Jak jsem si nekupoval bagetu z výdejního automatu

Jedna ze změn v nové pracovní lokalitě výrazně k horšímu je již několikrát zmíňované stravování. To je mrzutější než poslední singl majkla jacksona, kterého ani smrt nemůže odradit od vydávání nových alb tempem jeden kus za deset let. Jedním z jídelních míst je též výdejní automat na junk food, ve kterém můžete sobě zakoupit jablka, hrušky nebo tofu dort bez cukru – haha, naletěli. Nic takového tam pochopitelně není. Tyčinky mars, smidrs, koka kola a mimo jiných sraček ještě také bagety.

Vědom si toho, že jsem svou figuru jsem nezískal pravidelným joggingem v parku a pojídáním salátům, rozhodl jsem se za celé oddělení automat vyzkoušet. Ne ani tak kvůli samotnému jídlu, ale jakmile někde vidím robota, musím ho otestovat, i když se za něj musí platit (podobně to funguje s ženami, ale to je úplně jiný příběh). Obdobně tomu bylo u květináčů na kolečkách, které se u nás ve firmě nedávno objevily a jež byly zdrojem pětiminutové výrazné zábavy a několika vertikálně laděných reakcí.

Jako ke každému testovacímu subjektu jsem i k výdejnímu automatu přistoupil čelem a jal se jej oslovit: „Automate, co dnes nabízíš?“ Odpovědí mi bylo liknavé chrčení a tázavý pohled opodál stojícího kolegy, ale jinak nic. Bližším ohledáním vnějšností výdejního robota jsem naznal, že se jedná o starý typ z let sedmdesátých, který funguje na principu vhoď mince a ťukej číslo – ke kompletnímu dojmu minulého tisíciletí chyběl už jenom výsuvný psací stroj, který se dříve používal k naťukání požadavku – ten zde byl naštěstí nahrazen moderní dvojtlačítkovou klávesnicí.

Hned zkraje ovšem nastal první problém – na rozdíl od paris hilton automat neuměl polykat – bankovky. Obešel jsem tedy několik kolegů na patře a se slovy „Přispějte na postižené děti s PM syndromem, které chováme v šestém patře“ jsem od třiceti kolegů vybral celých dvacet devět korun českých a něco co vypadalo jako turecká měna z osmnáctého století nebo prošlá placatá (h)rozinka (tou přispěl Günter – mladší bratr německého výměnného studenta Vendelina Strudela) – nemají velký smysl pro postižené děti. Ale to nevadí. I s tímto množstvím financí jsem byl naštěstí schopen automat otestovat.

Nejsem příznivcem kondomů mají-li být použity jako – moment, o čem to vlastně píšu? Ech… ne, tohle patří do jiného okna, fok… Alzheimer se opět vplížil a zamotal nám tady trochu karty. Karty se nemotají, karty se míchají! Ticho tam. Tak. Já nejsem schizoidní, ne ne ne!

Nuže vrátil jsem se po čase k výdejnímu aparátu a vložil jsem do něj veškeré své naděje… totiž mince. Tyto chutně spolykal a jal se mi svítit na displeji zprávou, že mám vyťukat číslo a písmeno. Hmm. Vybíral jsem z výdejní nabídky pečlivě a zaujala mě kuřecí bageta, především proto, že jako jediná vypadala, že obsahuje prvky masa. Naťukal jsem kombinaci a čekal co se bude dít. Nedělo se celkem nic moc. V útrobách přístroje se za pěticenimetrovým neprůstřelným plexisklem (montovaným speciálně do automatů, které se používají v budovách kde pracují lidé s IT a technickým vzděláním a školami typu č/vut) ozval líbivý zvuk motorku a začala se otáčet spirála, která měla nechutný pokrm vyhodit směrem na zem, kde ho člověk mohl sebrat. Toliko teorie. V praxi se tak však nestalo. Automat točil a točil… a nic. To mě poněkud vytočilo. Asi jako ženština, které jsem kdysi… tvé historky podivného sexuálního ražení tady nikoho nezajímají! Tak ne no.

Zrovna když jsem zanechal zuřivého bušení do boční stěny automatu ve snaze ho přesvědčit a rozhodl jsem se ho naklopit směrem na sebe, aby kýžený chutný pokrm vydal do mého vlastnictví, šel kolem šéf izraelské divize původem z Tel Avivu – Mulamat Fidor. Chvíli mě pozoroval a pak jen zakroutil hlavou a mlčky prošel. Pche, nevychovaní cizinci, pomyslil jsem si – ani nepozdravil nebo že by třeba pomohl.

Naklonění se každopádně neprojevilo jako funkční řešení problému, akorát mě trochu rozbolela záda. Zatímco jsem odpočíval a přemýšlel co dál, šli zrovna kolem dva manažeři nižší střední třídy a se zájmem se optali, copak se děje. Osvětlil jsem jim celou mou bagetovou patálii. Jeden z nich navrhl, že mi za úplatu prodá řešení tohoto problému. Peníze jsem neměl ale stačil mu můj chatrný devizový příslib (řekl jsem, že se jmenuji Günter). Poradil mi, abych si zakoupil nápoj, který se nacházel těsně nad zablokovanou bagetou a tím dostanu oba předměty k matičce zemi a tudíž do mého vlastnictví.

Ač nápad se jevil jako nepravděpodobně schůdný, po zběžném ohledání displeje jsem naznal, že problém je v tuto chvíli mezi židlí a klávesnicí aneb typická ukázka softwarového řešení ryze hardwarového problému. Automat sice bagetu nevydal, ale pozor (!) překvapivě nespolknul ani těžce vyžebrané mince! Což mě potěšilo a překvapilo zároveň. Jal jsem se tedy bagetu objednávat ještě několikrát, ale mechanismus se pouze a jenom smutně protáčel, aniž by cokoliv upadlo. Nakonec jsem tedy kliknul na číslo bagety, která byla bez masa a ač jsem si na ni později vůbec nepochutnal, hřál mě u žlučníku dobrý pocit z vítězství člověka nad strojem, lží a nemohoucností strojařského oddílu. Tak.

Banální příběh, že ano. Pro ženy budiž dobrá zpráva, že v šestém patře se chystá ještě jeden výdejní automat, tentokráte však na jejich oblíbené pokrmy:

A pak, že se o nás firma vůbec nestará, pche, kdo to řekl?



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

bagety
jak obejít automat


Sdílej tento článek

2 Responses to “Jak jsem si nekupoval bagetu z výdejního automatu”

  1. Mrzi mne, ze chybi akce ‚nyni zdarma‘ (vybrany junk dostanes po urcitou dobu zdarma) a dokonce by to mohlo byt na zpusob ‚stastna minuta‘ – napad davam v plen, kdyby nahodou nekdo chtel zapsat kladne plusove body u Hrrrr!

    Vetsi celendz ale je ziskat junk po zpusobu Robina – evidentne pocitali s protivniky a automaty jsou opatreny serii fyzickych zamku/zaklopek branicich ve volnem pristupu ruckou smatralkou do utrob. Jiste napady uz se rysuji – ciste ze sportu – ale do elegance gentlemana/zlodeje maji jeste myslim daleko. Nejake pouzitelne napady? Tisicere diky zavisleho na Twixu a Shock tycinkach!

  2. Kdyby u techto automatu existovala happy hour, to by se dely veci! Ve firme plne IT enabled lidi by dochazelo jiste k ruznym pokusum automat obelstit a vnutit mu myslenku, ze happy hour je 24/7 – vidim kuprikladu zive, kterak si nekteri postavi lokalni radio na vysilani presneho casu, skrz ktery je automat jiste synchronizovan, ve snaze ho oklamat. Ti mene zrucni pak pouziji paralyzer nebo v ultimatnim pripade sekeru z protipozarni skrinky.

    Shock tycinky jsem tam take zahledl – jsou dobre?

    Co se tyce pristupu do automatu skrze zpusob, ktery razil svobodomyslny Robin Hood, existuje jiste rada navodu, kterak automat obelstit, ale obavam se, ze kazdy automat bude mit sva specifika. Jednou z moznosti je zkouset menu jine zeme, jestli nahodou nebude pasovat. Toto fungovalo v devadesatych letech na nekterych obycejnych automatech na kavu – je pochopitelne vhodne vybrat si menu, ktera ma nizsi prepoctovou nominalni hodnotu, nez-li je mena ceska :-).

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *