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *