Titulek, ač může se jevit značně nereálně, má bohužel velice pravdivý základ. Přiznám se, že kdyby mi tento můj zážitek vyprávěl někdo jiný, pravděpodobně bych mu nevěřil a považoval ho za duševně chorého. To druhé nikolivěk kvůli té historce, ale proto, že za duševně choré považuji většinu tzv. lidí. Ale zpět k tématu. Bylo pozdní sobotní odpoledne, někde v dáli zurčel potůček, o dvě patra výše štěkal pes, lidé si v poklidu žili za regulované nájemné a vedle v místnosti zvané koupelna si v mém bytě devítisty otáčkami za minutu bublala pračka plná prádla.

Naprostá idylka, zdálo by se nezaujatému pozorovateli. Chyba lávky, přesněji totiž chyba pračky. Když jsem se vypravil za účelem konzumace zdraví nelichotivých objektů určených ke konzumaci pro člověka kompletně vtaženého do konzumní společnosti směrem do kuchyně, ucítil jsem zápach spáleniny. Ihned instinktivně zaujal jsem pozici běhu a stejnou rychlostí došel až do kuchyně, kde jsem se snažil lokalizovat zdroj spáleniny. Mé smysly mě sice neklamaly, ale po zdroji spáleného něčeho nebylo ani vidu, ani slechu. Pojal jsem neklidný pocit, že je něco špatně, ale naději jsem neztrácel. Druhou myšlenkou bylo podezření, že sousedé nademnou připálili sobotní večeři. Procházel jsem bytem 9+1 a snažil se najít skutečný zdroj zmíněné spáleniny, když tu jsem zahlédl dým vycházející z koupelny.

Už jak jsem přicházel blíž, začínal jsem tušit nejhorší – „ta mrcha určitě zkolabovala“, byla moje první myšlenka. „A beztak sebou vzala i nějakou elektriku“, pokračoval jsem v rozvíjení tragických úvah. Došel jsem do koupelny a překvapivě pozoroval dým vycházející z dvířek vedoucích do útrob pračky. V mžiku jsem dvířka otevřel a v záplavě dýmu se mi naskytl tragický obraz dosahující velikosti takřka biblických pohrom. Na plechovém okraji pracího bubnu byly napůl spálené, do poloviny přeříznuté sportovní slipy s obrázkem kačera donalda, kus nohavice mých nejpohodlnějších džín značky, která se již dnes nevyrábí a rukáv od mé nejoblíbenější modré košile s proužky.

Došlo k tomu nejspíše tak, že při zavření dvířek před zahájením praní se zmíněné části oblečení vč. obrázku hlavy kačera donalda na slipech nešťastně zasekly právě mezi skleněnou výplní dvířek a plechovým bubnem. V průběhu odstřeďování pak došlo vlivem tření ke vzniku plamene, který byl pravděpodobně okamžitě zhasen vodou z bubnu. Celkem tři odstřeďování pak  vedly k výše zmíněným výsledkům.

Ta svině prostě sebou vzala jednak to nejdražší, co v záplavě prádla našla a jednak to nejoblíbenější, co jsem z daných typů oblečení měl. Až teda na ty slipy.

I přes notné větrání připomínal můj byt po následujících dvacetčtyři hodin svým odérem stále koleje technické vysoké školy.

Pojištění proti spáleninám v pračce bohužel žádná instituce pojišťovacích zlodějů nenabízí, pročež pojistit se by bývalo nemělo smysl. A pakliže snad nabýváte dojmu, že příliš lpím na hmotném majetku, v tomto případě na kusu oblečení, pak vězte, že především nesnáším nakupování v českých obchodech, kde na mou lehce atypickou vysokou postavu nikde téměř nic neexistuje a sehnat například kvalitní značkové džíny, jejichž rozměry ani barva se po vyprání nezmění, jsou vyrobené z odolného materiálu, barvostálé, kvalitně začištěné s korektním sklonem kapes a s velikostním značením odpovídajícím skutečnosti, je prostě nereálné.

Ač mnoho zahraničních značek úspěšně mou velikost vyrábí, u nás se taková velikost často prostě neprodává. Proč? Asi ze stejného důvodu, proč např. český výrobce bot nešije velikost větší než EUR 46 – tedy liknavost a ignorance potřeb zákazníků.

Inu, jak ten nový rok blbě začal, tak blbě i pokračuje. Kůl (čti cool).

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *